Balada o ptácích a hadech aneb znovu ve světě Hunger Games

recenze

Balada o ptácích a hadech je dlouho očekávaným prequelem k dystopické trilogii Hunger Games, která se zaměřuje na desátý ročník Hladových her. Hlavním hrdinou knihy je mladý prezident Snow, který se stane trenérem dívky z 12. kraje, Lucy Gray. Ač je z toho zprvu zklamán, zjistí, že Lucy oplývá mnohými schopnostmi, které by jí hry mohly pomoct vyhrát, a nejen ty ho přesvědčí za ni bojovat. Hladové hry mohou začít.

Na začátek musím říct, že je kniha opravdu neskutečně čtivá. Ačkoli mi poslední třetina přišla dějově pomalejší, Suzanne Collins má tu schopnost, že vás prostě baví číst to, co napíše, i kdyby to měl být nákupní seznam.

Příběh je zajímavý a dost promyšlený. Sice by mu neuškodilo přidat vypravěcí postavy (třeba by mě moc zajímaly scény z arény očima Lucy Gray), ale i takto se nám dostalo popisu situace dostačujícímu na to, abychom si mohli vytvořit objektivní názor na vše, co se děje.

Líbí se mi, že se autorka nesnažila omluvit to, kým se Snow stal, ale pouze nás informovat o tom, jak se k charakteru, jaký známe z Hunger Games, dopracoval. Jeho postava mě moc bavila, oblíbila jsem si Lucy Gray i Korjova spolužáka ze školy Sejana, ovšem jinak mi po čase většina postav tak trochu splývá dohromady.

Konec mě neskutečně ranil, ale přesto cítím, že přesně tak to dopadnout mělo. Celou poslední třetinu cítíte, že se stane něco, co nechcete, za což smekám, protože atmosféra je tak vytvořená naprosto dokonale.

Občas mi děj přišel trochu vleklý a vedlejší postavy se mi někdy pletly, ale to jsou jen maličkosti, které se nedají porovnávat s tím, jak jsem si knihu užila. Pokud máte rádi Hunger Games, určitě jí dejte šanci, a pokud jste touto trilogií nepolíbení, nebo znáte jenom filmy, kdo ví. Třeba vás právě Balada přiměje nakouknout pod pokličku Panemu trochu hlouběji.

Komentáře (0)