Co si takhle zaskočit do skočného přílivu?

recenze

"Výškový rozdíl mezi odlivem a přílivem se v zátokách Hasslevikarna na ostrově Nordkoster běžně pohybuje mezi pěti a deseti centimetry, pokud ovšem Slunce, Měsíc a Země nestojí v jedné přímce. Pak dochází k jevu, kterému se odborně říká skočné dmutí. Rozdíl mezi odlivem a přílivem v tom případě činí téměř půl metru. Lidská hlava měří na výšku přibližně pětadvacet centimetrů."

Docela podstatné vědět, když jste vrah a svou oběť jste zahrabali do písku na pláži. Svou těhotnou oběť. Docela sympatický začátek nevinně se tvářícího příběhu, nemyslíte? Těhotná žena po krk zahrabaná v písku čeká, až jí pohltí vlny. Tohle vás přece zvedne ze židle, anebo aspoň navnadí na další kapitoly.

Tato velice brutální a hlavně psychopatická vražda se stala před více jak dvaceti lety. Vrah nebyl nikdy dopaden, totožnost oběti neznámá. Případ byl odložen k ledu. Stop bylo nemnoho a jediný svědek, který té noci vlastně skoro nic neviděl, je devítiletý chlapec. Šmitec, takové vraždy se čas od času vynoří (z vln).

A tento nedořešený případ by byl zapadl v prachu policejního archivu nadobro, kdyby si ho nevybrala mladá studentka policejní akademie Olivie Rönningová. Ta se namísto toho, aby si užívala zasloužených prázdnin, nechala zlákat domácím úkolem. Studentům bylo totiž dovoleno nahlédnout do archivu odložených vražd a nějakou si vybrat. Olivie chvíli hledala, než narazila na tuto ohavnost – ohavnost, která ji ohromila. A nejen kvůli té zvrácenosti s jakou byla vražda spáchána, ale také proto, že ji před lety řešil a nedořešil její vlastní otec.

Olivie využívá nové metody a pátrá po takřka neexistujících stopách, ale také po člověku, který by jí o případu mohl něco říct – o tehdejším vrchním vyšetřovateli Tomu Stiltonovi. Po tom se bohužel jaksi slehla zem. I tak to ale Olivie nevzdává! Dál pátrá a postupně, stejně jako my čtenáři, přichází na to, že šťourat se v téhle vraždě nebyl ten nejlepší nápad. Měla by toho nechat, dokud může. Jenže nenechá, ženská jedna zvědavá!

Mezi tím se odehrává několik zdánlivě nesouvisejících dějových linií. Seznamujeme se s lidmi z mnoha společenských vrstev. Jak s miliardářem a majitelem společnosti Magnussonem, tak s ubohými bezdomovci, kteří se stávají obětmi krutých mladíků. Ti si své brutální činy páchané na lidech bez domova natáčejí a posléze umisťují na internet.

Opravdu, zdánlivě to spolu nesouvisí, jenže nitky brilantního příběhu mají předem určený svůj směr. Všechny směřují k jednomu místu – asi jako zvony do Říma. Pomalu a nenápadně jsme vtahováni do děje – stáváme se jeho součástí. Jsme zaskočeni.

Severské detektivky jsou u nás v poslední době hodně populární. Nedivím se tomu, jsou skvělé. Jen mě spíš tak napadá, jestli to neukazuje na zvrácený charakter zdejších lidí – tak rádi se v tom vyžíváme. No myslím, že ve skočném přílivu se nebude vyžívat nikdo. Číst budete ale se zatajeným dechem a nebudete chtít přestat – pohltí vás to jako vlny mnoha přílivů. A není to jenom díky napínavosti děje, ale taky pro jeho spád, čtivost a vyprofilované charaktery jednotlivých postav.

Skočný příliv mě ohromil a taky tak trochu pohltil. Nakonec můžeme být rádi, že žádné moře nemáme.

Ostrovní pláž v zátokách Hasslevikarna se stane němým svědkem nelidské vraždy. Obětí je neznámá těhotná žena. Píše se rok 1987, případ je po čase odložen jako nevyřešený. Po více než dvaceti letech ho znovu otevírá Olivia Rönningo... více

Komentáře (0)