Bez šance

recenze

Bez šance (2016) / JiPu (220 views)
Bez šance
„Kdyby víc lidí darovalo orgány, na rozpojování by nikdy nedošlo."

Rozpojení... Když jsem knihu vzala poprvé do ruky, nic se mnou toto slovo nedělalo. Podle anotace jsem usoudila, že by mohlo jít o zajímavou dystopii a na samotný děj jsem se opravdu těšila, avšak nevkládala jsem do něj nějaké velké očekávání. Chtěla jsem si zkrátka přečíst napínavou knihu se zajímavým nápadem. Možná kvůli mému jakoby neutrálnímu přístupu jsem hned po několika prvních stránkách byla velmi mile překvapena a do příběhu jsem se už od začátku opravdu ponořila.

Rozpojení... O co vlastně jde? Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to tak, jak to skutečně je. Pokud jste určeni k rozpojení, znamená to, že vaše tělo a orgány rozeberou na jednotlivé části a ty darují těm, kteří to potřebují. Tento postup je v tomto světě zcela běžný a zákonem uznávaný. Plíce nemocného člověka se nahradí plícemi novými a funkčními a život jde dál. Ruka se nahradí jinou rukou, poraněné oko okem novým. A kde se vezmou všechny tyhle náhradní části těla? Je to jednoduché... Přece od mladých lidí kteří jsou určeni k rozpojení. Že nechtějí? To nikoho nezajímá.

Příběhem nás provází hned několik postav, z nichž je ale asi tou hlavní Connor. Jeho rodiče podepsali smlouvu a určili ho právě k tomuto procesu. Connor se ale rozhodne postavit celému tomuto systému a vydá se na dlouhou cestu, při které utíká před zákonem a snaží se přežít. Nehodlá se jen tak dobrovolně rozpojit. A tak sledujeme, co všechno musí podstoupit, poznáváme s ním další nové postavy, které přinášejí své příběhy a osudy a postupně se více a více noříme do samotného děje.

Kniha se čte strašně dobře a mně určitě tento styl psaní vyhovuje. Celkově svět, do kterého autor příběh posadil, byl do nejmenších detailů tak dobře promyšlený, všechno dohromady tvořilo jeden velký celek a opravdu smekám před tím, jak to všechno do sebe pasovalo. V příběhu bylo tolik rozdílných dějových linií, které jsem jako čtenář mohla současně vnímat a později sledovat, jak spolu to a tamto souvisí a jak se jednotlivé věci do sebe prolínají a proč se co stalo, a tak. To se mi opravdu líbilo. Nenarazila jsem ani na moc pasáží, které by byly jakoby o ničem a já se nudila. Párkrát se sice stalo, že už by se příběh zase mohl odlepit trochu jiným směrem, ale tuto myšlenku jsem nikdy neřešila moc dlouho, protože vzápětí opravdu přišel nějaký ten zvrat.

V příběhu mi nechybělo napětí, strach, vyhrocené situace, ani vztahy a střety mezi samotnými hlavními hrdiny. Zkrátka kniha splnila vše, co bych od díla s takovýmto tématem očekávala.

Co mě ale asi nejvíc zasáhlo a tak nějak emočně vycuclo byla jedna kapitola, ve které je popsán samotný proces rozpojení. To byl pro mě bod, ve kterém mi došel ten pravý význam, proč tohle všechno někdo sepsal. Ta kapitola byla tak strašně moc působící na psychiku člověka. Jsem docela zvyklá číst někdy i brutální knihy a nic to se mnou nedělá, tohle mnou ale opravdu značně otřáslo. To byl tak zvláštní pocit. Chvíli jsem jen seděla a chvěla se, protože ten obsah prostě tak působil a nedal se ten pocit ve mně nijak označit za lhostejný a odsunout prostě pryč z hlavy. Nešlo to... A jsem ráda, že jsem při čtení této knihy něco takového prožila, protože to bylo napsaný s tím účelem, aby to nějak působilo...

Samotné zakončení příběhu mi vyhovovalo, ačkoliv pak byl ten konec trošku takový uspěchaný, bych řekla. Každopádně jsem se ale dozvěděla vše, co mě zajímalo, jak dopadne. Knihu jsem ale nakonec stejně odkládala hlavně s mrazivým pocitem a prozřením toho, že jsem naplno zjistila, co je to to rozpojení...

Komentáře (0)

kniha Bez šance recenze