Chlapec z bloku 66

recenze

Knih o holocaustu je velká spousta. Sama jsem jich několik přečetla a záměrně se vyhýbala beletrizované literatuře. Svědectví přeživších, kteří dokázali něco neuvěřitelného – přežít nepřežitelné – je v mých očích něco, co nic nepřekoná. Příběh Mošeho Kesslera, který se jako třináctiletý kluk ocitnul nejen v Osvětimi, mi bude v myšlenkách rezonovat ještě hodně dlouho.

Moše pocházel z Berehova. Berehovští Židé ovládali obchod, vlastnili podniky, vzdělávali se. Jejich úspěch dobře nesnášeli nežidovští sousedé, kteří měli sice stejné příležitosti, ale nedokázali jich využít. Dá se objektivně říci, že za vším zlem může lidská závist, která je hnilobou naší společnosti od dávných věků.

Moše díky holocaustu ztratil velkou část své rodiny. V Osvětimi byl odtrhnut od matky s bratrem a díky jedné dobře míněné rady nahlásil, že mu je 16 let, a to mu zachránilo život. Všechny ženy a děti byly totiž automaticky převáženy do plynu, tedy rovnou na smrt. V Osvětimi se stal A-4913 – už nebyl lidská bytost, ale jen podělané číslo. Potýkal se s hladem, zimou, přežil pochod smrti. Přesto nepolevoval a věřil, že tahle válka brzy skončí.

Byl svědkem hrůz, ale i dobrých skutků. Ve svých vzpomínkách se často obrací k Antonínu Kalinovi, který ačkoliv byl také vězněm, dokázal pro děti v bloku 66 v Buchenwaldu takřka nemožné. Teplé deky, jídlo, odvrácení pozornosti od dozorců. Antonína Kalinu líčí jako hrdinu, který stovky dětí zachránil před jistou smrtí. A právě o něm bude i další autorčina kniha, neboť na hrdiny se nesmí zapomínat. I když oni sami se za hrdiny nepovažují a dle jejich slov udělali jen to, co bylo nutné, co by udělal každý. Přiznávám se, že se mi při čtení často zalily oči slzami, zejména když Moše s vděčností vyprávěl skutky dobrých lidí, kteří se jim snažili přežít. Autorka skvěle přepsala Mošeho příběh a já tuhle knihu vřele doporučuji.

Komentáře (0)