Bibliobus

recenze

Světla jihu (2021) / Maru.Maruska
Bibliobus
Má oblíbená spisovatelka Nina George právě vydala svou další knihu: Světla jihu. Pokud její tvorbu sledujete, jistě vám tento fakt neunikl a stejně jako já jste se nemohli dočkat, až se pustíte do čtení.

Musím říct, že autorka má poměrně zvláštní styl psaní. Dokonce si troufám tvrdit, že si příběh po pár stránkách buď zamilujete, nebo vás nezaujme a vy budete mít problém ho dočíst. Vyprávění je velmi poetické a plné metafor. Dokonce v něm vystupují i abstraktní postavy! Nejvýznamnější je jistě postava Lásky, která se stane takovým vaším průvodcem - osvětlí vám důležité události, uvede vás do děje. Z racionálního hlediska vám některé věci nejspíš nebudou dávat smysl, ale když popustíte uzdu fantazie, přestanete nad vším přemýšlet a necháte se unášet příběhem, objevíte to správné kouzlo, které Nina George do románu vložila.

Hlavní hrdinkou je Marie-Jeanne. Osiřelá dívka, kterou jednoho dne roku 1958 našel na terase Aimée Claudelové v kolébce pod olivovníkem nyonský vetešník Francis Meurienne. Její babička Aiméé už bohužel nejevila známky života. Francis se svou ženou Elsou žádné vlastní děti neměli a když nyonský starosta rozhodl, že Marie-Jeanne nepůjde do státního dětského domova, ale zůstane u Francise a Elsy, získal jejich život zcela nový smysl. Jejich srdce jsou naplněná láskou, i když to někdy není zřejmé na první pohled...

Autorka ve svém novém románu vytvořila velmi zajímavé postavy. Snad každý čtenář bude dumat především nad povahou Elsy (ale i Francise i Marie-Jeanne). Velmi důležitou postavou je již zmíněné "zhmotnění" Lásky, zde se také skrývá pointa celého příběhu - neprozradím vám ji, jistě na ni přijdete i bez mé pomoci.

Nezastupitelné místo mají v románu knihy. Co všechno lidem nabízí a jaký k nim mají vztah? Proč se jim vyhýbají? Proč se bojí změn? Marie-Jeanne přišla na nápad, jak je vrátit lidem do života. A Francis jí s tím s chutí pomohl!

Lidé se v nich mohou schovat. Uniknout hlasu ve vlastní hlavě - jak to Francis s roztomilou nemotorností vyjádřil, jsou jako krajina. Ano. Knihy jsou místa. Útočiště. Území klidu.

Ještě upozorním, že román Světla jihu drobně navazuje na jednu z autorčiných předchozích knih - na bestseller Levandulový pokoj. Pokud jste knihu četli, jistě návaznost sami pochopíte. Nicméně rozhodně se do románu můžete pustit i tehdy, pokud jste Levandulový pokoj nečetli - požitek ze čtení si tak v tomto případě nezkazíte.

Vzhledem k tomu, jakým způsobem je celý příběh podaný, si troufnu podotknout, že tato kniha nebude tím pravým příběhem pro každého. Je nutné zabývat se řadou úvah a objevit kouzlo všeho, co autorka ve svých slovech mistrovsky ukryla. Já jsem si ale čtení užila a těším se, jaký příběh si budu moci přečíst příště.

Komentáře (0)

kniha Světla jihu recenze