Dash, Lily a možná přijde i Meg Ryan

recenze

Představte si, že se jen tak probíráte knihami v nekonečných regálech a najednou mezi nimi najdete červený zápisník. Otevřete ho, rozluštíte šifrovanou nabídku k dopisování od opačného pohlaví. Přijali byste ji? Dash ano a díky tomu prožil dobrodružný vánoční týden, během kterého si s Lily nechávali zápisník na různých místech po celém New Yorku.

Dash a Lily je něco mezi romantickou komedií s Meg Ryan (námět) a Ošklivým káčátkem (ne, že by byli Lily s Dashem škaredí, ale jsou divní a určitě vybočují z řady). Na prvních stranách mě zaujal nádherný jazyk, který jsem u young adult knížky ani neočekávala. Krásné vyjadřování, bohatá slovní zásoba, svižnost. Dokonalé. Forma deníkových záznamů byla sympatická a necítila jsem velký rozdíl mezi stylem a vyjadřováním Rachel Cohn nebo Davida Levithana (pokud je tedy můj předpoklad, že každý psal jednu postavu, správný).

Je těžké říct, že knížka nesplnila má očekávání, pokud bych vám před týdnem tvrdila, že nemám očekávání žádná. Lhala bych si leda do kapsy. Já jsem čekala romantiku, chtěla jsem se zamilovat do knižního hrdiny, prožívat s Lily napětí a bát toho, jaký Dash bude. Chtěla jsem se s ní courat po velkém, neznámém a slavném městě, koukat k obloze a čekat na sníh, představovat si zase a znova Dashe a plánovat si setkání s ním. Jenže ničeho takového jsem se nedočkala.

Chyběla mi romantika, chyběla mi vánoční atmosféra a z postav jsem byla zmatená. Prvních pár kapitol jsem si říkala, jak je skvělé, že Dash i Lily jsou v mých představách třicátníci a všechno klape (tendence se ztotožnit). A klapalo to do té doby, než si autoři uvědomili, že jejich postavám má být šestnáct. A tak přidali trochu té nerozhodnosti, tu trochu rebélie a tady malinko nezodpovědnosti. A najednou praskla bublina. Z Dashe už nebyl ten trochu divný chlápek a z Lily prdlá ženská, ale oba byli neskutečně neuvěřitelní staří mladí.

Obálka je průměrná, rozhodně kvůli ní po knize automaticky nesáhnete, ale taky si díky ní nebudete myslet, že je to béčkový román. Korektury byly ke konci knihy asi náročné, protože se v posledních kapitolách dá najít pár překlepů, ale nebylo jich tolik, aby mě to vyloženě naštvalo.

Kniha přání se sice dobře četla, ale pořád jsem čekala, že se budu bavit, prožívat. Užívala jsem si slova, ale příběh se mě, bohužel, nedotknul.

Komentáře (0)