Co skrývá Neviditelné město?

recenze

Patnáctiletá Lena Friedrichová přišla v dětství o rodiče při tragické autonehodě. Jediné, co jí po nich zůstalo jsou podivné hodinky… Jenže postupně Lena zjišťuje, že její rodiče nezemřeli při nehodě, ale že je někdo zabil. A Lena je odhodlaná přijít na to, kdo zavinil jejich smrt. A taky odhalit tajemství, které obklopuje její matku.

Lena od malička žije u své tety, která jí ale odmítá říct cokoliv o jejích rodičích, a potýká se se dvěma mladšími sestřenicemi. Momentálně jí hrozí, že propadne z biologie a že jí kvůli tomu teta zakáže hrát házenou, což je jediná věc, v níž je dobrá, a která ji navíc spojuje s jejím zesnulým otcem. A ještě ke všemu se jí neustále myšlenky rozutíkají a jako na potvoru dostane škytavku pokaždé, když se v její blízkosti objeví spolužák Jonas.

Jenže pak potká Danteho, podivného kluka se skoro bílými vlasy a různobarevnýma očima, který má na zápěstí stejné hodinky jako ona a zdá se, že umí cestovat v čase… Může to ale být pravda? Nebo má Lena, jak jí teta od malička říkala, příliš bujnou fantazii?

Lena je taková ta správně ztřeštěná hrdinka, která se na vlastní pěst pouští do pátrání po rodinných tajemstvích, a přitom nemá tušení, co čeho se zaplete. Sympatická je i její nejlepší kamarádka Bobbie s vědeckými sklony a hlavu plnou nejrůznějších informací.

Dante žije v Neviditelném městě s ostatními cestovateli časem, kde je všechno futuristické, má přesný řád, mistři si cení poslušnosti, nedostatku emocí a vlastních názorů. I proto mají cestovatelé časem zakázáno paktovat se smrtelníky, protože ti emocím podléhají a způsobují tak podle časmistrů jen problémy. Jenže Dante je až nebezpečně zvídavý, má dobrodružnou povahu a nevadí mu porušovat pravidla. A navíc se mu jedna ne-až-tak-obyčejná-smrtelnice Lena dostala pod kůži…

Srdce času, první díl trilogie Neviditelné město, od německé autorky Moniky Peetzové je čtivé, zábavné a nese se v odlehčeném duchu. Nechybí v něm rodinná tajemství, nebezpečí, nesnesitelné autority, troška romantiky a samozřejmě cestování časem a spousta zmatků z toho plynoucích.

Já jsem se ale bohužel se Srdcem času jaksi minula. Očekávala jsem, že Monika Peetzová téma cestování časem a pátrání po rodinných tajemstvích uchopí a zpracuje jinak, v tom je zakopaný pes. Největší problém jsem ale měla s tím, že napětí v celé knize je budováno pomocí toho nejhoršího klišé, kdy Leně nikdo nic neřekne a pak se jen diví, že se mladá holka vrhá po hlavě do problémů.

Srdce času není špatná kniha, protože je napsané velmi čtivě a chytlavě, nechybí v něm pořádná porce humoru, ztřeštěných situací, atraktivní téma cestování časem a trochu tajemný hrdina. Všechny ingredience jsou tudíž lákavé, ale to, jak je autorka namíchala mi prostě nesedlo. Já ale nejsem cílová skupina, takže věřím, že pro slečny mezi deseti a patnácti lety bude Srdce času příjemnou, zábavnou oddechovkou, že si budou užívat bláznivá dobrodružství s Lenou a Dantem a těšit se, co si na ně autorka připravila v dalších dílech.

Komentáře (0)