Být výjimečný někdy nestačí

recenze

Od doby, co poprvé vyšly legendární Hunger Games uplynulo už téměř deset let. Tato dystopie jako by odstartovala řetězovou reakci. Vznikla Divergence, čím dál víc se vyhledával Orwell a jeho román 1984, čtenáři objevovali Muže z vysokého zámku, ale i moderní podobu tohoto žánru určenou hlavně mladým dospělým. Měsíční kroniky, Labyrint, Delirium, Oškliví. Dystopie, jak se říká, stále jedou, zažívají boom a pořád vycházejí.

Univerzita výjimečných je kompletně vydaná trilogie zdárně přirovnávána k dílům Suzanne Collins a Veronicy Roth. Dějově má být velmi napínavá a překvapivá – jako dokonalý exemplář pokračovatelů Katniss Everdeen a Panemu.A jak se zdá, podle počtu hodnocení na Goodreads se dílo daří.

Když se někoho zasvěceného (bráno v kategorii teenagerů) zeptáte na pojem dystopie, pravděpodobně se setinu vteřiny zamyslí, pak vyhrkne něco jako „No jasně, Katniss a Tris…“ a bla, bla, bla, bude pokračovat tři hodiny. Když potřebujete bestseller, potřebujete především výjimečného hrdinu. Někoho, kdo to všechno odtáhne jen silou vůle a i v situaci, kdy by celou dobu seděl na zadku a polemizoval nad nezdolností brouka, by ho každý zbožňoval. Ví to Katniss. Ví to Tris. Proto nejprve začnu Ciou.

Následovaly ještě čtyři krabice s úkoly. Dostali jsme i klávesnici, do které jsme měli zadat výpočty komplexních matematických rovnic. Já vypočítala jen zhruba a byla jsem ráda, že u té poslední jsem nehádala, když se kluk přede mnou roztřásl. Elektrošok. Trest nebyl tak přísný jako v Malachiho případě, přesto se potrestaný málem neudržel na stoličce, aby mohl pracovat na zbylých třech úkolech.

Cia je co se týče univerzity typický naivní nováček. Ve srovnání s realitou má hlavu plnou růžových jednorožců a cukrové duhy, až si říkáte, že to snad nemůže být pravda. Překvapivě, brzy přichází ledová sprcha. Zkouška nesestává jen z dokonalých studijních výsledků a písemných testů, ale i schopnosti přežít. A ta se testuje opravdu přísně. Už jen pouhý fakt, že tu holku vystavují něčemu tak odpornému, vás k ní přitahuje. Co víc, právě ty odpornosti vás nutí mnout si ruce, protože dávají prostor i dalším charakterům, které se krásně tvarují a vybarvují. Vznikají oblíbenci. Vznikají nenávidění. A akce střídá akci.

Každý by vám řekl, že ať už čtete jakoukoliv dystopii, není dobré ji přirovnávat k legendám, u Univerzity výjimečných není na vybranou. Podobně jako Suzanne Collins si Joelle Charbonneau osvojila styl „co-kapitola-to-překvapení“ a opravdu hojně využívala cliffhangerů. Já sama téměř až lituji, že jsem příběh načala až jednou večer, protože mě nutil být neustále vzhůru a pověstnou větou „už jen jednu kapitolu“ se ujišťovat, že 3 hodiny ráno vlastně ani nezní tak pozdně, jak ostatním, protože přece už za chvilku půjdu spát. Ehm. Ne. Užívala jsem si až do čtvrté ráno.

Překvapení a tlaková vlna mě připravily o rovnováhu. Spadla jsem na zem a překulila se, načež jsem se vyškrábala na nohy a snažila se pochopit, co se stalo. V uších mi zvonilo.

Když to vezmeme kolem a kolem, Univerzita výjimečných by se mohla zhlédnout v mnoha osnovách už vydaných dystopií. Co ji odlišuje, je perfektní odměřenost, opravdu úderné kapitoly a už ověřené noční děsy, které nás pronásledují i v dospělosti. Ano, i když by se o originalitě příběhu dalo dost polemizovat, nesmí se mu upřít, že pracuje s těmi nejzákladnější pudy a nenechává čtenáře vydechnout. To je jeho jednoznačná přednost. A taky Cia. Pochopitelně Cia…

Ačkoliv jsem si už od začátku malovala, jak bude Univerzita výjimečných končit a naopak zpětně jsem přemýšlela nad tím, proč mě jednotlivé kapitoly pokaždé tolik rozházely, čtení byla neuvěřitelná ždímačka. Vím, že nejednomu čtenáři se už dystopie přejedly, ale tohle vážně doporučuji zkusit. Na poli současných YA legend se sice nejedná o tak silného protivníka, přesto vás na nějakou tu dobu zabaví.

Máme zde ikonickou postavu, napětí, akci, nějaké to krveprolití, ale i výjimečnou atmosféru. Co víc, když už jsou teď ty filmové adaptace knih tak v módě, samotná představa Cii na stříbrném plátně působí jako hustokrutopřísně silné kafe. A víte co, ona je to vlastně pravda, protože práva byla již odkoupena.

Komentáře (0)