Dívka, která sahala po hvězdách

recenze

Dívka, která sahala po hvězdách (2013) / Nikolaoss (246 views)
Dívka, která sahala po hvězdách
Knihu jsem si koupila nejspíš jen proto, že byla dost levná a její obálka udeřila v mé dušičce zrovna na tu správnou strunu a anotace taky nezněla úplně marně. Po objednání jsem jedním očkem nakoukla na hodnocení tady na DK a překvapilo mě, jak je vysoké. Možná jsem tedy při nákupu nešlápla až tak hodně mimo.

Ze začátku jsem byla z knihy spíš rozpačitá. Vůbec jsem se nemohla začíst a první kapitolu jsem musela číst dvakrát, abych přišla na to, o kom vůbec čtu. Zřejmě se jednalo o nějaký výpadek pozornosti z mé strany, protože při druhém pokusu už se příběh zdaleka nejevil tak zmateně a nesrozumitelně, jako napoprvé.

Kniha má dvě hlavní hrdinky Emily a Julii, které ve vyprávění sledujeme na střídačku.
Emily je mladá dívka, která po smrti matky přijíždí žít ke svému dědečkovi do městečka Mullaby. Ve starém, zanedbaném domě se nejdříve necítí nijak dobře a v hlavě jí běží otázka, proč jí matka nikdy o tomhle městě nevyprávěla. Proč se rozhodla odejít a navždycky zapomenout? Emily si není jistá, jestli dokáže vycházet se svým dědou, který je pro ni prakticky cizincem a taky se zdá, že všichni v městečku proti ní něco mají.

Julie je oproti tomu dospělá žena, která vlastní gril restauraci na hlavní třídě městečka. Restaurace je, kromě grilovaného masa, vyhlášená svými dorty – Julie je každý den peče sama. Jejím snem je prodat restauraci, kterou zdědila po otci a otevřít si pekárnu někde daleko od Mullaby. Na svoje dětství v tomto městě má samé ošklivé vzpomínky, které ji dosud bolí na duši a některé z nich má nesmazatelně vryté i do těla. Právě Julie je jedna z mála lidí, kteří se k Emily chovají hezky.

Kniha byla příjemně něžným příběhem, ale s mnohými hořkými tóny. Ústředním motivem bylo vyrovnávání se s minulostí obou žen. Zatímco Julie se musí vyrovnat se svým vlastním minulým životem, Emily se snaží smířit se s minulostí své matky. Juliina minulost skrývala hodně bolesti, samoty a nepochopení. Stejně jako Emilina přítomnost v městečku, když se dozvídala o tom, jaká snad byla její matka v dětství a že to je možná důvod toho, proč ji v městečku nepřijali hezky. Na Julii zde také čeká jedna nenaplněná láska z minulosti a Emily jde vstříc jedné nové lásce, která sice není rodinou jejího milého schvalovaná, ale od kdy tohle bylo překážkou :)

V knize vedle běžného života figurují také některé věci, které až tak úplně běžné nejsou, či spíše jsou přímo nadpřirozené :). Některé z nich mi připadaly neuvěřitelně půvabné – například měnící se tapety podle nálady obyvatele pokoje (taky bych chtěla :)) a kouzelná moc dortů – to bylo krásné a považuji to za opravdu silnou myšlenku, kéž by to tak chtělo fungovat i v životě :). Oproti tomu stojí tajemství Coffeyových, které se mi zdálo hrozně hloupé, spíš do počtu, aby tam prostě něco bylo.

Kniha patří přesně k těm dílům, které si lehce a s náramnou chutí přečtete, ale hrozně špatně se o nich píše :). Děj nebyl nikterak převratný, ale příběh nechal po dočtení a vlastně i při čtení takový ten příjemný pocit. Bylo fajn číst pro změnu o něčem, co může taky dopadnout dobře. Hrdinům je možné bez problémů držet palce. Žádný záporňák se v knize nevyskytuje a když, tak jsou to hříchy mládí a hříšník už dávno vyrostl a zmoudřel. A vůbec je to celé takové lehce pohádkové, milé a naivní a zároveň dostatečně ze života, aby si v tom našel každý to svoje. Dílo se bude líbit i ženám i dívkám díky různě starým hlavním hrdinkám.

Jednoznačně doporučuji pro chvíle, kdy budete unavení realitou a budete si chtít odpočinout u něčeho příjemného na čtení, horkého čaje a čerstvého moučníku :)

Komentáře (0)

kniha Dívka, která sahala po hvězdách recenze