Právo na štěstí

recenze

Nesejdeš z cesty (2021) / honeybee
Právo na štěstí
„Budeš si myslet, že jsem magor. Nebude ti to dávat absolutně žádnej smysl,“ varovala ho.
Lehkým kývnutím ji pobídl, aby pokračovala. Nevěřil, že by ho to, co uslyší, mohlo jakkoliv šokovat.
A tak se Vanda zhluboka nadechla a začala.“


V loňském roce na literární scénu a do mnoha domácností vstoupila Dagmar Digma Čechová svojí prvotinou pro dospělé Nemusíš! a způsobila takový malý otřes v myslích nás žen svým poselstvím, které tato kniha nese. Nyní jí vyšla druhá kniha pod názvem Nesejdeš z cesty, která otevírá další zajímavé téma, jež by mohlo zasáhnout náš život snad ještě více, pokud bychom překročili hranice naší zvědavosti.

Vanda ve svých třiadvaceti letech žila celkem normální poklidný život, což se však mělo brzy změnit. Její kamarádka Kája ji přemluví, aby s ní šla ke kartářce. Vždyť je skvělá a předpoví jim jistě úžasnou budoucnost v horizontu dvou let. Vandě se moc nechce, je spíše racionálně založená a na věštby nevěří. Avšak znáte to, když si vaše kamarádka něco vezme do hlavy. Je možné, aby pragmaticky založený člověk podlehl věštbě? Může váš život ochromit nahlédnutí do budoucnosti? Je opravdu možné z karet vyčíst váš osud? Co když se naplní byť jedna jediná věc z předpovědi? Také jste občas zatoužili nahlédnout do své budoucnosti či jste již u nějaké kartářky byli? Po přečtení této knihy možná změníte názor.

„Rozhodně to považovala za ztrátu času, kterou podstupuje čistě jako kamarádskou výpomoc. Nicméně ji poměrně uklidňovalo vědomí, že i kdyby na tom čirou náhodou snad něco bylo, nakouknutím pod pokličku pouhých dvou příštích let se přece nemůže nic zásadního pokazit.“

Vanda, ta skvělá a pohledná žena, ke které to nejednoho muže táhlo, ve svém osobním životě sváděla nejeden boj, a přitom neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nakonec to došlo tak daleko, že ji jednoho dne pozdě večer objeví v žalostném stavu její bývalý kolega z práce Radim. A zábrany povolí a Vanda své nahromaděné trápení vypustí ven. A tak se v knize střídají kapitoly věnované současnosti s kapitolami, kde se Vanda vrací do celkem hluboké minulosti a ve svém vyprávění se postupně propracovává k současnosti.

Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky v nejedné čtenářce probudí bolestivou vzpomínku. Obdivuji ji za to, že se nezalekla do knihy zařadit takto citlivé téma a vylíčila ho velmi působivě. Celkově toho hlavní hrdince naložila na bedra více než dost. Již v knize Nemusíš autorka zvolila příběh z běžného života, příběh, který by mohl prožívat kdokoliv z nás, a také kniha Nesejdeš z cesty je takovým příběhem, který nás vede k zamyšlení a vyvolává silné emoce.

„Jak jako, co by ses ptal? Seš přece její manžel! Za prvý máš právo vo ní vědět všechno a pak taky máš i jiný práva. Například aby se vo tebe pořádně starala, a ne abys doma musel veškerý povinnosti oddřít ty sám! Seš chlap, proboha! Tak si bouchni do stolu a zjednej pořádek, ne?“

V knize najdeme i lehce humornou linku, o kterou se stará Vandina tchyně, která je tak trochu typickou tchyní, která do všeho a za všech okolností mluví. Avšak pro hlavní hrdinku je to samozřejmě psychicky náročné.

Kniha je velmi čtivá a věřím, že kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den. Autorčin styl se mi moc líbí. Čtenáře udržuje v lehkém napětí, probouzí jeho zvědavost a touhu vědět, jak příběh dopadne. Musím přiznat, že posledních zhruba dvacet stran je pomyslnou sladkou tečkou celého hořko-bolného příběhu.

Při čtení mi nejednou na mysli vytanula otázka, zda je opravdu možné, aby se nechal racionálně uvažující člověk takto svázat věštbou z karet. Samotné se mi vybavilo, jak jsem kdysi zvažovala, zda si také nenechat poradit od kartářky, ale nakonec obavy z toho, co bych se mohla dozvědět, převážily nad mojí zvědavostí. A po přečtení této knihy jsem nakonec ráda, že jsem si to rozmyslela, protože kdo ví, jak by mě to ovlivnilo, ať už v dobrém či špatném.

Nemohu opomenout zmínit opět velmi povedenou obálku, která jistě upoutá čtenářův pohled.

„Že jsem si neřekla snad tisíckrát, že jí to nevyjde, že to nedovolím, že si svůj osud určuju jenom já sama? Že jsem přeci natolik racionálně založenej člověk, že mě nějaký takový čáry máry a kouzla nerozhoděj? Hovno! Hovno, hovno, hovno! Můžeš bejt seberacionálnější a silnej, jak chceš, ale jakmile tě jednou někdo ocejchuje, musíš s tím cejchem žít. Nic jinýho ti totiž nezbejvá!“

Knihu bych doporučila především ženám, ačkoliv se jistě najdou muži, kterým se bude také líbit. Pokud máte rády silné příběhy, nad kterými budete přemýšlet, i když nebudete mít knihu zrovna v ruce, tak Nesejdeš z cesty bude tou správnou volbou.

Moje hodnocení je 99 %.

Děkuji autorce, že jsem mohla nahlédnout do života ženy, která ačkoliv netoužila znát svoji budoucnost, šla ke kartářce a už nebylo cesty zpět.

Komentáře (0)

kniha Nesejdeš z cesty recenze