Dvě tvrdohlavé palice

recenze

Ocitáme se v 18. století. Významný mecenáš umění hrabě Špork se dostal do křížku s tím nejhorším nepřítelem se samotnou církví. Nejen, že velkým lákadlem je hraběcí majetek, ale i jeho názory, a především pak jeho knihy, které zaujaly jezuitského pátera Koniáše. Dokáže se Špork ubránit? Co na něj církev vymyslela?

Hospitál Kuks je stavbou a perlou mezi barokními stavbami v České republice. Já mám o něco více radši jejich bylinkové zahrady, které se rozprostírají po celém komplexu. Kde si i čtenář může v klidu, obklopen přírodní krásou, přečíst pěkný historický román. Ano, kniha Koniáš kontra Špork se přímo hodí na takové sezení. Byla jsem ráda, že se o Kuksu i pověstném Braunerově betlému vypráví i v příběhu. Nicméně základem příběhu je spor, mimo jiné, o pozemek, který hrabě Špork vedl s církví. Jiří Dobrylovský je zajímavý spisovatel. Tahle knížka byla moje první, takže nemohu úplně soudit jeho dílo, přesto u knihy Koniáš kontra Špork mám pocit, že tomu něco chybí. Ten spor mezi hrabětem a církví je velmi poutavým námětem, nicméně mělo to být lákavější. Nejsem si úplně jistá, jestli samotný nesvár je dostatečně silnou dějovou linkou. Přesto historický román rozhodně nezatracuji. Naopak. Je tu velmi hezky popsané, jak si jezuité vybíraly knihy, které se jim prostě nehodily do krámu. Dozvíte se, podle čeho jezuité postupovali, když pálily knihy. Pro mě jako pro čtenáře, to nebylo jednoduché. Přeci jen pálení knih je tím nejhorším, co může kdokoli na světě udělat. Poutavou momentkou byl i Šporkův vztah s jeho ženou a dcerou. Přesto ve větším měřítku tu právě byl spor, s Koniášem, který občas vyvolával i vtipné chvíle (například Šporkovo cestování na Sněžku a položení kamenů s jistými nápisy nebudu prozrazovat).

Pochválit musím i grafickou úpravu. Nakladatelství MOBA má moc šikovného grafika, co knížka to obálka, která se vždycky příhodně hodí do každé knihovny.
A co říct na závěr? Příběh má své mezery, přesto stojí za to si ho přečíst. Je vtipný a ukazuje poměry v tehdejší společnosti. Mám historické romány ráda a tento rozhodně patří mezi povedenější. Přesto bych se příště snažila o prohloubení příběhu a rozvinutí dějové linie. Jelikož pan Dobrylovský na to určitě má.

Komentáře (0)