Cormoran Strike potřetí

recenze

Ve službách zla (2016) 4 z 5

/ Thanyss

Cormoran Strike je zpět. A ani tentokrát nestojí před zrovna lehkým úkolem. Přijde mi, že J. K. Rowling baví převtělování do Roberta Galbraitha čím dál víc. Otázkou samozřejmě je, jestli stejné nadšení dokáže probudit i v samotném čtenáři.

Takže… V prvním díle jsme tu měli podezřelou sebevraždu krásné modelky, v díle druhém brutální vraždu spisovatele a v nejnovější knize na nás jde Joanne pěkně po kouskách. Přesněji řečeno po kouskách lidského těla. Jednoho klasického rána v práci převezme Robin nenápadnou zásilku od naprosto normálního kurýra. Problém je v tom, že balíček neobsahuje žádný standardní obsah. Z útrob krabice totiž na pobledlou asistentku vykoukne uříznutá lidská noha. Toliko k té pracovní rutině.

Vcelku brzy je jasné, že protentokrát jde někdo po krku přímo invalidnímu detektivovi. A vzít to chce přes mrtvolu Robin. Podezřelých je celkem dost. Všichni Cormoranovi strašáci z dob dávno minulých. Ani čas však nedokázal smazat hlubokou nenávist a touhu po pomstě, která po letech začíná nabývat děsivých tvarů.

Rowling alias Galbraith se s nejnovějším přírůstkem ani trošku nemazlí a čtenáře bude šetřit jen minimálně. No dobře, vlastně spíš vůbec. V Hedvábníkovi už jsme měli možnost nahlédnout do temného koutku autorčiny mysli, ovšem jestli jste si mysleli, že jste tam našli vše, co se dalo, tak jste se šeredně spletli.

Ve službách zla je opět trošku silnější káva, i když námět si příběh malilinko vypůjčil u Jacka Rozparovače. Na druhou stranu to ovšem není úplně na škodu. Jen si sem tam zbytek mé dětské duše, jež si hýčká Harryho Pottera jako klenot, nemůže dát dohromady kouzelnického učně a kusy lidských ostatků v lednici. To by jeden neřekl, co se všechno vleze do jedné hlavy. A protože Joanne není už žádná začátečnice, čte se i její třetí detektivka jako po másle. I když musím konstatovat, že někdy až příliš tlačí na pilu, co se týče podivně komplikovaného vztahu mezi Robin a Strikem. A taky mezi Robin a Matthewem. A Strikem a Matthewem. Prostě místy zbytečně moc vaty na vyplnění místa.

Samotná dějová linka a vyšetřování je natolik zamotané, že jsem skutečného pachatele neuhodla až do finálního rozuzlení. V knize je sice tolik náznaků, jenže všechny postupně sedí na každého ze tří hlavních podezřelých. Na koho si vsadíte vy? Na pedofila, násilníka nebo na drogově závislou existenci, u níž Cormoran věří, že zabila jeho matku? Každý jeden z nich má silný důvod detektiva nenávidět. Ale jen jeden z nich má duši tak pokřivenou, že se rozhodl uvést svou šílenou pomstu do pohybu.

Musím uznat, že Strike si drží úroveň i s (zatím) posledním dílem, a přestože místy příběh trošku pokulhává jako jeho hlavní protagonista, nestalo se mi, že by vyloženě nudil. Pro příště ještě zlepšit budování napínavé atmosféry, vynechat zbytečné řečičky okolo a nejspíš nebudu mít co vytknout.