Čtvrtý výlet Enza Macleoda, tentokrát do Bretaně

recenze

V knihách Petera Maye dost často čtenář najde něco jako přidanou hodnotu. Při čtení Kritika má chuť nalít si opravdu dobré víno, Umrlčí cesta přináší ne zrovna obecně známá fakta ze života včel. Samotnou kapitolou jsou jeho ostrovní příběhy (trilogie Ostrov Lewis, Ostrov Entry) - mistrně zvládnuté zachycení životů na vodami odříznutých kouscích země. Čtvrtá kniha ze série Akta Enzo vyšla v originálu pod názvem Freeze Frame (vzhledem k ději bych volně přeložila jako Zmrazit časový okamžik) a domnívám se, že českým překladatelem či vydavatelem zvolený Entomologův odkaz je trochu zavádějící. V titulu zmiňovaný koníček sice k objasnění (částečně) přispěje, jinak se však této zálibě (v porovnání s dříve zmiňovanými knihami) autor příliš nevěnuje. Za rozšíření čtenářových obzorů skutečně nelze považovat konstatování, že komáři sají krev a roznášejí nakažlivé nemoci. To však v žádném případě není příběhu na škodu – naopak, oproti minulým Enzovým pátráním je tento detektivní odskok (jen mě napadá, zda má uvedená postava vůbec čas věnovat se svému občanskému povolání) hutnější, ucelenější a čtivější.
Začátek vypravování čtenářovu pozornost upoutá zcela zaručeně. Německo, několik let po druhé světové válce, a úspěšný lékař narychlo opouští domov a rodinu. Zhruba o deset let později a nenápadné marocké přístavní městečko. Stejně nenápadně se snaží žít i muž ve středních letech. Proč a před kým musí náhle utíkat a kam povedou jeho kroky po ničivém zemětřesení, které zahladí stopy?
Počátkem 90. let je na malém bretaňském ostrůvku zavražděn vědec a entomolog Adam Killian. Starší muž byl v té době již vážně nemocný, přesto někdo potřeboval jeho smrt urychlit. Oběť svého budoucího vraha znala a jeho totožnost a motiv činu se pokusila předat těsně před smrtí. V telefonickém hovoru proto požádá svoji snachu Jane, aby v jeho pracovně nic neměnila – je zde zašifrované sdělení vedoucí k rozřešení záhad. Enzo Macleod, svébytný Skot s neodmyslitelným culíkem, je opět požádán svým přítelem novinářem, aby se pokusil dvacet let starou vraždu objasnit. Přijíždí proto na ostrůvek Groix a snaží se uspět tam, kde místní vyšetřovatelé před mnoha leta selhali. Vedle zkoumání indicií na místě činu putuje po ostrově (a riskuje více, než by bylo zdrávo), seznamuje se se zástupci místní komunity, a protože je to Enzo, opět okouzluje svým šarmem zástupkyni něžného pohlaví. Je to už spíše klišé; autor a jeho hrdina jsou prostě v tomto směru nenapravitelní. Zdá se mi, že tentokrát autor nechává hodně dlouho na čtenáři, aby sám tipoval vraha (motiv je vzhledem k úvodním kapitolám celkem zřejmý, i když jistý háček se i tady najde). Poslední stránky knihy už mají ovšem řádný spád a Mayovi se povedly opravdu na výbornou. Jasně, přehledně a logicky (předpokladem je dlouhodobá životnost elektrospotřebičů – více prozrazovat nemohu) dospěje k (pravděpodobně) totožným závěrům jako čtenář – a ten bude spíše polichocen než zklamán, protože kakofonických vyústění detektivních románů si může užít jinde, co hrdlo ráčí.
May je v této knize poměrně skoupý ohledně (dalších) detailů z Enzova soukromí – vztah k dcerám se tentokrát nikam neposouvá a jestli bude mít Charlotte pro něj místo ve svém dalším životě? Nechme se překvapit. Neodpustím si malé rýpnutí – některé drobné motivy se autorovi tak zalíbily, že je používá opakovaně. Konkrétně vzpomínku na to, jak dětská láska „zošklivěla“ tím, že začala nosit rovnátka a brýle, jsem, pokud se nemýlím, zaznamenala i v jednom z dílů z ostrova Lewis.
Ostrovy prostě Mayovi (a jeho hrdinům) svědčí. I tento zastrčený kousek Bretaně vystupuje před čtenářem tak plasticky, že vyhledává místa na internetových mapách a zatouží někdy na vlastní oči pozorovat z trajektu přibližující se rozeklané pobřeží ostrova Groix.

Komentáře (0)