A zase ten Abel!

recenze

A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! (2019) / RenataP
A zase ten Abel!
A tentokrát se do toho Abel Baumann skutečně opřel. Chudák Jakob!

Hans Rath v třetím pokračování příběhů o Jakobu Jakobim pořádně zavařil všem přítomným. Jakobovi nejvíc už jen tím, že se s ním opět potkáme před Vánoci ve chvíli, kdy ho čert, Mikuláš a anděl okradou a jen kousek chybělo pomalu k tomu, aby si odnesl i nějaký ten šrám. Zato svatá trojice si odnesla hodinky v ceně, kterou snad ani nepříliš úspěšný psychoterapeut Jakob, nikdy neviděl. A na krku tak má problém i s exmanželkou. A pak s tím, který už měl být mrtvý.
No jasně, není… i díky tomu se v této zelené knize znovu scházíme.

Díky Bohu!

A připravte si něco dobrého na pití, protože čtení tentokrát nebude tak lenivé a sváteční, jako kdykoliv předtím. Snad je to trochu i tím, že nám Jakob chytne druhou mízu, ale nebudu předbíhat.


„Klidu se ale nedočkám. Abel Baumann mě straší i ve snech. Vidím obrázky z jeho pohřbu. Jsou monochromatické a podivně vybledlé. Obrázky truchlících příbuzných a přátel. Obrázky muzikantů….
„Udělalo se krásně, co?“ ozve se najednou.
Polekaně sebou trhnu.
Na lavičce vedle mě sedí Abel Baumann a ukazuje na album. „Nemyslíš, že jsem měl krásný pohřeb, Jakobe?“

Chuť vína, stresu, pohody a smyslu života
Mám ráda, když si z četby mohu odnést jednolitý dojem. Dojem vůně, pocitu, emoce nebo nějakého životního moudra. V tomto případě mne velmi ovlivňují titulní obrázky, protože svou atmosférou velmi dosedají do toho, do čeho se noříme v průběhu celého příběhu. Nadhled, vtip, chuť vína a stresu všedních dnů, a naopak i chvil, kdy přichází to, po čem lidská duše touží – trocha klidu a nalezení rovnováhy a životní moudrosti po boku… no, tady povětšinou Abela Baumanna, který zase v podobě „boha i ďábla“ přichází jakožto Jakobův přítel. Ještě že ne znovu jako jeho pacient. Jakoba tu máme asi nejvyrovnanějšího ze všech tří dílů (A Bůh pravil, musíme si promluvit; Ďábel je taky jenom člověk – Anch-books), takže si autor dovolil výstřelek. Když nemusíme Abela řešit jako pacienta, Jakob je už skoro načnutý k nějaké té víře ve vyšší úmysly, tak mu dáme trošku světských starostí. Abel už se s ničím taky moc nepáře a posílá ho do akce mnohem důrazněji. Jsme tedy v širším světě, vystupuje nám tu více postav a stáváme se svědky skutečně chaotického předvánočního období, které přináší překvapení každý den.

A tak kdoví, jestli nakonec nebude nejhezčí chvíle, až ti dva zase skončí před ledničkou, s vánočními dobrotami a sklenkou vína a – všechno bude zase takové jako před rokem. Nebo ne?

Komentáře (0)

kniha A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! recenze