Cesta do hlubin Hendrixovy duše

recenze

Miluju hudbu šedesátých let. Beatles, Simona a Garfunkela, Nancy Sinatru a samozřejmě Jimiho Hendrixe. Zvuk jeho elektrické kytary, na kterou hrál prsty, zuby, jazykem a kdovíčím ještě, je nezaměnitelný. Patří k šedesátkám stejně jako minisukně nebo falešné řasy.

Proto jsem po knize Začínat od nuly sáhl prakticky hned, jak to šlo (konkrétně řečeno včera při dni bez DPH). Jde o jakousi Jimiho autobiografii napsanou lidmi, kteří Hendrixe důkladně studovali v deníkových záznamech, v novinových interview a v soukromé korespondenci. Výsledná kniha tedy sice není psána legendárním kytaristou, ale klidně by mohla být.

Jimi v ní vypráví svůj život od neveselého dětství přes náročnou vojnu až po své hudební začátky. Jak už napovídá název knihy, Hendrix musel začínat od nuly. Neměl ani jeden dolar, nemohl se spolehnout na žádné konexe. Jedinou jistotu v jeho životě představovala kytara.

A tak začal hrát.

Nejprve sám na ulicích. Později si ho všimla jedna kočovná kapela, a tak hrál s nimi. Pak se stal doprovodným kytaristou několika rock'n'rollových velikánů, ale hrát pořád ty samé písničky ho nudilo, a tak skočil po první příležitosti, jak se osamostatnit.

Ta příležitost se naskytla nikoliv v zemi neomezených možností, nýbrž ve staré dobré Anglii. Jimi Hendrix tam působil jako zjevení. Jako anděl zrozený z elektrických výbojů a vibrací. A okamžitě sklidil obrovský úspěch.

Následovaly smlouvy na podpis alb, turné po USA a bujaré večírky. Z knihy by to ale člověk nepoznal. Jimi je vykreslen jako člověk, jehož sláva nezměnila, pouze nesmírně unavila.

Kniha se soustředí především na Hendrixovo nitro. Na jeho sny, touhy, zdroje inspirace a názory. Po přečtení budete mít pocit, že jste tomu složitému člověku aspoň částečně porozuměli a uvidíte, co stálo za jeho písničkami. Je to napsané velice dobře, ale ke konci mi přišlo, že se autoři místy opakují.

Nicméně co mě, fanouška Hendrixe, hudby a 60. let obecně nadchlo nejvíc, je ten design. Řekl bych, že to je jedna z nejkrásněji udělaných knih roku. Ani ne tak obálkou, ta je průměr, ale vnitřkem. Střídání fontů, velikosti písma, jednou je text poskládán do podoby kytary, jindy se táhne ve vlnách.

Tady uvolněná šedesátá léta skutečně září v plné kráse.

Komentáře (0)