Nevíte vůbec nic...

recenze

Smrt v zádech (2017) / Thanyss (320 views)
Nevíte vůbec nic...
Na světě existuje celá řada věcí, které se buď nedají příliš dobře rozumově zdůvodnit anebo jen velmi obtížně. Něco jednoduše náš mozek dokáže obsáhnout jen velmi těžko. Třeba nekonečno vesmíru. Nebo neskutečná souhra náhod vedoucí ke stvoření živé bytosti. Nebo kam jste dali oči a mozek, když jste se zamilovali do toho totálního trouby/blbky. No a sem také spadá Harlan Coben. Už mi sakra vysvětlete, jak je možný, že ten chlap píše jednu pecku za druhou. Tohle mi totiž hlava fakt nebere.

I kdyby Smrt v zádech neměla tu na kilometry řvoucí lesklou placku informující o tom, že v ruce držíte bestseller, stejně bych si spokojeně mnula ruce ihned, jak bych tuhle nejnovější krásku zahlédla. Není divu, že jsem s ní spěchala domů asi stejně rychle, jako zloděj s pytlem šperků na zádech a policejním psem v patách.

Tak fajn, začátek máme takovou tu klasickou cobenovku. Maya je bývalá elitní armádní pilotka, která díky svému špatnému úsudku musela opustit vojenskou službu a vrátit se do řad civilistů. Celkem na prd, ale dá se to přežít. A tak té holce trošku naložíme, co říkáte?

Předně jí zastřelíme sestru při loupežném přepadení. Přijde vám to málo? Dobře, dobře. V tom případě jí necháme ještě přímo před očima zavraždit manžela. Mizernej život versus Maya – 3:0. To už je poměrně slušné skóre. Jenže jak známe pana Cobena, víme také jednu podstatnou věc. Že vlastně nevíme vůbec nic. A taky tu drobnost, že ten, o kom si myslíme, že je jistojistě mrtvý, tak úplně mrtvý být nemusí.

Jedna jediná videonahrávka z domácí skryté kamery dokáže rozmetat veškeré Mayiny jistoty na zubaté kousky.

Pravda je, že jsem si zpočátku myslela, že čtu něco, co už tu jednou bylo. Vypadalo to, jako by autor jel podle staré šablony a jen obměnil hlavní postavy a prostředí. Do čtení se mi tak začalo vkrádat mírné zklamání. Knížka se sice četla skvěle, ale hlodal ve mně červíček, že už tak nějak tuším, co bude dál.

A víte co?

Pan Coben si se mnou nestydatě hrál! On věděl, že přesně tohle jeho čtenáře napadne a tak je drze ukolébal v jejich domněnkách, aby jim potom na hlavu vylil kýbl ledové vody. Probuďte se milánkové, zase jste věděli úplný kulový! Všechno jinak! Poškrtejte svoje hypotézy a začněte pořádně přemýšlet, jak to vlastně bylo. Myslíte si, že na to přijdete? Naivkové…

Smrt v zádech má skvělý Cobenův standard, z něhož nepolevuje ani na vteřinu. Děj odsýpá rychlostí japonského šinkansenu a nenechá vás pořádně vydechnout. Hlavní postavy si odpustili jakékoli superhrdinské schopnosti a snaží se tvářit co nejvíce přirozeně, aniž by na nich byla patrná přílišná křeč. Akce a napětí jsou skvěle vyvážené, takže se vám nebude chtít knížku odložit. Ale už jsem si tak nějak zvykla, že cobenovky se mnou putují prakticky kamkoli.

A co závěr? Čekala jsem prakticky vše, ale tohle vážně ne. Přitom představivost mám poměrně slušnou. Nebojím se napsat, že smělé tvrzení na obálce knihy, že se jedná o „jeden z nejlepších Cobenových nečekaných závěrů“ nepřehání ani o chlup.

A ještě jednou víte co?

Přečtěte si to sami…

Komentáře (1)

kniha Smrt v zádech recenze

Makkk
15.03.2017

Děkuju za Tvoje skvělé recenze! vždycky, když nevím, co ted mám číst, jdu na Tvůj profil.. ;) Máme dost podobný vkus, takže už ted se mooc těším na pana Cobena :)