Rozprava o metodě přehled

Tak jsem se po dlouhé době odhodlal přečíst něco z novověké filosofie. A kde jinde začít než u Descartese? Vskutku je to právě on, kdo zavádí ten novověký filosofický sklon vše předchozí odvrhnout, zpochybnit a filosofii založit na nových, někdy možná až absurdních a bombastických, základech. Jen si vzpomeňme na Nietzscheho filosofujícího kladivem, Wittgensteina a jeho tvrzení, že o čem nelze myslet, o tom se nemá mluvit, či Kantovu transcendentální estetiku, tj. věc samu o sobě a pro nás.
U Descartese je to ono cogito, ergo sum. Problém u Descartese je tzv. karteziánský kruh. Ten se dá uvést nějak takto:
Východisko: pokud je něco jasné a zřetelné, pak je to pravdivé.

Teze:

1. Jsem schopen jasných a zřetelných idejí (tedy schopen poznávat pravdu), protože existuje dobrotivý Bůh, který mě nemůže klamat, a proto mě vybavil schopností poznávat pravdu (vlil do mě schopnost řádně poznávat).
Premisa: existuje dobrotivý Bůh
Závěr: jsem schopen poznávat pravdivě (jsem schopen jasných a zřetelných idejí)

2. Bůh existuje, protože mám jasnou a zřetelnou ideu Boha, takovou idejí je Bůh, proto Bůh existuje.
Premisa: jsem schopen jasných a zřetelných idejí, takovou idejí je Bůh.
Závěr: proto Bůh existuje.

Všimněte si, že v tezi 2 závěr: Existenci Boha, předpokládám už v premise viz teze 1. Lze to také lépe znázornit následujícím dialogem:

Jak mohu pravdivě poznávat?
Protože jsem schopen jasných a zřetelných idejí?
A ty se vzaly kde?
Vložil je do mě Bůh, který by mě neklamal.
A kde se vzal Bůh?
Mám o něm jasnou a zřetelnou ideji, proto existuje.
A kdo určuje, že jsi schopen jasných a zřetelných idejí?
Bůh, který by mě neklamal.
A kde se vzal Bůh?
...
atd.

Dodneška však existují určití obránci Descartesova myšlení, kteří argumentují různými důvody, aby Descartese vysvobodili z tohoto kruhu, např. odlišují jasné a zřetelné ideje v důkazu Boha, kdy nejsou tyto ideje na Bohu závislé, a z Boha činí garanta pouze toho, že nás naše paměť neklame (teze 1 je o paměti, teze 2 není závisla na garanci Boha).

Každopádně to by bylo pro uvedení někam jinam, než do tohoto komentáře. I kvůli těmto výtkám se vyhnu hvězdičkového hodnocení. Po literární stránce se však jedná o velmi čtivý barokně košatý a esteticky lákavý text, který by žádný student filosofie neměl minout. I po stránce biografické a historické je dílo cenné, jeho čtením se člověk doví spoustu o barokní době a různých konceptech vědy a filosofie i o osobnosti samotného Descartese. Patří to k základům filosofického myšlení se s Descartesem vypořádat, nebo se o to alespoň pokusit.

Pasáže, které mě zaujaly:
"... schopnost, kterou nazýváme zdravým smyslem neboli rozumem, je od přirozenosti u všech lidí rovná;"

"Neboť nestačí mít zdravý smysl, nýbrž hlavní je správně ho užívat."

"A tu především mne napadlo uvážit, že často není tolik dokonalosti v dílech, složených z několika částí a vytvořených rukou rozličných mistrů, jako v dílech, na nichž pracoval jen jediný. Tak například stavby, jež podnikl a dokončil jeden stavitel, jsou obyčejně krásnější a lépe uspořádané než ony, jež se snažilo opravit několik lidí, kteří použili starých zdí, vystavěných k jiným účelům."

Pak samozřejmě metodické zásady, které platí podnes a které jsou pro mě tím nejpřínosnějším od Descartese pro dnešní vědu:

"První bylo, nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal..."

"Druhé, rozdělit každou z otázek, jež bych prozkoumával, na tolik částí, jak je jen možno a žádoucno, aby byly lépe rozřešeny."

"Třetí, vyvozovat v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje předměty nejjednoduššími a nejsnáze poznatelnými, ..."

"A poslední, činit všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych byl bezpečen, že jsem nic neopominul."

Pak asi nejznámější pasáž:

"Avšak ihned potom jsem si uvědomil, že i když jsem chtěl myslit, že vše je klamné, je nezbytně nutno, abych já, který tak myslím, existoval; a pozoruje, že tato pravda: myslím, tedy jsem, je tak pevná a jistá, že ani nejvýstřednější předpoklady skeptiků nejsou schopny jí otřást, soudil jsem, že ji mohu přijmout bez obavy za první zásadu filozofie, již jsem hledal."

A k dnešnímu trendu umělé inteligence jasné skeptické poselství přednesl Descartes už dávno:

"A druhý důvod je, že i kdyby vykonávaly určité věci stejně dobře nebo snad i lépe než kdokoli z nás, selhaly by nevyhnutelně v jiných, při nichž by vyšlo najevo, že nejednaly s vědomím, nýbrž toliko podle sestavení svých orgánů;"

"... takže to, co činí lépe než my, ještě nedokazuje, že mají ducha; neboť podle toho by ho měla více než kdokoli z nás a jednala by lépe ve všem; spíše to však dokazuje, že ho nemají vůbec, a že to příroda v nich působí sestavením orgánů: právě jako hodiny, složené jen z koleček a per, mohou počítat hodiny a měřit čas přesněji než my s veškerou svou rozumovostí."