Barakuda, aneb příběh jednoho ufňukánka

recenze

Barakuda (2014) / Babouš

U jedné z předchozích knih Christose Tsiolkase tady na Databázi knih je komentář, který zmiňuje, že kniha byla "přisprostlá". To je slovo, které výborně popisuje i Barakudu.

Je to kniha, ve které autor popisuje úplně všechno - včetně toho, jak šel hlavní hrdina na záchod a jakou barvu a pach jeho výkaly měly. I když on nepoužije slovo výkaly, on rovnou napíše hovna.

Jako by si dal za cíl Dannyho znechutit už od začátku. Kdykoliv jsem začal k mladému plavci cítit sympatie, autor mi předložil něco, čím mi ho zošklivil - akné, husté chlupy, myšlenky na incest (s matkou i otcem) nebo neustálou potřebu urážet všechny kolem sebe.

Přitom je to naprosto zbytečné a mám za to, že jde o lacinou snahu provokovat.

Všechno to začne v okamžiku, kdy od plaveckého trenéra dostane radu, aby si nic nenechal líbit. "Všechno jim musíš vždycky hned vrátit, Danny," říká mu. A Danny poslouchá. Zpočátku to má výsledky - mladý plavec vyhrává jedny závody za druhými, získává si respekt spolužáků - i když respekt není to správné slovo. Spíš z něj mají strach. "Magor Kelly" mu říkají.

Ale když jednou Danny prohraje, všechno se obrátí vzhůru nohama. Začne se mstít světu tím, že trestá sám sebe. Sekne s plaváním, začne pít, kouřit a nabírat na váze. Přitom se ale pořád řídí pravidlem, že si nemá nechat nic líbit, takže nemilosrdně útočí a zraňuje i ty, kdo se mu snaží pomoct. Mezi nimi i trenéra, který mu tu radu dal, a který se pokouší mu dát další šanci.

Ano, Danny je ufňukánek. Už od puberty ví, že se mu víc líbí kluci a má tu smůlu, že se zamiluje do heterosexuálního krasavce z bohaté rodiny. Přesto se přes to není schopný přenést a pořád se v tom vrtá. Tohle je část, která by šla rozpracovat mnohem víc do hloubky. Tsiolkas ji ale načrtne jen lehce a skočí pryč.

Jednou jsme v roce 1994, pak najedou na přelomu tisíciletí, načež jsme zpátky v devadesátkách. Austrálie se střídá se Skotskem a co hůř, místa často vůbec nejsou popsána, takže se čtenář může jen domnívat, kde zrovna je. Je to těžké k orientaci.

I proto, že jde o tyhle střípky a nikoliv o ucelený příběh, jsem Dannyho jako člověka vůbec nepochopil. Proč v jednu chvíli říká, že nikdy nebude kouřit, načež hulí jak továrna? Proč se v jednu chvíli chlubí svým panictvím a o pár stránek dál popisuje "všechny péra z vězení, co mě píchaly"? O co mu šlo? O potrestání lidí kolem sebe? Nebo o potrestání sebe samotného?

Hodně depresivní čtení. Nesedl mi příběh ani podání. Ke knize se už nevrátím. Kdybyste někdo měl zájem, napište mi do zpráv, levně prodám.

Komentáře (3)

Přidat komentář

---