Dívka pod ledem

recenze

Další detektivní bestseller, který se zdá být drobet nadhodnocen.

V parku v jižním Londýně je pod ledem nalezeno tělo mladé dívky. Četné známky zranění na jejím těle svědčí o tom, že byla zavražděna. Obětí je třiadvacetiletá Andrea Douglasová - Brownová, jež byla několik dní pohřešována. Jelikož pocházela z velice vlivné a majetné rodiny, kolem vraždy se spustí mediální šílenství a policisté jsou tlačeni, aby co nejrychleji našli pachatele. Zejména proto, že otcem oběti je sám Lord Simon Douglas - Brown, muž, který má kontakty na nejvyšších místech a tak si myslí, že může do vyšetřování zasahovat, jak se mu zlíbí.

K případu je z Manchesteru do Londýna povolána Erika Fosterová, která se vrací po delší pauze do služby. Její pauza ovšem nebyla chtěná. Během policejní akce, kterou řídila, zemřelo v Manchesteru pět policistů, včetně jejího manžela. Během vyšetřování se bude muset vypořádat jak s vlastními démony, tak s nepříliš chápavými kolegy. Erika musí dokázat nadřízeným, ale i sobě, že je schopna se opět naplno vrátit do služby.

V průběhu pátrání Erika spojí vraždu Andrey s vraždami třech prostitutek z východní Evropy. Má opravdu všechny čtyři oběti na svědomí stejný vrah? Pokud ano, jaká je spojitost mezi mladou, krásnou dívkou z vlivné rodiny a třemi prostitutkami? Erika se snaží tyto otázky zodpovědět a zjistit totožnost vraha.

Zásadním kladem knihy je velice sympatická hlavní postava vyšetřovatelky. Erika je morálně vyspělá a pro spravedlnost by udělala vše, což se v knize projevuje hlavně tím, že jedná na vlastní pěst, často i proti rozhodnutí nadřízených. Spoléhá na vlastní intuici. Kolegové Peterson a Mossová také získávají kladné body, protože svou šéfku se snaží ve vypjatých situacích podržet. Knize se nedá upřít čtivost a spád. Dialogy jsou svižné a často i zábavné, díky charakteru Eriky, které nemá problém utrousit sarkastickou nebo jízlivou poznámku. Příběh zvládá udržet čtenáře v napětí a přemýšlet nad potencionálním pachatelem. Závěrečné rozuzlení bylo rozhodně překvapivé a nechybělo mu napětí a spád.

Někdy v polovině knihy jsem začal mít problém s neustálými konfrontacemi mezi Erikou a dalšími policisty. Ať přišla s jakýmkoliv nápadem, který sice nebyl důkazně podložený, ale smysl rozhodně dával, superintendant Marsch ho smetl ze stolu. A právě někde v polovině mně ty neustálé slovní přestřelky na policejní stanici začaly unavovat, jelikož nadřízení se díky tomu jevili dost omezeně. Název a povedená obálka mě navnadila a čekal jsem od příběhu něco děsivějšího, tajemnějšího, což se bohužel nestalo.

Celkově jde o nadprůměrnou civilní detektivku, která sice nepřichází s ničím novým, ale fanoušky žánru jistě potěší. V očích mnoha čtenářů knize rozhodně ublíží marketingová propagace.

Komentáře (0)