Jáma a kyvadlo a jiné povídky

recenze

Jáma a kyvadlo a jiné povídky je dílo Edgara Allana Poea obsahující celkem 27 fantastických, mystických, hororových, satirických, tragikomických, groteskních, dobrodružných nebo detektivních příběhů. (Počet povídek se u jednotlivých vydání knihy může lišit.)
Tato kniha byla mým prvním setkáním s tímto spisovatelem a musím říct, že mé pocity jsou po jejím přečtení dosti rozčarované - směsice sklíčenosti, hrůzy, obdivu i nepochopení.

Největším kladem této knihy je asi nepochybně fakt, že každý čtenář si v ní dokáže najít to "své", jelikož je téměř každý příběh na jiné téma a autor nemá tendenci sklouzávat k podobným zápletkám a závěrům u jednotlivých povídek. Jeden příběh vypráví například o hrůze z předčasného pohřbu a pochování zaživa, jiný o starém ponurém domě, další o obsedantních vášních a závislostech, jiný zas o vězni, který je odsouzen ke strašlivému a krutému trestu smrti.

Každá povídka popisuje svůj vlastní příběh, avšak objevuje se tu i nepatrná provázanost. Všechny totiž spojuje jakási mrazivost, která na vás při čtení doléhá a velmi často se také setkáme s psychicky narušenými hlavními hrdiny.

Autor dokázal každý příběh vykreslit do nejmenších detailů, děj byl vždy promyšlený a závěr celkem často přinesl zajímavou či hrůznou pointu. Edgar Allan Poe má velmi osobitý styl psaní, jeho myšlenky, které se jistým způsobem odrazily v jeho díle, jsou tak trochu zvláštní, avšak velmi sugestivní. Po několika povídkách jsem si dokonce otevřela internet a přečetla si jeho životopis, protože jsem najednou měla strašné nutkání zjistit si o něm více informací, abych lépe porozuměla tomu, co ho mohlo inspirovat k napsání takového díla.

Některé povídky jsem přečetla jedním zatajeným dechem a opravdu mě bavily. V knize ale bylo i pár takových, které mi přišly neskutečně zdlouhavě popsané, nezáživné a nebo jsem je nedokázala plně pochopit. Avšak v tomto případě hovoříme o tak subjektivní knize, že třeba zrovna ty příběhy, které hodnotím záporně by určitě někoho jiného mohly nadchnout. Každého totiž oslovuje něco jiného a z toho samého příběhu si také každý vezme trochu jinou podstatu a prožitek.

Kniha mě rozhodně nezklamala, avšak neřekla bych, že je tento druh literatury určen pro každého. Dílo vznikalo v 1. polovině 19. století a na jeho stylu psaní to u některých povídek (ne u všech) zkrátka poznat je, ačkoliv nová vydání text částečně aktualizují a upravují.
Také si troufám tvrdit, že určitě narazíte na pár příběhů, které vám nic neřeknou a jejich přečtením se budete muset opravdu "prolouskat", avšak jiné povídky v sobě zase ukrývají tak tajemné, napínavé či až zvrácené příběhy, které se vám navždy zapíší do paměti.

Určitě přečtení knihy nelituji a jsem ráda, že mi rozšířila obzory o dalšího velmi zajímavého autora a jeho tvorbu.

Hodnocení odpovídá spíše 3,5 hvězdičkám.

Komentáře (0)