Chtěli byste být albatrosem?

recenze

Vězeň času (2018) / honeybee
Chtěli byste být albatrosem?
„V celém svém životě jsem byl zamilovaný jen jednou. V jistém smyslu to může působit romanticky. Myšlenka, že máte jedinou pravou lásku, a když odejde, nikdo se jí nevyrovná. Je to krásná představa, ale skutečnost je děsivá. Čelit všem rokům, které přijdou potom. Existovat, když smysl vašeho bytí odešel.“

Po přečtení anotace se domnívám, že tato kniha zaujme většinu z nás. Vždyť hlavní hrdina vypadá na čtyřicet let a přitom žije již čtyři staletí. Řeknete si, jak je toto možné? Že by objevil elixír mládí nebo kámen mudrců? No je to úplně jinak a autor přišel se zajímavým nápadem. Hlavní hrdina Tom Hazard, který však za celý svůj život použil několik jiných jmen, aby ochránil nejen sebe, ale i další dlouhověké lidi, má totiž určitou vrozenou dispozici, takže stárne pomaleji než my obyčejní smrtelníci.

Autor nás prostřednictvím hlavního hrdiny provede dějinami a seznámí nás s několika historickými postavami, s nimiž se Tom ve svém životě setkal. Tom si může žít skoro jak chce, ale je také svázaný určitými pravidly, každých osm let se musí přestěhovat a změnit svoji identitu a to není to nejhorší, Tom se totiž nesmí zamilovat. Vše jde celkem hladce, dokud se nestane učitelem dějepisu v Londýně a nesetká se s učitelkou francouzštiny, do které se zamiluje. Bude přáno jejich lásce? Neohrozí tím Tom sám sebe, ale i své okolí? Kdo jsou to albatrosové a kdo jepice? Co je to tajné společenství albatrosů? A najde Tom Marion?

„A dojde mi, že existuje důvod, proč tohle dělám. Proč chci být učitelem historie. Potřebuji se vyrovnat s minulostí. O tom historie je, její učení i vyprávění o ní. Je to způsob, jak minulost ovládnout a řídit. Udělat z ní ochočené zvíře. Jenže historie, kterou jste prožili, je jiná než ta, o které čtete v knize nebo na obrazovce. A některé věci z minulosti zkrátka ovládnout nejdou.“

Během čtení tohoto napínavého románu napříč několika staletími vám budou v hlavě vířit nejrůznější otázky. Mně například v napětí neustále udržovala otázka, zda Tom najde Marion. Autor nám postupně odhaluje jak Tomovu minulost, tak jeho poslání ve společenství albatrosů a jejich pravidla. V knize se střídají různá časová období z Tomovy minulosti se současností a to vás udržuje v napětí a ve střehu, aby vám neunikl žádný podstatný detail z jeho života.

Kniha se čte jedním dechem a opravdu mi bylo líto, když jsem ji musela odložit a čekat až se k ní budu moci zas vrátit. Umím si představit, že by román měl i třikrát více stan, když by autor podrobněji rozpracoval Tomovu minulost a myslím, že bych ho četla s chutí a stejně by mi nakonec přišlo, že ten příběh byl krátký.

„Klíčem ke štěstí není být sám sebou, protože co to vlastně znamená? Každý máme řadu já. Ne. Klíčem ke štěstí je najít lež, která nám nejvíce vyhovuje.“

Vězeň času vás přiměje se zamyslet nad svým životem i nad tím, zda bychom ho dokázali žít lépe a naplno, kdyby nám bylo naděleno žít dlouho. Nejprve jsem Tomovi jeho dispozici záviděla, ale při dalším čtení a při zamyšlení se nad jeho „darem“ jsem si čím dál víc uvědomovala, že to zas tak skvělé není. Žít dál, když naši milovaní odcházejí a nakonec zůstat na světě sám bez rodiny i přátel, není zas taková pohádka.

Je to román o velké chuti žít, bít se se světem a o velké odvaze nevzdat to a využít svůj dar. Je to román, který nás provede minulostí od jedné lásky k další lásce. A i když Tom ví, že to nebude navěky, nevzdává se a chce žít naplno.

„Možná zní divně zamilovat se do někoho pro jeho gesto, ale někdy dokážete přečíst člověka v jediném okamžiku. Stejně jak můžete studovat zrnko písku a pochopit z něj celý vesmír. Láska na první pohled možná existuje a možná ne, ale zamilovat se v jednom okamžiku rozhodně jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi prolínání více časových rovin, těm, kteří si chtějí přečíst o jednom neobvyklém životě a těm, co se chtějí zamyslet nad svým životem.

Moje hodnocení je 100 %.

Na obálce knihy je uvedeno, že se chystá filmové zpracování, jsem na něj moc zvědavá.

Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem mohla nahlédnout pod pokličku dlouhověkosti a zvážit tak klady a zápory dlouhého života.

Komentáře (0)

kniha Vězeň času recenze