Balada o snech

recenze

Nakladatelství MOBA v nedávné době vydalo román české autorky Markéty Práškové s podmanivým názvem Balada o snech. Musím se přiznat, že pro mě autorčino jméno bylo zcela neznámé. Domnívala jsem se, že půjde o její prvotinu, ale to jsem se tedy pořádně spletla! Markéta Práškové má na svém kontě už několik knih. Známá je její čtyřdílná fantasy série pro děti a mládež Klobouky z Agarveny, na níž začala pracovat už v roce 2004. Vypráví o dvou dětech (čtrnáctiletém Adamovi a třináctileté Evě), které za pomoci podivných barevných klobouků cestují časem. To je skvělý námět, jistě dokáže zvídavé náctileté děti zaujmout. Tato tetralogie má však potenciál k tomu, aby bavila i dospělé. Zejména ty, kteří mají rádi pohádky a alespoň čas od času sáhnou po nějakém fantasy příběhu. Mimo Kloubouků z Agarveny se pustila i do série nazvané Mágové z Agarveny, zatím vyšel první díl.

Ale teď už se budu věnovat autorky nejnovějšímu románu. Svým způsobem to vlastně prvotina je, protože jde o její první knihu určenou dospělým čtenářům. Předchozí knihy jsou určeny dětem, jak jsem již psala výše. Balada o snech si mě na první pohled získala svou obálkou. Ta je povedená, i když úplně nesouzní se samotným příběhem. Vyzařuje z ní jakási romantika, ale román je spíše melancholický. A pak mě samozřejmě zaujala anotace, takže jsem se s chutí pustila do čtení. Markéta Prášková se vrací do naší historie. A takové knihy já hltám! Socialistický režim, znárodňování, falešná obvinění a život na venkově. Lidé čelí mnoha příkořím a trpělivě snášejí vše, co jim život přináší. Jenže jednoho dne jejich trpělivost může prostě přetéct....

Začátek vyprávění je pomalejší, autorka se snaží čtenáře uvést do situace a seznámit je s hlavními hrdiny. Přítomnost se mísí s minulostí. Obrovskou předností je, že jde o jeden z mála románů, u kterého jsem nedokázala odhadnout, jak se děj bude vyvíjet a jak to všechno skončí. A za to má autorka mnoho plusových bodů. Nechybí v něm láska, napětí (místy se pohybuje až na hraně detektivního příběhu), překonávání problémů a touha po svobodě.

I když je pár věcí, které bych autorce mohla vytknout, celkově se mi vyprávění moc líbilo. Silné příběhy mám ráda a i tento mi jistě nějakou dobu v hlavě zůstane. A nebála bych se knihu doporučit třeba milovníkům románů Aleny Mornštajnové. Věřím, že se ještě u této autorky máme na co těšit. Snad se zase pustí do nějaké další knihy pro dospělé čtenáře.

Komentáře (0)