Dokáže poezie zabíjet?

recenze

Slepí ptáci, pro mě je to druhé setkání s autorkou. První díl, Pět, se mi líbil, ale ze začátku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl autorky. Druhý díl se mi četl o poznání lépe než ten první.
Beatrice společně se svým kolegou Florinem vyjíždí k podivnému případu dvou zavražděných lidí. Dívka je uškrcena, Muž byl zastřelen. Ovšem, na obětech je něco zvláštního. Na první pohled se to jeví jako vražda a sebevražda, ale Beatrice něco říká, že to tak není. Něco jí nesedí, jen ještě neví co. Po delším pátrání se detektivové dozví, že oba dva byli členové jedné skupiny na facebooku, která si říká Poezie žije, kde se zabývají básněmi, které mají mít určité poselství. Jelikož je to zatím jen jedno pojítko mezi obětmi, tak se Beatrice infiltruje do skupiny pod jiným jménem, aby zjistila jak to tam chodí a jací jsou její členové. Básně jsou velice tajemné, smutné, někdy jakoby předpovídali smrt. Někdo napíše příspěvek, občas k němu doloží fotografii a lidé o ni diskutují. Někdy pozitivně a někdy zase negativně. Obzvláště, když někdo naznačí téma sebevraždy. Po delším pátrání má Beatrice zjistí, že básně s tématem smrti a sebevražd jsou zde skoro na denním pořádku. Beatrice si vyhlédne pár podezřelých lidí. Jako členka se také občas zapojí, aby viděla reakce ostatních. Ve skupině se jí pár lidí zdá podezřelých. Rozhodne se, že se bude snažit jednoho po druhém vyslechnout. Bohužel nemá moc velkou podporu ve svém týmu, protože hlavně Florin moc nevěří tomu, že se tentokrát Beatrice ubírá správným směrem. Ale sám na tom není moc dobře, protože ještě musí řešit svůj soukromý život, který není zrovna veselý.
Okolnosti tomu však chtějí jinak. Vždycky když se Beatrice nějakým způsobem přiblíží s další osobou ze skupiny, tak ta dotyčná osoba záhadně zmizí a posléze je nalezena mrtvá. Jedna sebevražda, která vypadá jako sebevražda, ale je tomu skutečně tak? Další vražda.
Kdo za tím vším stojí? Kdo dokáže být tak zvrhlý, že se zaměřil na lidi, kteří se zajímají o poezii? Kdo může být tak drzí, že se policii vysmívá?
Slepí ptáci se mi líbili víc než Pět. Nejspíš to bude tím, že jsem si zvykla a styl autorky a věděla jsem, do čeho jdu. Námět se mi moc líbil, úryvky básní v knize byly někdy opravdu děsivé, ale i tak jsem si je ráda přečetla. Konec, jako u první knihy, jsem nečekala. Ostatně, v tom se autorka vyžívá, proto jsou její knihy tak dobré. Doufám, že vyjde ještě nějaká kniha, kde budou hlavními postavami Beatrice a Florin, protože oba dva jsou mi velice sympatičtí.

Komentáře (0)