Prostopášná, ale inteligentní královna

recenze

„Barbora by si ráda promluvila o svých názorech, byla přesvědčená o svém vynikajícím politickém instinktu. Zikmundova neochota se s ní o politice bavit ji zraňovala, degradovala ji na ženušku, která by se měla starat jen o to, aby mu dobře posloužila v posteli. Políbila svého muže a pohladila jej po tváři:
„Ty vůbec netušíš, jak bych ti mohla být užitečná, proč mě podceňuješ…“

Ačkoliv knihy Zdeňka Grmolce mám v hledáčku již delší dobu, tak jeho novinka Tajemství Černé královny je první knihou, kterou jsem od něho četla. Zaujala mě již svojí anotací a vzhledem k tomu, že si z hodin dějepisu o Zikmundovi pamatuji pouze označení „liška ryšavá“ a také to, že to byl český panovník z období husitských válek, tak jsem uvítala možnost dozvědět se něco více i o jeho osobním životě.

Druhá manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská byla v době jejich svatby ještě skoro dítě, zatím co Zikmund byl, jak bychom dnes řekli, muž v nejlepších letech. Oba zřejmě udivovali svým vzhledem, oba měli rezaté vlasy a Barbora byla velmi krásná a zřejmě i velmi žádoucí. Avšak jejich svazek, jak už to bývá, byl velmi nerovný. Barbora byla vzdělaná, chytrá a chtěla se zapojit po boku Zikmunda do vládnutí, ovšem on měl na ženy zcela jiný názor. Možná mohla být dobrou a spořádanou manželkou, pokud by jí Zikmund dovolil uplatnit svůj intelekt, ale vzhledem k její povaze a tomu, že ji dost často nechával samotnou, našla si jiné „kratochvíle“. Avšak Zikmund ji v tomto směru neměl co vyčítat, protože sám se rád obklopoval krásnými prostitutkami. Jaký byl svazek tohoto páru? Dokázala i tak královna intrikovat ve svůj prospěch? Jak kryla svoje zálety? Jakým způsobem se snažila Zikmunda ovlivnit? A jaký byl její vztah s jedinou dcerou? To je jen zlomek otázek, na něž i v takto útlé knize, která však mapuje několikaleté období, najdete odpovědi.

„Ani na uherském královském dvoře, tak jako na žádném evropském královském dvoře, se nic neutají, brzy se o pletkách Barbory s Arnoštem šeptalo po celé Evropě. Humanista Eneáš Silvius o ní ve své kronice psal jako o prostopášné ženě, Messalině na uherském trůnu, divoké Černé královně. A jak reagoval na zprávy o chování své manželky Zikmund? Trpěl. A nejenom pověstí své ženy, ale i úlohou paroháče a pocitem, že se mu v politice nevede, jak by chtěl.“

Ačkoliv se jedná spíše o útlou knihu, je opravdu nabitá informacemi, jak z osobního života Zikmunda a Barbory, tak i historickými událostmi. Musím ale přiznat, že čtu raději tlustší, ale ucelené příběhy. Tento román je rozkouskován v rámci kapitol na opravdu krátké pasáže, které zachycují vždy určitou scénu, část nějakého životního příběhu a než se trochu začtete, už následuje další scéna, takže sice dostanete přehled o životě Barbory a Zikmunda, ale do uceleného obrazu si ho tak nějak musíte poskládat sami. To mě trochu rušilo v tom, abych jako čtenář mohla prožívat jejich životní osudy s nimi. Ale i tak smekám před autorem, jak tuto knihu pojal, protože příběh psaný tímto způsobem se možná psal obtížněji než ucelené vyprávění.

Barbora Celská byla beze sporu výrazná osobnost, která si uměla v životě poradit, a když už nestačily pouhé intriky, vzpomněla si na Žida Samuela a babku kořenářku Magdalenu a povolala je k sobě, a tak nám autor dá nahlédnout i do tajů magie.

„Nikdy bych si nemyslel, že se nechá ten blázen Hus, jemuž je jeho pravda nade vše, raději odsoudit, než by své učení odvolala! Mohl přece odvolat a třeba pak v Praze odvolat, co odvolal!“

Zajímavé jsou i pasáže věnované období husitství, různých válečných střetů či moru, který se v té době objevil. Neméně zajímavá je i postava Alžběty, dcery Barbory a Zikmunda, která nezapřela, z čí krve pochází.

Pokud chcete nahlédnout do ložnice, ale i do života Zikmunda Lucemburského a zároveň si připomenout historické události z období jeho vlády a podívat se na ně jeho očima, pak vám mohu tuto knihu jen doporučit.

„Zikmund není největší nepřítel husitů, tím je papež a katolická církev. Kdyby bylo pro římského krále výhodnější paktovat se s husity, klidně by přešel na jejich stranu. Zikmund je jen otrok svojí moci, morálka, pravda, spravedlnost, to u něj nehraje roli…“ Bohdan se lekl, že si dovolil příliš, ale když viděl, že Barbora souhlasně pokyvuje hlavou, oddechl si.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji Nakladatelství MOBA, že jsem se prostřednictvím této knihy dozvěděla více o osobním životě panovníka, který v hodinách dějepisu možná bývá spíše opomíjen na úkor svého slavného otce.

Druhou manželkou Zikmunda Lucemburského se překvapivě stává Barbora Celská, žena, kterou kronikář Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini, pozdější papež Pius II., nazval Messalinou i Černou královnou. Je vášnivá, divoká, skrývá mnohá ... více

Komentáře (0)