Gulliverove cesty přehled
Jonathan Swift
Dajte sa očariť tajuplným svetom, ktorý na vás čaká v známej a nádherne ilustrovanej knihe Jonathana Swifta Gulliverove cesty! S Gulliverom môžete navštíviť maličkých ľudí v Lilipute, ocitnete sa medzi obrami v Brobdingnagu, spoznáte vyznávačov ušľachtilého bádania na plávajúcom ostrove Laputa aj múdre kone Hvajninimy. Pozorným čitateľom však neujde, že v Gulliverových majstrovsky opísaných fantastických dobrodružstvách sa skrýva sociálno-politická satira na Anglicko Swiftových čias. Toto naše kompletné a neupravené vydanie tejto obľúbenej knihy preložil skvelý prekladateľ Viktor Krupa a ilustroval známy slovenský výtvarník Peter Uchnár, nositeľ mnohých medzinárodných ocenení za nádherné a netradičné knižné ilustrácie.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2008 , Reader's Digest Výber (SK)Originální název:
Gulliver's Travels , 1726
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Gulliverove cesty. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (100)
moja obľúbená kniha s nádhernými ilustráciami, ktoré ešte viac rozdúchavali fantáziu. a najlepšie na tom je, že je to čitateľné aj dnes. nadčasové dielo pre všetky generácie. pretože každá si v tých príbehoch vie nájsť niečo, čo ju osloví.
Tahle geniální satira skutečně trochu utrpěla tím, že byla léta považována i používána (v notně zcenzurované podobě) jako dětská literatura, ačkoliv její vliv na moderní literaturu je nejen nesporný, ale i principiální. Stačí vzpomenout takové tvůrce, jakými byli Ray Bradbury (v knize 451 stupňů Fahrenheita z Gullivera dokonce přímo cituje), Pierre Boulle (Planeta opic), ale třeba i Terry Pratchett, nebo Neil Gaiman. Je sice pravda, že do správných satirických obrátek se kniha dostane až v závěru druhé části - cestě do Brobdingnagu, ale dále se jedinečná nadčasová satira už jen stupňuje. Cesta do Laputy a dalších končin, tedy celý třetí díl je vlastně nejpřesnější (a také logicky nejpřekvapivější vzhledem k časovému předstihu) kritikou komunistické ideologie sovětského, ba přímo stalinistického typu. Kdo četl, nemůže nepoznat paralely mezi nesmyslnými a krutými zemědělskými i tělesnými experimenty potrhlých vědců z Laputy a skutečnými zvrhlými excesy Lysenkovými, nebo Lepešinské, které byly bohužel násilně prosazovány jako zákony i u nás. Tady se tedy Swift projevil jako skutečný a seriózní prorok, jehož předpovědi bohužel nedokázaly odvrátit své vyplnění. Cesta k Hvajninimům pak představuje asi nejfilosofičtější část celé knihy a svou jízlivostí může českému čtenáři připomenout třeba proslulé "Výlety pana Broučka" Svatopluka Čecha (i když ty jsou samozřejmě mnohem slabší). Tady bych už možná vystopoval i první zárodky duševní choroby, které autor nakonec podlehl (zvlášť v závěrečné pasáži o Gulliverově definitivním návratu do světa lidí). Třebaže je i tato část dokonale prorocká (předjímá dokonce i příčiny dnešní ekologické krize), přesto se nedokážu zbavit pocitu, že autor člověku jako bytosti přece jen trochu křivdí. Vždyť zdaleka ne všichni lidé na zemi jsou takhle primitivní, poblouznění a zákeřní a také mám pocit, že vlastně tu okolnost, že spalování fosilních paliv, tento nejefektnější a nejdostupnější způsob získávání energie současně jako vedlejší produkt strašně ničí životní prostředí, žádný konkrétní člověk nezavinil. Zrovna tak by se mi dost těžko hledal konkrétní člověk, který by byl vinen tím, že se na svět rodí tolik osobností s krutými a ničivými sklony, které tak jako tak nakonec uplatní. Ale možná, že právě z téhle úvahy se Swift nakonec i zbláznil.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Gulliverove cesty v seznamech
v Právě čtených | 12x |
v Přečtených | 1 413x |
ve Čtenářské výzvě | 88x |
v Doporučených | 31x |
v Knihotéce | 605x |
v Chystám se číst | 248x |
v Chci si koupit | 26x |
v dalších seznamech | 20x |
Štítky knihy
satira zfilmováno anglická literatura pro děti od 11 let fiktivní cestopisy vznášející se ostrovy
Část díla
- Cesta do Brobdingnagu
- Cesta do Laputy, Balnibarbi, Glubbdubdribu, Luggnaggu a Japonska
- Cesta do Liliputu
- Cesta do země Hvajninimů
Autorovy další knížky
1975 | Gulliverovy cesty |
1930 | Skromný návrh |
2006 | Gulliverovy cesty 1 - Gulliver na Liliputu |
2010 | Eseje o věcech veřejných |
1911 | Pohádka o kádi |
Komentář může obsahovat spoiler!
Swiftova geniální satira, která je často zaměňována za dětskou literaturu, dovede i po cca 300 letech zaujmout. Vydání z roku 1958 doprovází krásné Grandvillovy ilustrace, které dokreslují skvěle Swiftovu literární imaginaci. Ano, mnohdy je složité pochopit tu či onu narážku na Swiftovy současníky, přesto však většinou Swift míří na obecné a neměnné lidské špatnosti, a kdo by se v některé z nich nepoznal či neviděl své bližší či vzdálenější spoluobčany? Je to právě tato vlastnost knihy, kousavá satira na člověka, která z knihy dělá tzv. klasiku. Ať již byl Gulliver v Liliputu, Brobdingnagu, Laputě či v zemi Hvajninimů, vždy bylo zajímavé sledovat, jak je člověku v té které zemi nastavováno neúprosné zrcadlo. Byl však Swift misantrop nenávidící lidi? Byl jím na konci cest Gulliver? Myslím, že ne, neboť v závěrečných slovech „cestopisu“ Gulliver vysvětluje, že jedna strana mince jsou neřesti a jejich lidé, na straně druhé neřesti a jejich lidé, kteří jsou navíc ještě pyšní na své neřesti, a v tomto je také třeba hledat odpověď. Bezhříšnost je pro člověka těžko dosažitelná, ale neumět se vzdát pýchy nad svými hříchy, to je skutečné neštěstí. Člověk, který je schopen rozlišit hřích a pyšnost na hřích, dle mě ještě není misantrop.