Co ukáže karta Divotvůrce?

recenze

Kellen pochází z mocného čarodějnického rodu, měl by se stát čarodějem a dosáhnout výsadního společenského postavení. Problém je v tom, že Kellen nevládne skoro žádnou magií. Zanedlouho oslaví šestnácté narozeniny, a pokud nesloží čtyři čarodějnické zkoušky, stane se z něj Sha‘Tep, člověk bez magie sloužící Jan‘Tepům, tedy čarodějům.

Kellen touží rozzářit alespoň jeden ze šesti magických pásků a nestat se Sha‘Tepem, jejichž postavení se blíží otrokům. Jenže se mu to nedaří a jeho magie víc a víc slábne. Do města navíc přichází záhadná Ferius Parfax, která může, ale taky nemusí být vyzvědačkou. A je to právě ona, kdo zachrání Kellenovi život. Její přítomnost ještě zesiluje napětí, které ve městě vládne poté, co zemřel klanový klanový kníže. Navíc se zdá, že se vrátili Mahdekové, dávní nepřátelé Jan’Tepů a čarodějové praktikující sedmý, zakázaný a temný druh magie. V tuhle chvíli stačí jen málo, aby vypukla otevřená válka - třeba jeden chlapec, který nevládne magií...

Kellen patří mezi sympatické hrdiny. Nechybí mu zdravý selský rozum a nedostatek magické moci se snaží dohnat vynalézavostí. Navzdory tomu, že to rozhodně nemá jednoduché, nepostrádá ani smysl pro humor. Zároveň ale vyrostl v typické jan‘tepské rodině, takže trpí některými předsudky, které v této společnosti vládnou. Právě nedostatek magie mu ale umožňuje nahlížet věci z druhé stránky a postupně si uvědomovat všechny nedostatky jan‘tepské kultury.

Ferius Parfax umí bojovat, používá záhadné chemické substance, kouří doutníky a nosí s sebou balíček zvláštních karet. Stává se Kellenovou jedinou přítelkyní, protože neuznává diskriminační zákony jan‘tepské společnosti. Taky má pořádně prořízlou pusu a nebere si servítky, takže samu sebe i Kellena občas dostává do ještě větších problémů. Nechybí ani další vedlejší postavy: Nephenie, do které je Kellen už nějakou dobu zamilovaný, Kellenův úhlavní nepřítel tyran Tennat, Panhasi, obtloustlý, ale mocný čaroděj a Kellenův kamarád, nebo kočkoveverák Reichs se značně cynickým pohledem na svět i smyslem pro humor.

Sebastien de Castel píše neuvěřitelně čtivě a chytlavě, takže vás Divotvůrce pohltí od první kapitoly. (Mě dostal asi na třetí straně, kdy jsem vypískla: „Jé, to bude dobré.“ A bylo.) Přinesl zajímavě vymyšlený příběh o nespravedlivé a bezcitné společnosti cenící si jen magické moci, z čehož plynou předsudky, touha po moci a představa vlastní nadřazenosti.

Nejedná se o úplně klasickou dobrodružnou fantasy. Příběh se odehrává v jednom městě a ukazuje chlapce, který se kvůli nedostatku magické moci stal vyděděncem mezi vlastním lidem i v rodině a snaží se prostě přežít. Jenže Kellen je jen šestnáctiletý kluk, který nemůže sám o sobě rozhodovat nebo odejít z rodného domu, takže se ocitl v pasti. Sebastien de Castel trefně vystihl, jak strašlivé může být, když tlak společnosti zvítězí a rodiče manipulují vlastním dítětem, aby si zachovali tvář a společenské postavení. Budete přímo cítit Kellenovu bezmoc, zlost a frustraci, protože on přece za to, čím je, nemůže. A taky budete chtít dát všem Jan’Tepům pěstí do zubů nebo na ně seslat nějaké hodně ošklivé kouzlo.

Přesto všechno se ale nejedná o hlubokou společenskou sondu nebo velké drama. Divotvůrce pořád patří mezi young adult fantasy, takže spíše klouže po povrchu a pořádného vykreslení světa, popsání historie nebo vysvětlení fungování magie se nedočkáte. Největším nedostatkem Divotvůrce ale zůstává málo kočkoveveráka Reichse, který se objevuje až v poslední třetině knihy. Doufám, že v druhém díle si ho užijeme mnohem víc, protože je to sice trochu bestie, ale neskutečně vtipná a zábavná.

Divotvůrce nejspíš neuspokojí milovníky klasické fantasy, protože na to je příběh pořád poměrně jednoduchý a povrchní. Na druhou stranu dozajista uspokojí všechny, kdo si chtějí v young adult fantasy přečíst něco čtivého, napínavého, svěžího a trochu jiného. Na Divotvůrci zkrátka něco je a každý si v něm najde to svoje.

Komentáře (0)