Angažovaný Hakl

recenze

Do české literatury se začíná vracet angažovanost. Spisovatelé začínají ve svých textech nabádat čtenáře, potažmo veřejnost k jakékoliv akci, která by vedla ke změně společnosti a s ní spjatých současných poměrů. Svůj příspěvek se rozhodl přidat i jeden z nejvýraznějších prozaiků, Emil Hakl s knihou Skutečná událost. Je však kniha tím, co má vepsáno přímo v názvu? V rámci Haklovi marketingového významu, jenž je spojen právě s Haklovou tvrdou angažovanosti ano. Ovšem z hlediska literatury nic objevného nepřináší.

Jak už u Emila Hakla bývá zvykem, příběh jeho knihy se odehrává za pomoci několika příběhů spojených jedním tématem a hlavním hrdinou, současně vypravěčem. Pro svůj nejnovější text zvolil za jednotící téma krizi pramenící svobody a to, jak tato krize dopadá na obyčejného člověka.

Samotná příběhová linka není tím nejdůležitějším. Haklovi jde hlavně o zachycení dnešní doby, mravní základ, charaktery a emoce, jež současné Čechy spojují. Jeho literární svět nic nepředstírá. Naopak je velice autentický díky dokumentární lince o německé extremistické skupině RAF (Rote Arme Fraktion) a existenciálním tématům ze současnosti, které jsou plné cynismu a pochybných hodnot.

Hlavním hrdinou je, pro Hakla typicky, alter ego samotného autora. Zhruba padesátiletý spisovatel vypráví svůj příběh zahrnující literaturu, práci, vztahy, živobytí, rodinu a tak dále. Hrdina často žije na cestách po literárních čteních a besedách. Znechucen marasmem doby obdivuje Norsko. I přesto, že se cítí být „absolutním cizincem“, si zde připadá lépe než doma v Čechách. Vysvětluje si to tím, že tamní lidi mají k cizincům takřka „domácký“ přístup, ale hlavně je mu nejvíce sympatický styl života, který právě v Čechách tak postrádá. Mohli bychom říci – kulturní.

Emil Hakl v knize používá několik narativních postupů. Přímou řeč střídá s emailovou korespondencí, dialogy rozdělené jednoduše na promluvy A a B, ovšem zachytil i myšlenky postav, které rozdělil grafickou stránkou od klasické přímé řeči.

Jak jsem již zmiňoval v úvodu, nejdůležitější částí knihy je hrdinovo probírání se literaturou o německé extremistické skupině RAF. Právě díky této rovině příběhu se Haklův text stává angažovaným. Popisuje příběh několika nejdůležitějších postav této skupiny. Předkládá čtenáři citace z několika knih, prohlášení a názory postav, které jsou podle vypravěče ve svém nejniternějším důsledku propojeny se situací v Čechách. Na tomto příběhu Hakl burcuje čtenáře, aby jen neseděl doma a nadával na současnou situaci, ale naopak aby se zvedl a něco pro změnu udělal. To je dle vypravěče a samotného autora jediná možnost v boji proti společenskému marasmu, úpadku kultury a života vůbec. Což je právě dle Hakla ta věc, tak výrazně chybějící Čechům.

Hakl v knize syžetově, ale ani fabulačně nevymýšlí nic nového od jeho předchozích knih. Dokonce bych řekl, že samotná příběhová rovina je nudnější a o dost méně zajímavá oproti Pravidlům směšného chování. Dokumentární vsuvky o RAF místy příběh ruší, nezasvěcenému čtenáři Hakl zároveň ani nenabídne vysvětlení vzniku a fungování skupiny, takže je čtenář donucen si vše vyhledat a vztahové peripetie hlavního hrdiny, jež určují tak či onak jeho životní směr jsou nedostatečně popsané. Vyznění knihy je však i přes to všechno jednoznačné.

Onou „skutečnou událostí“ je samotný život. I přesto, že je těžký, jedná se o největší událost každého z nás. Emil Hakl svou knihou pokládá každému čtenáři existenciální otázku, jak dlouho je člověk schopen trpět ono české všudypřítomné bezpráví, zlo a frustraci ze svobody. O vztazích a rodinných hodnotách, které existenciální otázky vyvolávají také a častokrát i více než ty vyvolané společností a politikou, však takřka nemluví. I tak je ovšem kniha důležitým příspěvkem do českého literárního kánonu z hlediska Haklovu upřímnému vyznání ze znechucení dobou a politikou, jež v českých podmínkách ztrácí na významu a v knize nehynoucímu burcování ke změně. Literárně však Hakl nepředvedl nic nového ani převratného.

literárně - kulturní časopis H_aluze

Komentáře (0)