Doctor Cray počtvrté, v té nejlepší formě.

recenze

Temný vzorec (2020) / Podlavicí
Doctor Cray počtvrté, v té nejlepší formě.
Šelma, Hračkář, Teorie vraždy. Temný vzorec navazuje na veleúspěšnou trilogii Naturalista o svérázném, nevyzpytatelném a tak trochu geniálním americkém profesorovi Theo Crayovi. Své místo mezi špičkou těch nejlepších hrdinů v detektivní sekci si právoplatně vydobyl již prvním dílem, Šelmou. Ta se tehdy na český trh dostala jako zcela unikátní novinka svého žánru - detektivka s příchutí biologie, chemie a fyziky, zaobalená v temné atmosféře jehličnatých lesů, ozvláštněná nekonvenčním sherlockovským typem hlavního protagonisty. Asi netřeba říkat, jak masivní úspěch u českých čtenářů Šelma zaznamenala. Další díly, včetně toho, o němž dnes bude řeč, navazují více i méně dobře na slavnou prvotinu. Zatímco Hračkář byl docela obstojným pokračováním, Teorie vraždy u mne tak trochu pohořela. To se ale nedá říci o Temném vzorci.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak vysoké je číslo aktivních vrahů ve vaší profesi? Asi byste se nad tímto číslem podivili. Stejně jako se podivilo mnoho zdravotních sester jisté střední školy, které na tuto otázku dostaly od profesora Craye, při jeho misionářské cestě za vědeckou edukací, odpověď. Ve zdravotnictví totiž může být sériový zabiják velmi dobře skryt, pakliže si vybere oběť, která mu nedokáže klást odpor. A právě zde začíná náš příběh. V nemocnici. V opravdu hodně špatně vedené nemocnici. V nemocnici, kde umírá mnohem více lidí, než by mělo. A dejme si ruku na srdce, nemocniční téma se dříve nebo později bude týkat každého z nás. Možná již týká. Čtení tohoto příběhu je proto z toho důvodu pro slabší povahy docela silné kafe. Temný vzorec může být tak velkou fikcí, jakou chce být, stejně tak to ale může být realita.

Hlavní hrdina, profesor biologie a matematik Theo Cray, neztrácí na své specifičnosti, svéráznosti ani tvrdohlavosti. Jak jsem již zmínila výše, doktor Cray je typickým příkladem sherlockovského typu protagonisty. Geniální podivín, vidící věci, které ostatní přehlíží, v dnešním životě tak trochu arogantní asociál a sociopat – což se zde však dokonale hodí a do příběhu velmi dobře zapadá. S sherlockovskými typy hrdinů se dnes setkáváme ne zcela běžně, ale na druhou stranu mnohem více, než tomu bylo dříve. Tento je ale nějakým způsobem mnohem atraktivnější než ostatní. Podivínem může být kdokoli, geniálním vědcem už ne jen tak někdo.

Jednu malou výtku bych k tomuto dílu přeci jen měla, a nemá to co dočinění s čtivostí, která je zde díky autorovu vypravěčskému umu až neuvěřitelná – problémem je, že na úkor skutečně atraktivního detektivního případu se zde autor pokouší přiblížit nám více protagonistův osobní život. Což by nemuselo být špatně, avšak do tak speciálních detektivních příběhů, jako jsou ty z Naturalisty, se to tak úplně nehodí. Příběh prostupuje notná dávka děsivé atraktivnosti hlavně z toho důvodu, že tyto případy jsou jiné, až pateticky nevšední. Pohledy do soukromého života profesora, jež má vlastně docela obyčejnou přítelkyni a obyčejné přátele, nejsou ad hoc.

Temný vzorec je skvělá kniha. Prostoupená notnou dávkou patřičného napětí, děsu a nevšednosti. Možná si budete myslet, že nejlepší knihu Andrewa Mayna jste již četli, avšak po dočtení této to možná zase přehodnotíte. Temný vzorec se svým vzorcem nejvíce podobá Šelmě. Rozjezd je možná o trochu pomalejší, než bychom chtěli, pak ale příběh graduje a nabírá obrátky. Kniha nám neposkytuje odpovědi, jež byly vyřčeny dříve, naopak nám pokládá další a další otázky, na které nejsme s to odpovědět. Kombinace nám nepochopitelné vědy, sarkastického vtipu a kreativního důvtipu nás možná v noci neudrží vzhůru jako Kepler nebo Nesbo, ale potěší ty duše, které si rády přečtou něco nesmírně čtivého a mimořádného.


Děkujeme společnosti Euromedia Group, a.s., za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha Temný vzorec recenze