Pláňata přehled
Petra Dvořáková
Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému pádu. Pavlína svým dospívajícím srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny svých přání a tužeb. Ty se ovšem netýkají jen tušené svobody a jejích lákadel, ale i vztahů. Zvlášť když dívka postupně začíná vnímat, že její rodina, v níž to "každý s každým myslí tak nějak dobře", je jako pláň zarostlá křovisky neporozumění, komplexů a někdy i agresí. Chuť urvat si svůj ždibec štěstí je silnější než náročná cesta respektu a empatie. Na svět kolem i uvnitř jako by sedala veliká černá můra. Může vůbec člověk změnit a opustit svůj malý svět a najít ten vysněný, skutečně lepší? Od autorky bestsellerů Dědina, Chirurg a Vrány... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pláňata. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (187)
Asi jsem jedna z mála, která má pocit, že kniha neměla výraznou dějovou linku a nijak zvlášť mě nezaujala. Přečetla jsem ji hlavně díky tomu, že Pavlína byla přibližně můj ročník a bylo zvláštní si vzpomenout na tu dobu ve které jsem vyrůstala. Toť asi tak vše. Kdosi mi řekl, že je to něco jako Les v domě. Ani náhodou. Snad jen tím jak hrdinka vyřešila svoje trápení s rodinou.
Moje druhá Dvořáková... Za mě ještě čtivější než Zahrada.
Musím se přiznat, že když jsem knihu začala číst, nebyla jsem si jistá tím, že ji dočtu. Vyprávění bylo pomalé a já měla navíc pocit, že jsem podobný příběh už někde četla.
Jenže jsem si po pár kapitolách neuměla představit, že opustím postavy, které mi začaly připadat důvěrně známé. I když jsem jimi většinou opovrhovala, stejně jsem si neuměla představit, že s nimi nedojdu až na poslední stránku.
I když jsem ročník 2000, dětství Pavlíny a Jany mi připadalo známé. Asi proto, že jsem si i já podobně hrála, malovala si podobně svět a zažívala prázdniny na vesnici u babičky a dědy. A také znám život z osmdesátých let z vyprávění rodičů a prarodičů a docela se mi líbilo v té době prostřednictvím knihy pobýt, i když jsem tenhle život nepoznala.
Během čtení jsem se zamýšlela nad tím, zda charaktery postav skutečně tvořila doba, nebo bychom mohli navlas stejnou Alenu a Jirku potkat někde i dnes - v roce 2024. Jejich nevzdělanost, malost, tvrdost a uzavřenost, kterými ničili životy všech okolo a hlavně svých dcer, byli jen stěží odrazem doby, ve které vyrostli.
Příběh rozhodně na zamyšlení. Příběh smutný. Příběh lidí, co nezvládli život a jejich potomků, co ho nechtěli podobně vzdát. Příběh utrpení, nesvobody, závislosti a vymanění se z kořenů.
Příběh, který mi něco dal. Dvořáková mě příjemně překvapila.
Související novinky (2)
10 nejčtenějších knih (listopad)
15.11.2023
Pláňata, Nespoutaná Aljaška a další knižní novinky (40. týden)
01.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pláňata v seznamech
v Právě čtených | 22x |
v Přečtených | 977x |
ve Čtenářské výzvě | 255x |
v Doporučených | 14x |
v Knihotéce | 191x |
v Chystám se číst | 419x |
v Chci si koupit | 95x |
v dalších seznamech | 7x |
Tak nebylo to opět moc pěkné čtení, ale to by asi u Petry Dvořákové nikdo nečekal. I když je děj knihy situován do relativně nedávné minulosti, tak věřím, že podobných rodin je kolem nás pořád mraky. Bohužel.
Na rozdíl od jiných knih autorky (Vrány, Zahrada) mě tahle tolik nevtáhla, celkem mi vadila epizodičnost vyprávění. Postavy (především teda matka Alena) mě rozčilovaly neskutečně, ale to byl jistě záměr, takže za to palec nahoru. Jinak pro mě ale prostě slabší, byť jsem na knihy s rodinnou tématikou celkem citlivá.