Dievča, ktoré si tu zanechal

recenze

Dievča, ktoré si tu zanechal (v originále The Girl You Left Behind) je jemným příběhem o manželské lásce a věrnosti, o vnímání tenké hranice mezi dobrem a zlem. O naději, o víře v sílu slibu.

Napsat recenzi na tuto knihu není vůbec lehké. Začínám znova a znova, nic z toho, co o ni řeknu, mi nepřijde jako dostatečně vystihující. Stačila jsem už uklidit, uvařit oběd a upéct buchtu. Otevírám láhev skvělého vína a doufám, že konečně najdu tu správnou cestu.

Naprosto jasně vám mohu popsat příběh. Život dvou žen, které se shodou rozdílných okolností, v rozdílné době a na rozdílném místě ocitly bez svého manžela.

Sophie žije se svou sestrou, bratrem a dětmi na malé francouzské vesničce v období první světové války. Jejího manžela odveleli na frontu. Každý den na něj vzpomíná, doufá, že je naživu a že příliš netrpí zimou a hladem. Po výměně německého velení ve vsi začnou docházet vojáci na večeře do hostince, který vlastní Sophie a její sestra. Tato změna přinese nejen trochu jídla pro obě sestry a děti, které s nimi žijí pod jednou střechou, ale také jeden hlavní otazník.

S druhou aktérkou knihy, Liv, se setkáváme v současném Londýně. Vdova po moderním architektovi, který zemřel náhle před několika lety, lpí na hodnotách, které ji zanechal manžel. Ať už jde o movité věci, jako je nádherný byt nebo svatební dar, či ctění a udržování jeho památky a dobrého jména.

A teď, kde je ten zádrhel a proč se recenze nepíše tak lehce. Podstatná část všeho se odehrává ve čtenáři. Jojo Moyes opět, obdobně jako v Posledním dopise od tvé lásky, předkládá čtenáři něco, co sama pro sebe označuji jako morální konflikt. Ukazuje člověka se vším špatným, až hrůzným, co představuje, současně ale demonstruje i jeho krásu. Podává tento dvojobraz tak samozřejmě, že ve čtenáři nevyvolává pocit nucenosti.

The Girl You Left Behind je ve skutečnosti něčím mnohonásobně zajímavějším a poutavějším, než oním zlomkem, který nám je představen v anotaci. Je knihou čtivou, s romantickým momentem bez přesládlého dojezdu, která zahraje na toleranční notu čtenáře. Je to velký příběh o tom, že svět je vnímán subjektivně na základě informací, které o něm zrovna máme. Ale pravda, ta je mnohem barvitější a složitější.

Prozradit více není možné. Musíte si ji přečíst.

Komentáře (0)