Boží mlýny melou...

recenze

Hledám manžela…děti vítány (2019) / Maru.Maruska
Boží mlýny melou...
Alena Jakoubková vydává prostřednictvím Nakladatelství MOBA další román. Ačkoli novinka Hledám manžela, děti vítány z řady jejích děl ničím nevybočuje, já jsem si čtení i tak užila.

Hlavní hrdinkou je Sandra. Už na vysoké škole se seznámila se svou životní láskou: Radanem. O tři roky starší muž, pohledný budoucí právník, ji okamžitě zaujal. A ona jeho také: pěkná studentka s vlastním bytem, což nebylo příliš obvyklé. Sandřiny rodiče mají aristokratický původ, takže neváhali a dceři dopřáli soukromí a klid v podobě samostatného bydlení ve vkusně zařízeném bytečku. A pak už to šlo celkem rychle: společné bydlení, žádost o ruku, svatba a také první Radanova nevěra. Nutno podotknout, že rodiče ji od manželství s Radanem odrazovali. Vlastně si Radana nikdo příliš neoblíbil, na své okolí vždy působil velmi upjatě, ale Sandra byla až příliš zamilovaná, aby si to uvědomila. Nevěru mu nakonec odpustila a Radan musel podniknout několik smířlivých kroků (tady mě překvapilo a zároveň potěšilo, že Sandra vydržela čekat opravdu dlouho, než se vrátila zpět do společného domečku), ale znáte to, kdo to udělá jednou, udělá to znova...

Když si chlap začne něco s kolegyní, s níž tráví víc času než s manželkou, není to úlet. Jedná se o paralelní vztah.

Musím tedy říct, že právě Radan je postavou, která mi neskutečně pila krev. Je to prostě bezpáteřní a sobecký hajzlík nejen kvůli tomu, jak se choval k Sandře, ale především kvůli tomu, jak se choval ke svému dědečkovi, který ho od sedmi let vychovával, když Radan přišel o své rodiče. Tady se povedlo autorce udeřit hřebíček přímo na hlavičku, protože jen těžko může čtenář takovéto pasáže přečíst bez jakýchkoli emocí. Prostě vás to zasáhne a zároveň připoutá k příběhu, protože budete chtít vědět, zda boží mlýny skutečně melou a i na Radana jednou konečně dojde....

Pokud už stejně jako já máte nějaké romány Aleny Jakoubkové za sebou, tak víte, že jsou si vlastně všechny velmi podobné. Hlavní hrdinky jsou často naivní a chvíli jim trvá, než se jim projasní mysl. Pak ovšem přijde nějaká rána a ony se konečně proberou. A jinak tomu není ani v tomto vyprávění. Na druhou stranu o různé zvraty tady opravdu není nouze, Sandra má v oblasti vztahů velmi komplikovaný život. Hodně mě bavila zejména druhá polovina románu a jsem naprosto spokojená s tím, jaký autorka zvolila závěr. Ano, je to tak trochu pohádka, některé věci jsou možná za hranicí toho, co budou některé čtenářky tolerovat, ale kdo by si čas od času rád nepřečetl i v dospělosti pohádkový příběh s dobrým koncem? Já ano. Takže já jsem opět spokojená a už se těším, až vyjde další autorčina kniha.

Komentáře (0)

kniha Hledám manžela…děti vítány recenze