Bubeník

recenze

Alena Jakoubková vydává jeden román pro ženy za druhým. A já se vždy těším, až si její další příběh budu moci přečíst. Tentokrát jsem se ponořila do knihy s názvem Když ptáčka lapají, manželé mu zpívají.

Dvaadvacetiletá Verena Suková řeší svá milostná trápení. Chodí s Jardou, se kterým je docela šťastná. Tráví spolu volný čas a mají společné zájmy. Chodí na operu, cestují autem po Evropě, vysedávají v kavárnách, courají po památkách. Jedno však v jejich vztahu chybí. Ano, hádáte správně, vášeň. Nikdy jí pořádně nedokázal rozbušit srdce. Není tedy divu, že když Verena po letech potká svou dávnou lásku, zcela podlehne. Milan, kapelník skupiny Bubeníci, je sice o patnáct let starší než ona, ale je ďábelsky pohledný a z jeho polibku se jí podlamují kolena. Přesně tohle jí chybí ve vztahu s Jardou. Jardovi rozhodně nechce ublížit, vždyť rodiče jim už pomalu plánují svatbu! Ale Milanovi nedokáže odolat. Jak svou situaci vyřeší? Mohu vám prozradit, že jí ve spojení s těmito muži čeká mnoho trapasů. Především ve chvíli, kdy se nešťastnou náhodou do všeho zapojí i Vereniny rodiče. Verena Jardu rozhodně nechce tahat za nos, ale také se s ním nemůže rozejít z minuty na minutu... Jenže jak je známo: lež má krátké nohy!

Tímto románem vám autorka ukáže, proč pohádky i romantické filmy většinou končí okamžikem zasnoubení či svatbou dvou zamilovaných osob. Pak se totiž může všechno zcela změnit a zamilovaným ženám zůstanou jen oči pro pláč. A z velké lásky mávnutím kouzelného proutku nezůstane vůbec nic.

Troufnu si říct, že Alena Jakoubková je tak trochu proslulá tím, že její hlavní hrdinky jsou často velmi naivní. Ani u Vereny tomu není jinak. Někdy v průběhu vyprávění dospějí a přestanou vás svým chováním rozčilovat. Jindy nikoli. Já už jsem zvyklá na styl, kterým autorka píše. A vím, co mám od jejích příběhů očekávat. A i když k nim mám čas od času nějaké výhrady, autorčiny romány mě baví. Já tedy její knihy mohu doporučit - zejména těm, kteří si rádi přečtou nějakou jednohubku ze života.

Komentáře (0)