Barevné povídky

recenze

Všechny barvy duhy (2021) / Kikina182
Barevné povídky
Všechny barvy duhy je kniha, kde najdete jedenáct povídek s LGBTQ+ tématikou od českých autorů. Jedná se o různorodé příběhy, jak tematicky, tak žánrově. Najdete zde romantické příběhy, ale i příběhy o přátelství, rodině nebo takové, které se podobají thrilleru. Všechny se však různým způsobem zabývají důležitými témata. Často takovými, o které se u nás v literatuře příliš nemluví. Ne vždy se primárně jedná o problémy spojené s tím, že někdo spadá do LGBTQ+ komunity, díky čemuž je kniha komplexnější a paradoxně to právě tuto tématiku ještě podtrhuje.

Rodinné setkání od Thea Addaira se mi moc líbila. Je skvěle napsaná a zabývá se tématem, které se u nás příliš nerozebírá. Ať už v životě nebo v literatuře. Povídka je úžasná sama o sobě, ale před ní i po ní je prostor, takže by z toho mohla bez problému vzniknout celá kniha. A kdyby náhodou skutečně někdy byla, s nadšením bych si ji přečetla.

Žába od Alžběty Bílkové je povídka s obyčejným námětem, který má ale neuvěřitelně silné poselství týkající se lásky a přátelství. Celkově na mě však povídka dojem neudělala, kvůli autorčině stylu psaní. Často jsem kvůli jeho formě nechápala, co se odehrává v současnosti hlavní hrdinky a co v její minulosti, které její pocity a myšlenky patří do minulosti a které do přítomnosti.

Bez šance od Sam Xabyssus je povídka s nádechem thrilleru, což se mi moc líbí. Ale bohužel musím říct, že tenhle námět je tak komplexní, že těch několik stran jí zkrátka nestačilo. Myslím, že aby pořádně vynikla, byla by třeba celá kniha. Stylem psaní mi povídka dost sedla, ale neskutečně mi vadilo, že skoro každý dialog končil oslovením. Takhle to v realitě zkrátka není. Obzvlášť když se mezi sebou baví pořád dvě stejné osoby.

Pecka jak z broskve od Sáry Vůchové je krásný příběh, který hezky plyne. Opět zajímavě řeší téma, o kterém se u nás moc nemluví a nechybí zde ani velká dávka vtipu. Akorát mě zarazilo pár drobností, u kterých si nejsem jistá, zda by v realitě zůstaly nepovšimnuty stejně jako v povídce.

Nacpěte ji do škatulky od Lucie Zelinkové je povídka, která zprostředkovává hrozně moc důležitých myšlenek odlehčeným a vtipným způsobem. Jenže samotný děj povídky je podle mě o ničem. Je to jen zbytečně dlouze natažená obyčejná scéna, u které se navíc přeskakuje v čase a není z ní patrné, co se děje kdy. Všimla jsem si v něm i několika nesrovnalostí, ale nejsem si jistá, jestli tam některé věci opravdu nesedí, nebo jsem jen špatně pochopila kvůli nejasným posunům v čase.

Jak jsem šla na záchod od Martiny D. Antonín je úžasný příběh! Je skvěle napsaný a zabývá se mnoha důležitými tématy, z nichž některé nutně nesouvisí s LGBTQ+ tématikou. Všechno to do sebe perfektně zapadá a tvoří na několika stranách neskutečně silný příběh.

Vezmi si mě, když to dokáže od Huga Hartmana je obyčejný příběh jednoho obyčejného páru, který je poutavý, vtipný a především plný nečekaných zvratů. Ale tím, že se jedná o povídku, je docela velká část života představená dost zrychleně, takže to nepůsobí tak emotivně, jak by mohlo. Za mě je tohle další povídka, která by si zasloužila delší zpracování. Hodně mi tady ale vadil přístup typu „Ty jsi gay, tak prostě musíš dělat tohle a tamto. Nezáleží na tom, že ty o to nestojíš, ale tvoje komunita to chce.“ To je něco, co my vadí, ať se jedná o cokoliv.

Čokoláda na dně kornoutku od Karolíny Skácelové se zabývá přátelstvím a vztahy, ale z úplně jiného úhlu pohledu než třeba povídka Žába. Poselství tohoto příběhu se týká hlavně přátelství a je neuvěřitelně emotivní a silné. Zároveň je příběh skvěle napsaný, dobře se čte a i když jsou zde události z dvou časových rovin, je naprosto zřejmé, co se kdy odehrává. Jedinou námitku mám k hlavní hrdince, která mi přišla naivní a některé věci podle mě hnala do extrému.

Tajemství umírají osamělá od Michaela Waltera je příběh, který mě neskutečně překvapil. Je to skvěle napsaný a nádherný příběh se zajímavým koncem, ale především v sobě má neskutečně velkou dávku skrytých myšlenek, nad kterými by se měl podle mě zamyslet úplně každý, protože jsou neskutečně důležité. Skvělé na téhle povídce je, že se nesoustředí pouze na jednu rovinu příběhu, ale věnuje se hned několika. Popravdě je mi záhadou, jak se tak všestranný příběh vešel do tak krátkého rozsahu, ale vešel a je neskutečně silný a emotivní.

Šťastně nezamilovanej od Radka Blažka je opět povídka, která se věnuje tématu, o kterém se u nás příliš nemluví. Příběh je poklidný a milý, ale má zároveň obsahuje hrozně důležité poselství a dokáže vyvolat velkou škálu emocí. Autor píše lehce a přístupně, díky čemuž se čte příběh prakticky sám. Vlastně by se dalo říct, že je jeho styl psaní humorný, i když povídka komedií rozhodně není.

Pozdní léto, sobota odpoledne od Kláry a Evy Pospíšilové je příběh, který se mi z povídek líbil nejvíce. Na rozdíl od ostatních povídek se nevěnuje nějak výrazně problémům, které přicházejí s comingoutem nebo s hledáním vlastní identity. Stále to tu je, ale absolutně to splývá s příběhem a je to jeho pevnou součástí, což působí tak nějak lépe. Celkově se jedná o hrozně pohodový a vtipný příběh, který zahřeje u srdce. A nechybí ani kupa věcí k zamyšlení.

Všechny povídky se moc líbily. Některé byly naprosto špičkové, jiné nadprůměrné a další průměrné. Ale každá měla v sobě něco důležitého, co bylo třeba říci, zabaleno v hezkém obalu. Určitě tuto povídkovou knihu všem moc doporučuji. Myslím, že v těchto povídkách si najde každý nějakou, která mu sedne.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

Komentáře (0)

kniha Všechny barvy duhy recenze