Čtyři po půlnoci

recenze

Čtyři po půlnoci obsahují konkrétně tyto novely: Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes. Výborná je ale i samotná předmluva, která vám leccos osvětlí, především pak inspirace a důvody, které Kinga vedly k napsání každé jednotlivé povídky.

V Časožroutech zmizí téměř celá posádka při cestě do Bostonu. Zůstává jen 11 postav rozličných charakterů – spisovatel detektivek, žena mířící na svou první schůzku s mužem nebo malá holčička, kterou čeká důležitá operace očí. Návrat není možný, protože sami neví jak. Pokud vás baví příběhy lidí, kteří jsou izolovaní na jednom místě, a nouzová situace je nutí jednat určitým způsobem, budete tuto povídku milovat. Za mě rozhodně nejlepší povídka z výběru.

Skryté okno do skryté zahrady vypráví příběh spisovatele Morta, který je čerstvě po rozvodu a svůj žal utápí v psaní. To jediné mu pomáhá nemyslet na své krachující manželství. Jednoho dne je ale obviněn jistým Johnem Shooterem, že okopíroval jeho povídku – slovo od slova. Mort se snaží očistit své jméno a pátrá po důkazech, které by celou nešťastnou situaci osvětlily. Nápad na tuto novelu má reálný základ, neboť sám King byl několikrát obviněn z plagiátorství.

Policajt z knihovny je novela o legendě, která straší všechny děti, které by snad jen napadlo nevracet své vypůjčené knihy zpět v termínu! Sam je jeden z těch, kteří zapomenou, a už to jede! Policajt z knihovny nic nenechá jen tak.

Poslední povídka s názvem Sluneční pes nás zavádí do Castle Rocku, kde patnáctiletý Kevin dostane k narozeninám polaroid. Všechny pořízené snímky ale zobrazují jedno a to samé – zlověstného psa, který se každým dalším snímkem přibližuje k objektivu blíž a blíž. Ufff – děsivé, že?

Za mě strašně fajn záležitost, pokud jste sběratel Kingových příběhů. Já četla povídky úplně poprvé, takže jsem si to vážně užila, i když mi to čtení trvalo podstatně déle, než jsem běžně zvyklá. Ale vyplatilo se.

Komentáře (0)