Prostopášná, ale inteligentní královna

recenze

Tajemství černé královny (2021) / honeybee
Prostopášná, ale inteligentní královna
„Barbora by si ráda promluvila o svých názorech, byla přesvědčená o svém vynikajícím politickém instinktu. Zikmundova neochota se s ní o politice bavit ji zraňovala, degradovala ji na ženušku, která by se měla starat jen o to, aby mu dobře posloužila v posteli. Políbila svého muže a pohladila jej po tváři:
„Ty vůbec netušíš, jak bych ti mohla být užitečná, proč mě podceňuješ…“


Ačkoliv knihy Zdeňka Grmolce mám v hledáčku již delší dobu, tak jeho novinka Tajemství Černé královny je první knihou, kterou jsem od něho četla. Zaujala mě již svojí anotací a vzhledem k tomu, že si z hodin dějepisu o Zikmundovi pamatuji pouze označení „liška ryšavá“ a také to, že to byl český panovník z období husitských válek, tak jsem uvítala možnost dozvědět se něco více i o jeho osobním životě.

Druhá manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská byla v době jejich svatby ještě skoro dítě, zatím co Zikmund byl, jak bychom dnes řekli, muž v nejlepších letech. Oba zřejmě udivovali svým vzhledem, oba měli rezaté vlasy a Barbora byla velmi krásná a zřejmě i velmi žádoucí. Avšak jejich svazek, jak už to bývá, byl velmi nerovný. Barbora byla vzdělaná, chytrá a chtěla se zapojit po boku Zikmunda do vládnutí, ovšem on měl na ženy zcela jiný názor. Možná mohla být dobrou a spořádanou manželkou, pokud by jí Zikmund dovolil uplatnit svůj intelekt, ale vzhledem k její povaze a tomu, že ji dost často nechával samotnou, našla si jiné „kratochvíle“. Avšak Zikmund ji v tomto směru neměl co vyčítat, protože sám se rád obklopoval krásnými prostitutkami. Jaký byl svazek tohoto páru? Dokázala i tak královna intrikovat ve svůj prospěch? Jak kryla svoje zálety? Jakým způsobem se snažila Zikmunda ovlivnit? A jaký byl její vztah s jedinou dcerou? To je jen zlomek otázek, na něž i v takto útlé knize, která však mapuje několikaleté období, najdete odpovědi.

„Ani na uherském královském dvoře, tak jako na žádném evropském královském dvoře, se nic neutají, brzy se o pletkách Barbory s Arnoštem šeptalo po celé Evropě. Humanista Eneáš Silvius o ní ve své kronice psal jako o prostopášné ženě, Messalině na uherském trůnu, divoké Černé královně. A jak reagoval na zprávy o chování své manželky Zikmund? Trpěl. A nejenom pověstí své ženy, ale i úlohou paroháče a pocitem, že se mu v politice nevede, jak by chtěl.“

Ačkoliv se jedná spíše o útlou knihu, je opravdu nabitá informacemi, jak z osobního života Zikmunda a Barbory, tak i historickými událostmi. Musím ale přiznat, že čtu raději tlustší, ale ucelené příběhy. Tento román je rozkouskován v rámci kapitol na opravdu krátké pasáže, které zachycují vždy určitou scénu, část nějakého životního příběhu a než se trochu začtete, už následuje další scéna, takže sice dostanete přehled o životě Barbory a Zikmunda, ale do uceleného obrazu si ho tak nějak musíte poskládat sami. To mě trochu rušilo v tom, abych jako čtenář mohla prožívat jejich životní osudy s nimi. Ale i tak smekám před autorem, jak tuto knihu pojal, protože příběh psaný tímto způsobem se možná psal obtížněji než ucelené vyprávění.

Barbora Celská byla beze sporu výrazná osobnost, která si uměla v životě poradit, a když už nestačily pouhé intriky, vzpomněla si na Žida Samuela a babku kořenářku Magdalenu a povolala je k sobě, a tak nám autor dá nahlédnout i do tajů magie.

„Nikdy bych si nemyslel, že se nechá ten blázen Hus, jemuž je jeho pravda nade vše, raději odsoudit, než by své učení odvolala! Mohl přece odvolat a třeba pak v Praze odvolat, co odvolal!“

Zajímavé jsou i pasáže věnované období husitství, různých válečných střetů či moru, který se v té době objevil. Neméně zajímavá je i postava Alžběty, dcery Barbory a Zikmunda, která nezapřela, z čí krve pochází.

Pokud chcete nahlédnout do ložnice, ale i do života Zikmunda Lucemburského a zároveň si připomenout historické události z období jeho vlády a podívat se na ně jeho očima, pak vám mohu tuto knihu jen doporučit.

„Zikmund není největší nepřítel husitů, tím je papež a katolická církev. Kdyby bylo pro římského krále výhodnější paktovat se s husity, klidně by přešel na jejich stranu. Zikmund je jen otrok svojí moci, morálka, pravda, spravedlnost, to u něj nehraje roli…“ Bohdan se lekl, že si dovolil příliš, ale když viděl, že Barbora souhlasně pokyvuje hlavou, oddechl si.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji Nakladatelství MOBA, že jsem se prostřednictvím této knihy dozvěděla více o osobním životě panovníka, který v hodinách dějepisu možná bývá spíše opomíjen na úkor svého slavného otce.

Komentáře (0)

kniha Tajemství černé královny recenze