„Být outsiderem není diagnóza”

recenze

Po třech vydaných knihách ze série Má to háček přichází mezi dětské čtenáře nový příběh. Tentokrát se kniha věnuje outsiderům.

Malý Toník moc do třídy nezapadá. Je sice hodný a chytrý kluk, ale je také neohrabaný a nešikovný. Zkrátka, tam, kde ho postavíte, tam ho i najdete. Je to takový ňouma. Kamarádů moc nemá, někteří kluci ho spíše využívají a svádějí na něj svoje lumpárny a průšvihy. Jenže pak přišel jeden velký mega průšvih, u kterého se později ukáže, kdo ňouma je a kdo není.

Do první poloviny příběhu jsem byla z knihy v rozpacích. Moc se mi nelíbilo, jak se k Toníkovi chovali spolužáci, a také jeho maminka, která ho opečovává až moc. Toník si uvědomuje, že je jiný a tajně touží být jako Prachomor - jeho superhrdina.

Za druhou polovinou příběhu děj nabral na otáčkách. Bylo to napínavé a líbilo se mi, že Toník věděl, co je správné. Ale nenašel odvahu na to, aby něco změnil. Nakonec se z něj stal hrdina stejně jako Prachomor. Ale co se přesně přihodilo, to vám nepovím.

Dospělému čtenáři kniha nezabere moc času. Malým čtenářům můžou pomoci se čtením rodiče nebo také paní učitelky. Možná že v některých třídách se také skrývají nějací „ňoumové”.

Kniha je vhodná pro děti třetích či čtvrtých tříd. Určitě něco řekne i starším dětem, protože téma je stále aktuální. Čtení je jednoduché, text neobsahuje žádné komplikované výrazy. kterému by dítě nemohlo rozumět.

Příběh doprovází ilustrace Anny Mastníkové. Postavičky jsou červenolícé, zrovna takové, které moc nevyhledávám. Přesto děti nejspíš zaujmou.

Být outsiderem není žádná nemoc. Je to přístup k životu, který se dá změnit. Není to ale lehké, protože nálepka outsider provází člověka celý život. Ivona Březinová dětem přiblížila, jak se takové dítě nebo dospělý chová. V závěru knihy je již tradičně povídání od psycholožky Petry Štarkové. Nastínila, kdo může outsiderem být, jak poznat, že dítě trpí nezařazením do skupiny a také jak můžeme dítěti pomoci.

Komentáře (0)