Bude to pro Agátu a Sofii Poslední navěky?

recenze

Agáta a Sofie nalezly své „a žili šťastně až navěky“ v náručí své pravé lásky a Fabulář napsal za jejich pohádkou: konec. Přesto se kniha odmítá uzavřít. Zdá se, že Agátin a Sofiin konec není ani zdaleka tak šťastný, jak by mohl na první pohled vypadat.

Sofie se zmítá mezi svou dobrou a zlou stránkou. Uvědomuje si, že Školník je opravdu zlý, ale zároveň je přesvědčená o tom, že pouze on ji dokáže milovat takovou jaká je a zachrání ji před osamělou budoucností. Agáta s princem Tedrosem se zase ocitají uzavření v domě její matky v Gavaldonu, odkud nesmí vystrčit ani nos, protože je vesničané chtějí zabít. A tak mezi nimi vznikne slušná ponorková nemoc a hádají se jako nešťastní manželé po třiceti letech.

Po dramatických událostech se ale Agáta s Tedrosem vrací zpět do světa pohádek zachránit Sofii, jednou provždy se zbavit Školníka a zabránit tomu, aby celou pohádkovou říši ovládlo zlo. Agátu s Tedrosem čeká několik nebezpečných úkolů. Musí proniknout do přísně střežené Školy zla, přelstít Školníka, ukrást meč Excalibur a zachránit Sofii. A taky ji přesvědčit, aby se vůbec nechala zachránit a přidala se na stranu dobra, i když to znamená, že bude muset zabít svou pravou lásku.

V žádném případě to nebude snadné. Zlo stále sílí, pohádkovou říši zachvacuje zmar a rozklad a navíc ožívají pohádkoví zloduši, kterým se konečně naskytla šance přepsat své příběhy a zajistit si šťastný zlý konec. Agátě s Tedrosem pomáhá pouze starý čaroděj Merlin a třináct dobrých hrdinů, kteří ovšem vůbec nejsou takoví, jak je znají z pohádek. A aby toho nebylo málo, tak další překážky si stavějí do cesty sami hrdinové. Agáta pochybuje o své lásce a bojí se stát královnou. Tedros se chová jako nafoukaný princ a puberťák. A Sofie nechce zůstat sama, a tak si za každou cenu snaží zajistit pravou lásku.

Soman Chainani opět dokázal, že jeho představivost nezná mezí. Svérázně pracuje s pohádkovými postavami, náměty a klišé, takže v knize nechybí ironický smysl pro humor. Na druhou stranu je Poslední navěky oproti předešlým dílům o něco dramatičtější a temnější. V příběhu není nouze o nebezpečí, nečekaná odhalení a zvraty. Soman Chainani předvedl, že má příběh dobře promyšlený a naservíroval nám pěkných pár překvapení.

Hlavním tématem knihy ale zůstává volba mezi přátelstvím a láskou. Škoda, že autor tomu podivnému trojúhelníku mezi Agátou, Sofií a Tedrosem věnoval tolik prostoru. Po předešlých dílech je to už přeci jen trochu ohrané a navíc tady jde o budoucnost a záchranu celé pohádkové říše, což tak zůstává na druhé koleji.

Ve Škole dobra a zla a ve Světě bez princů mě neskutečně vytáčely změny názorů, postojů a přání hlavních hrdinek, které byly většinou pěkně sobecké a dost často taky nesmyslné. A hle, v Poslední navěky došlo k výraznému zlepšení. Všichni sice o sobě pochybují a hlavně Sofie je vzhledem ke své potlačované touze po zlu poněkud nestálá, ale musím jim přiznat, že mě konečně přestaly štvát. Díky, Somane. Autor si ale nemohl alespoň jeden protivný charakter odpustit, takže z Tedrose udělal velkohubého a nesnesitelného puberťáka. Naštěstí někde v polovině knihy nám zase vrátil prince takového, jakého ho máme rádi. Nebo spíš rády.

Přestože nepatřím mezi zapřisáhlé fanoušky série Škola dobra a zla, tak přiznávám, že kdyby všechny tři díly byly stejné jako Poslední navěky, tak by se to mohlo změnit. Takže za mě je Poslední navěky rozhodně nejlepším dílem z celé trilogie, což znamená jediné – čtenáři, kteří tuhle sérii milují, budou nadšeni. A i ti ostatní – stejně jako já – si užijí originální a čtivý příběh, se slušnou dávkou ironického humoru a pár opravdu překvapivými odhaleními.

Komentáře (0)