Cena za dokonalost

recenze

moje recenze:

O této knize se mi nepíše moc lehko. Vzhledem k tomu, že sama jsem matkou, a pro své děti bych udělala cokoliv na světě, tak je pro mě nepochopitelné, že existují lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou dobrými a milujícími rodiči, i když své dítě dokážou tak trápit a činit mu neskutečnou bolest.


z knihy:

Přede dveřmi stojí dva doručovatelé. Nesou obrovské piano v barvě přírodního dřeva se slonovinovými klávesami.
To piano je pro tebe, říká tatínek a oči mu při tom září. Hrdě se dívá na maminku. Jako by příchod toho nástroje do naší domácnosti právě napravil nějaké zranění z jeho minulosti.
V tu chvíli ještě netuším, že tenhle úžasný dárek, o jakém by snilo tolik dětí, se stane mou noční můrou...



Malé Céline je teprve dva a půl roku, když od svého otce dostane jako dárek piano. Netuší, že tímto dárkem se pro ni právě roztočilo osudí a peklo proniklo do jejich domu.
Již od tohoto věku se Céline začíná učit hrát a z prvu ji pomáhají barevné puntíky na klávesách.
Z počátku otec nutí malou Céline hrát půl hodinu, ale velice brzy se její čas u piána protáhne na celé dlouhé hodiny.
Takto malé dítě by mělo čas trávit se svými vrstevníky a hrát si, ale to neplatilo pro Céline, která byla neustále zavřená v herně u piána pod přísným dohledem svého otce.
Když hraje špatně a dělá chyby, musí hrát stále dokola, dokud vše nezahraje správně. Trestem za špatné hraní, nebo sebe menší chybu je to, že nedostane oběd a večeři a navíc ji otec surově zbije.
Jak reaguje na takové zacházení s dcerou její matka? A proč se otec takto nechová i k mladší dceři Marii?

z knihy:

Začaly letní prázdniny a já jsem trávila celé dny u piána. Otec si vzal dlouhou dovolenou. Byl to děs a hrůza.
Začínali jsme cvičit kolem půl deváté ráno a končili jsme v lepším případě v jedenáct v noci. V horším v jednu nebo ve dvě ráno.



Céline už není malá holčička, ale je z ní mladá slečna, jenže celý svůj život nezná hezké a milé zacházení. Zná jen školu a piáno pod přísným dohledem otce.
Když se jí podaří podat za spolupráce školní sociální pracovnice na otce žalobu za týrání, tak otec ihned podává vysvětlení, že si to dcera jen špatně vyložila, že se k ní nechová zle, a že toto nařčení je nejspíše práce právě této sociální pracovnice.
Céline musí opustit svůj rodný domov a je umístěna do dětského domova, kde se jí částečně ulevuje, ale noční můry z týrání ji neopouštějí.
V dětském domově ji napadne plán, jak sebe i svou sestru Marii dostat na vždy pryč od otce tyrana.

můj názor na knihu:

Kniha je velice pěkně napsána, i obálka se mi moc líbí. Bohužel osud Céline je strašný a divímse, že toto zacházení vydržela tolik let...
Podle mě by se lidé měli více dívat kolem sebe, třeba by takových případů ubylo, protože týrané děti nám dávají své signály, kde volají o pomoc...

Komentáře (0)