Alternativní historie třikrát jinak

recenze

Herci (2012) / honZic (175 views)
Alternativní historie třikrát jinak
Vítězným textem literární soutěže vypsané Nakladatelstvím Knižní klub v roce 2012 se stal román Václava Holance Herci. Autor, vystudovaný filmový kritik a teoretik měl již před psaním knihy několikanásobnou zkušenost scénáristickou, publicistickou, ale zároveň také i zkušenost s filmovou a televizní kritikou. Román Herci vychází právě z jeho nerealizovaného scénáře, jenž vyhrál cenu Sazky v rámci udílení filmových cen Český lev.

Holanec si pro námět knihy vybral divadelní prostředí, které orámoval třemi možnostmi alternativní historie. Tématem knihy je premiéra hry Faust v jednom pražském divadle v roce 1956. Autor toto téma zpracoval ve třech na sobě nezávislých příbězích.

První příběh nazvaný Mefistova zrada se odehrává v době komunismu. Před premiérou emigruje do Rakouska představitel hlavní role kvůli mladému milenci. Holanec popisuje problémy s následným přeobsazením role. Komunistická strana má v rozhodování velké slovo. Režisér i umělecký vedoucí se musí podřídit. Ředitel se snaží vyhovět, aby divadlo nemělo do budoucna problémy. Herci zároveň musí svými podpisy odsouhlasit zradu národa svého emigruvšího kolegy. Autor na příběhu ukazuje bezmoc tehdejší doby. Strana byla všemocná. Lidské životy měla ve svých rukou. Obzvláště těch nejoblíbenějších herců. Nejdůležitější byl třídní prospěch a sílící moc strany.

Druhý příběh Vrchol věčného světla má stejné postavy, které mají ovšem ve hře Faust jiné role. V každé době je populární někdo jiný. Nemění se však pouze osobnosti v rolích, ale i ředitel a hlavně politická atmosféra. V tomto příběhu se jedná o dobu, kdy Hitlerovo Německo vyhrálo válku a nacismus je hlavním mocenským směrem. v roce 1956 je vůdcem Třetí říše Albert Speer, prezidentem Protektorátu Čechy a Morava Emanuel Moravec a v anglickém exilu politicky „brojí“ Jan Masaryk.

Přípravy premiéry Fausta se potýkají se stejnými problémy, jako v příběhu předchozím. Komunisté, kteří v prvním příběhu profitovali z politické situace, jsou zde zavrhováni právě kvůli svým sympatiím ke komunismu. V příběhu je stále důležitou rovinou boj o moc a o práci. Herci musí podepisovat různá nesmyslná udání a tak dále. Ke konci příběhu se komunisté za pomoci tanků a generálních stávek snaží o převrat. Osobní vztahy a problémy samotných herců jsou vesměs podobné jako v předchozím příběhu.

V obou příbězích vystupuje Ďábel. Je to důležitá role na samotném jevišti, ale i v životech herců. Holanec zde rozehrává podobenství Ďábla s politikou, jelikož se první i druhý příběh odehrává za totalitní vlády.

Třetí příběh má název Mnoho rozhněvaných mužů a odehrává se v době demokracie. Klement Gotwald v roce 1948 sice chystal převrat a zbrojil lidové milice, ale Československo vydrželo. Prezidentem je již druhé funkční období Jan Masaryk. Dva velcí demokraté, jež vystupovali v předchozích příbězích jsou zde ve vrcholných funkcích. Jeden je ředitelem divadla a druhý dokonce ministrem kultury. Zajímavostí třetího příběhu je, že na něho ve své podstatě může plynule s menšími obměnami navázat příběh první. Tento „demokratický“ příběh totiž končí komunistickým převratem.

Václav Holanec nenapsal román, ale tři novely navazující na sebe tématem a postavami. V knize se vypsal ze své osobní skepse a deprese z politiky. Upozorňuje hlavně na to, že z minulosti vychází budoucnost a měli bychom se tedy z minulosti poučit. Stále se totiž opakují stejné motivy, jen vůdcové a politické myšlenky jsou jiné. Ovšem výsledek je vždy stejný.

Ohledně syžetu a narace Holanec nic nového nepřinesl. Ale dokáže si dovedně pohrávat s čtenářovým očekáváním, kam se budou ubírat cesty postav, jež se v příbězích opakují. Tři příběhy odehrávající se za různých politických situací se stejnými postavami spojenými jednotným tématem je zajímavý nápad. Bohužel ovšem nic víc.

Holanec se čtenářům snaží říci, že člověk jde především za uspokojováním vlastních potřeb, a kdo byl gaunerem a bezpáteřníkem v jisté době, přenechá v době jiné tuto roli tomu, kdo takovým předtím nebyl. Kniha je plná jmen, situací i postav a pro čtenáře je tak těžké udržet dějovou linii a kompletní kontext.

V každé době existuje někdo, kdo odolá lákadlům moci, někdo jim naopak podlehne, někdo zradí sám sebe a někdo své blízké. Na tom není nic nového, ani převratného. Navíc v knize Herci si o tom čtenář přečte hned třikrát, což je zbytečné. Důvod, proč právě tato kniha vyhrála v roce 2012 cenu Knižního klubu, je skryt. Určitě byly do soutěže přihlášeny v mnoha ohledech zajímavější knihy.

literárně - kulturní časopis H_aluze

Komentáře (0)

kniha Herci recenze