Agnetino dědictví

recenze

Agnetino tajemství
Kniha vyšla v letošním roce a já se celou dobu těšila, až bude kniha v knihovně a budu si ji moct půjčit domů.
Kniha nádherně voní, má skoro pětset stran, takže to není žádné ořezávátko :-) Pro ty, co čtou pomalu jako já, je to ideální kniha na pár zimních večerů.
Kniha začíná v roce 1913 a já se moc těšila na historické knihy podobné jako v knihách Teresy Simon…

Agneta je z vyšší společnosti. Její rodina vlastní obrovské panství s hřebčincem a po celém království jsou velmi známí. Přátelí se s královskou rodinou. Proto mi vůbec nesedí a i po dočtení přemýšlím nad tím, jak rodina Agnetě umožnila malovat a studovat umění ve Stockholmu, navíc žít sama a v takové čtvrti a navíc s přítelem! Že by nad ní rodina až tak zlomila hůl a ona si mohla úplně dělat co chce? Navíc se Agneta v hlavním městě aktivně účastní feministických akcí se svou kamarádkou Marit a řadí se mezi sufražetky.
V každém případě tento život Agnetě jednoho dne skončí-kdy dostane od matky telegram, že její otec i bratr byli zranění a ona se má okamžitě vrátit. Její přítel Michael jí nedoprovází, nikdo z rodiny o něm neví.
Myslím, že neprozradím moc, když napíšu, že je Agneta okolnostmi donucena řídit panství Lejongard. Po pár dnech (kupodivu) všechno umí, celé dny leží v účetnictví a všemu rozumí! Je vlídná na služebnictvo a je tou nejlepší hraběnkou, kterou si všichni mohli přát.
Horší je to ale v citovém životě… Michael neunese, že je Agneta hraběnkou a majitelkou obrovského panství a Agneta nedokáže být sama. S matkou si nerozumí, Marit zůstává ve Stockholmu a ona hledá spřízněnou duši…
Pak nastává rok 1914 a půlka Evropy se chystá na válku…

Nečekejte žádný velký historický román. Příběh je zasazen do období, které mám ráda, ale o historii je tam jen pár zmínek (další informace jsem si už musela zjišťovat sama), což mne dost zklamalo. Celá kniha má téměř 500 stran a vše se točí kolem Agnety a jejich lásek. Druhý díl si ale určitě přečtu, abych věděla, jak to bude s rodinou pokračovat.
Jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila z knihovny a ráda ji tam zase vrátím a totéž udělám s druhým dílem…
Pokud máte rádi odpočinkové a ne moc složité knihy, určitě neváhejte!

Komentáře (0)