Bradburyho prvotina mile překvapila

recenze

Temný karneval (2018) / rencovav
Bradburyho prvotina mile překvapila
První sbírka krátkých povídek slavného autora Raye Bradburyho, Temný karneval, se s jeho pozdějšími díly, jako je 451 stupňů Fahrenheita, nedá úplně srovnávat. Přesto by vás mohla zaujmout a mile překvapit.

Temný karneval vyšel v roce 1947. Kniha obsahuje dvacet pět hororových a strašidelných příběhů, které jsou tematicky i žánrově poměrně odlišné a přesto spolu perfektně ladí.

Jediné, co bych knize vytkla, je takové podivné seřazení povídek. (Dobře, to bych vytkla Bradburymu, pokud to má na svědomí on.) Ale kromě toho a občasných drobností, s nimiž jsem v knize nebyla spokojená, musím přiznat, že se mi Temný karneval opravdu líbil.

Ray Bradbury totiž do příběhů dokázal vnést opravdu všechno - napětí, strach, melancholii, humor, kouzlo i hrůzu, trochu lidovost, cynismus, smutek, teror, ale i něhu a hravost. Zkrátka všechno. Kniha je vyprávěna přesně tím stylem, který mám ráda a který dovedu náležitě ocenit.

Nejednou jsem byla (mile i nemile) překvapena, kam až je schopný Bradbury zajít ve svých povídkách. Dovede být opravdu krutý a temný, zároveň ale některé příběhy polidšťuje a trochu zlehčuje, takže se nedá mluvit o tom, že by vám vždy běhal mráz po zádech. Se čtenářem si autor hraje jako kočka s myší - nejdřív je hodný, ale pak vás napíná a napíná a vy se nezřídka přistihnete, že se ohlížíte za rameno a trochu se bojíte, když někdo vyjde zpoza rohu. A to nemluvím o psychologické stránce postav, která je skvěle zpracovaná - a právě proto tak děsivá.

Na závěr musím pochválit nakladatelství Plus za to, že zachovalo ráz obálek autorových děl ve stejné podobě - krásný bílý přebal a pod ním hnědá obálka. Knihu vřele doporučuji těm, kteří se s autorem už setkali a chtějí víc, i těm, kteří nevědí, po čem sáhnout a mají chuť na něco trochu neobvyklého.

Komentáře (0)

kniha Temný karneval recenze