Yummymoon
přečtené 178
Řeka vědomí
2018,
Oliver Sacks
V celkem deseti na první pohled spíše méně, ale přesto dle mého zásadně tematicky provázaných statích představil známý neurolog zajímavý a autorsky autentický pohled na různorodé otázky (nejen) lidského vědomí. Od toho, jak se hýbou a cítí květiny a rostliny, přes překvapivě bohatý duševní život žížal, neznámé (ale kritické) začátky Sigmunda Freuda jakožto nadšence do neurologie, komplexní fenomén lidské paměti (a v jakém smyslu se k ní vztahují jevy jako například plagiátorství, halucinace nebo umělecká tvorba), krátký text o bytostně lidském a každodenním jevu přeslechnutí až po samotné zamyšlení se nad proudem vědomí a faktem jakési dějinné prázdnoty mezi jednotlivými (více či méně) zásadními vědeckými objevy Oliver Sacks nechává své myšlení postupně plynout a nostalgicky pohlíží na tato rozličná a zároveň kolem jednoho „slunce“ se točící témata, jednak jako fundovaný vědec, ale zejména jako člověk na konci své existence, pro nějž hledání odpovědí na tyto otázky nebylo pouze profesním zájmem, ale inspirující životní náplní. „Všichni si do jisté míry půjčujeme látku od druhých, z kultury, která nás obklopuje. Nápady se vznášejí ve vzduchu a my si můžeme, aniž bychom si to uvědomovali, přivlastnit fáze a mluvu doby. () Spornou otázkou není to, že si půjčujeme, nebo imitujeme nebo jsme neoriginální, ovlivnění, nýbrž jak s oním vypůjčeným, imitovaným, odvozeným naložíme“... celý text
Autonomie a alterita: Kant a fenomenologie
2023,
Jakub Sirovátka
Autor se v knize zabývá vztahem mezi autonomií a alteritou, tedy mezi sebeurčením subjektu a jeho vztahováním se k jinakosti druhého člověka. Velmi čtivě a srozumitelně je toto téma zpracováno prostřednictvím myšlení Immanuela Kanta (zejména jeho praktické filosofie), které je následně dáno do dialogu s vybranými představiteli fenomenologické tradice, mezi nimiž jsou Edmund Husserl (rekonstrukce druhého člověka teoretickým vědomím), Martin Heidegger a Maurice Merleau-Ponty (společné bytí ve světě s druhými) a Jean-Paul Sartre s Emmanuelem Lévinasem (bezprostřední vztah k Druhému zpochybňující autonomii subjektu), přičemž poslednímu jmenovanému je věnován největší prostor. Autor čtenáři představuje i exkurz jehož obsahem je krátké pojednání na téma fenoménu morálního zla u Immanuela Kanta a Paula Riœura. Publikace tak poskytuje obohacující, smysluplně strukturovaný a orientovaný komparační náhled na toto bytostně etické téma, přičemž autor v úplném závěru dodává, že se často zapomíná na skutečnost, že na nejvyšší rovinu etiky, kterou lze charakterizovat jako hledání nejlepšího, se nelze dostat tím, že dodržuji pravidla. S odkazem na Jana Sokola pak uvádí, že do této oblasti etického vynikání se nelze dostat pouze strojovým dodržováním pravidel, ale skrze následování nějakého cíle a ideálu, či poměřováním se s výkony jiných. Etika má tak bytostně tvořivou podstatu, které si dle autora všimla právě (i) fenomenologická etika hodnot.... celý text
Sociální práce a nová náboženská hnutí
2011,
Jiří Tůma
Dobře nakousnuté, ale otřesně nedodělané jak formálně (spousta stylistických chyb, mnohdy příšerná větná skladba a odfláknuté některé kapitoly, přičemž autor mnohdy zapomíná citovat i když uvádí obsahově poměrně vážné výroky), tak obsahově (chybějící lepší reflexe konkrétních možností sociální práce s lidmi jakožto oběťmi NNH). Publikace je spíše deskriptivní a shrnující a v zásadě postrádá přínos čehokoliv nového do řešeného tématu.... celý text
V myšlenkovém světě Tomáše Halíka: Od modernismu k neomarxismu
2019,
Jiří Fuchs
Kniha by se měla jmenovat spíše "V myšlenkovém světě Jiřího Fuchse: Od filosofie k ideologii". O intelektu a pilném zaujetí autora v oboru ani přinejmenším nepochybuji (je ostatně poměrně obdivuhodné, kam se až dokázal bez akademického titulu v oblasti filosofie vyhoupnout), nicméně právě on je krásným důkazem, že intelekt nerovná se moudrost, pokud jej neumí vhodně užít. Jednou z hlavních premis Fuchsovy motivace studia filosofie a zároveň podmínkou "správného dělání filosofie" je "hledat pravdu, tedy to, jak to doopravdy je" (srov. Léta letí k andělům - Jiří Fuchs na YT). Zdá se mi ovšem, že Jiří Fuchs již v základu tuto premisu nedodržuje, poněvadž způsob jeho myšlení připomíná spíše sekačku nežli hnojivo. Místo toho, aby nechal trávu růst a pozoroval, jak ta tráva vypadá a posléze jí porovnával s jinými trávníky, které by analyzoval stejnou metodou a z toho vyvodil, co to tráva "doopravdy je", si Fuchs na svoje travní cesty bere příruční sekačku a všechny trávníky se snaží osekat do určité podoby, přičemž pokud se mu to nedaří (ať už z důvodu neobratné ruky, nekvalitní sekačky, nepříznivého počasí nebo prostě "zvláštní trávy") tak se jedná o špatnou trávu. A tato publikace je čistou esencí tohoto pokřiveného myšlenkového nastavení. Nemám nic proti kritické práci díla, či myšlenek druhých (ostatně velká část dějin filosofie je na tom založena), nicméně pokud se tato kritika sama zdiskredituje již ve svém úvodu a v závěru se stane tím, před čím se snažila (v tomto případě mnohdy nepříliš přesvědčivými argumenty) varovat, není moc o čem dále vypovídat. Myšlení Halíka je dle mého jistě v několika směrech problematické (z mého pohledu ve směrech trochu jiných, než na které poukazuje Fuchs), nicméně nelze popřít, že myšlení Jiřího Fuchse také a dokazuje to právě toto (pravděpodobně zcela) neplánované studium jeho křečovitého světonáhledu.... celý text
