Být nechtěná...

recenze

„Sny jsou nebezpečné. Hlavně když závisí na někom jiném.“ – str. 38 -

Bál šílených žen podává znepokojivý obraz pařížské společnosti na konci 19. století, kdy ženy, dle mužů, neměly právo na vlastní myšlenky, rozum, ani rozhodnutí. Toužit po vzdělání? Jak nesmyslné, jak nepřípustné. Žena má plnit roli poslušné manželky a matky. Svět tehdy opravdu patřil výhradně jen mužům.

Píše se rok 1885. Od mládí k rozvoji své osobnosti podporovaná Eugenie, pochází z bohaté rodiny právníků. Je to ten typ odvážné dívky, která nechce být omezována ani ve svých vědomostech, ave ve svých tužbách. Nikdy se vnitřně nesmíří s faktem, že v tehdejší době žena do společnosti, na veřejnost prostě a jednoduše nepatří, její místo je v domácnosti. Když začne proti svému danému poslání brojit, krutě se ji to vymstí.

Klinika Salpetriere v Paříži v 19. století funguje jako odkladiště pro všechny ženy, které narušují zavedené pořádky. Stává se azylem pro ty, které neodpovídají očekávání a vězením pro ty, které mají vlastní názor. Odkládaly se zde nejen duševně choré, a mravně zkažené ženy, ale i ty nepoddajné. Na klinice již dvacet let oddaně působí ošetřovatelka Geneviere. Za ty roky se naučila nebrat si úděl žen v hospitálu k srdci.
Choromyslné ji nezajímají, žádný osud ji nedojímá, žádný příběh ji neznepokojuje. Od jisté události totiž přestala v pacientkách vidět ženy. Nemoc zbavuje lidskosti. Proměňuje ženy v loutky, vydané napospas groteskním symptomům, v poddajné panenky v rukou lékařů. Její vnímání změní až nová dívenka, která je na kliniku dovlečena vlastním otcem. Tvrdí, že vídá duchy a komunikuje s nimi.

Román je o to působivější, že v něm vystupují i reálné postavy, jako například slavní neurologové Charcot a Babinski, Tourette, jejichž metody včetně veřejných ukázek hypnózy a hysterických záchvatů, vzdor vší problematičnosti, přispěly k rozvoji medicíny. Jsme svědky poměrně dobře popisovaného tehdejšího přístupu k léčbě duševně nemocných, jako byly veřejné demonstrace záchvatů či hypnózy či dny otevřených dveří pro společenskou smetánku.

Dechberoucí dílo, které by si opět zasloužilo širší rozpracování, těch dvě stě stran zhltnete jako malinu.

Komentáře (0)