Chci pro své dítě to nejlepší

recenze

Slzy otců (2017) / ciniminisek
Chci pro své dítě to nejlepší
Slovenská autorka Eva Bacigalová sepsala skutečný příběh z pohledu sociální pracovnice, který hájí práva dětí při rozvodu. Ačkoliv osoby tímto pověřené nemá většina zúčastněných v lásce, po dočtení této knihy se utvrdíte v tom, že především oni a ve většině případů jedině oni, jsou na straně dítěte, které si rodiče berou jako rukojmí, či zbraň proti svému protějšku.


Vyprávění se dělí na dvě linie, kdy se čtenář dozvídá o příběhu vypravěčky Petry, kdy jako dítě sama musela čelit rozvodu a psychickým machinacím jednoho z rodičů, které ji poznamenávají do dnes. Zároveň vybrala pár rodin ze své praxe, kdy nad jejich konáním budete vrtět hlavami, čeho jsou takzvaný milující rodiče schopni. Začalo to obrovskou láskou, která i hory přenáší a končí zlomeným srdcem dítěte, na které nikdo nebere ohled. Věta „chci pro své dítě to nejlepší“ se v těchto situacích nemůže více mýlit. Kniha je až neuvěřitelná a především velmi smutná.

Téma OSPODu mě vždycky zajímalo, kdybych měla na tomto úřadě kamarádku, snažila bych se z ní tahat neuvěřitelné příběhy, o kterých vím, že mi stejně nemůže říct. Že se úředníci musejí potýkat kolikrát opravdu s příšernými praktikami jsem tušila, ale ani ve snu by mě nenapadlo, kam jeden rozvod může až dojít. Dozvídáme se nejen o rozpadlých rodinách a jejich boji o děti, ale také o dost drsné práci sociálních pracovníků. Bohužel skromně je vysvětlen i právní systém při rozvodu, což je škoda, toto téma by nebylo na škodu více rozvést, jelikož v něm jsou veliké trhliny.

Titul Slzy otců vypráví pouze o situacích, kde na té správné straně jsou otcové. Naopak matky v těchto případech pomaloučku zabíjí dětskou nevinnost krkavčí láskou. Příběh se čte velmi snadno, a je napsán srozumitelným a lehkým jazykem.

Knihu doporučuji starší věkové skupině a především rodičům, kteří se dokážou do knihy opravdu vcítit.

Komentáře (0)

kniha Slzy otců recenze