Sisssi Sisssi přečtené 686

☰ menu

Údolí stínu

Údolí stínu 2017, Peter Tremayne (p)

V předmluvě autor zmiňuje jména středověkých irských soudkyň Bríg Briugaid, Áine Ingine Iugaire, Darí a zmiňuje, že brehonské zákony prakticky zaručovaly feministický ráj. To je sice hodně nadnesené, ale jde o jedno z lákadel, které sestře Fidelmě dodnes nahání čtenáře. Velmi úsměvné je autorovo lpění na obrazu starých bohů jako laskavých a spravedlivých, jsou to zkrátka i z hlediska novodobých měřítek sympaťáci, kteří nevyžadovali lidské oběti, na rozdíl od anomálie, zlaté modly zvané Cromm Cruach, boha krvavého půlměsíce. Toto jednostranné, idealizované a obdivné vidění keltkého dávnověku je v nás zakořeněno nejpozději od 19. století. Idealizovaný obraz Keltů si pak zpětně projikujeme do svého obrázku starých dějin. Proto autor vkládá svým postavám do úst takové výroky, jako že keltští pohani mohou věřit čemu chtějí, pokud jejich víra neubližuje ostatním, zatímco křesťané znají jen volbu mezi smrtí a vírou v jediného Boha. Autor sice konečně zmíní 9 druhů manželstkých svazků, které tehdejší zákon zná, ale do podrobností se raději moc nepouští, aby nemusel odhalit, že ono proklamované skvělé postavení žen zas tak úžasné není. Přesto má plusové body za to, že zmiňuje, jak nevýhodný je sňatek dvou jedinců pro toho, který je výrazně chudší, to skutečně odpovídá irské středověké realitě.... celý text


Krysí muž a Vlčí muž: Slavné klinické případy

Krysí muž a Vlčí muž: Slavné klinické případy 2022, Sigmund Freud

Sigmund Freud: Krysí muž a Vlčí muž (str. 115): "To je přece tak velkolepý pocit, pro ten by člověk dokázal udělat cokoli, např. zavraždit svého otce." - tak smýšlí Krysí muž o sexu. Freud a Jung jsou sice již dávno překonaní, přesto se dodnes těší velkému zájmu čtenářů, kteří je však bohužel často vnímají velmi nekriticky a dodnes pro ně horují. Přitom například Freudův názor, že léčba probíhá vpodstatě proti vůli pacienta, za jeho stálého odporu, je v rozporu s dnes populární celostní medicínou a vědomým přístupem ke svému zdraví. Tyto přístupy mají mnoho společného, především to, že jde o přehnaně nafouflé módní záležitosti. Je zajímavé sledovat, jak lékaři okolo již považují masturbaci za celkem běžnou věc, ale Freud ji stále má za jakousi patologii. Rovněž výraz mineta (Minette) pro felaci pobavil. Na obálce je obrázek Vlčího muže (Sergeje Konstantinoviče Pankejeva). Léčba probíhala 6x týdně v letech 1910-1914. Pankejev měl i s odstupem let k Freudovi velmi důvěrný a především důvěřivý vztah, věřil, že Freud zcela rozuměl tomu, co pacient prožíval, měl dojem, jako by byl spíše spolupracovník než pacient (nebo badatel, který studuje nově objevenou zemi). Měl pocit velké úlevy, když se ho Freud ptal na dětství, vztahy v rodině a pozorně ho poslouchal. To je myslím velmi typický obrázek lesku a bídy psychoanalýzy.... celý text


Pavoučí síť

Pavoučí síť 2016, Peter Tremayne (p)

Opět je v knize na středověk trochu moc židlí a nočních stolků, nespokojený podkoní, který se užírá tím, že to on ani jeho rodiče nikam nedotáhli, přitom se má na svou dobu neobyčejně dobře, je trochu moc novodobý motiv, ale jak oddechovka - proč ne.... celý text


Symbol smrti

Symbol smrti 2014, Peter Tremayne (p)
ekniha

Ačkoli se autor snaží vycházet z historických skutečností, mnohé mu buďto uniká, nebo určité věci záměrně opomíjí, aby byly knihy současnější a jednodušší. Například velmi moderní postup vyšetřování a neúprosná Fidelmina logičnost je značně nestředověká (žádné přísahy a boží soudy, losy, žádné placení otrokyněmi, nemluvě o tom, že homosexualita je považována za zcela nezávadnou a o devíti formách soužití mezi mužem a ženou rovněž ani zmínka). Irské právo je líčeno jako nějaký vrcholně demokratický právní systém, kde neexistuje mnohoženství ani rozdíly mezi společenskými vrstvami a postavení žen je viděno až příliš růžově. Jako oddechovaka postačí, ale pokud si čtenáři myslí, že takto vypadal středověký každodenní život, irská církev a právo, pak bude lepší sáhnout po spolehlivějších zdrojích. Opravdu byly v 7. století v irských kostelích lavice?... celý text


Temný slib

Temný slib 2022, Elena Hell

Kniha odpovídá prvním třem dílům stejnojmenného seriálu z roku 2021. S postavou rakouské císařovny a s 19. stoletím má kniha jen málo společného, jedná se jen o velmi, velmi volnou inspiraci. Spíš tuctová verze pohádky o Popelce, celkem zbytečný knižní počin. Reálie vůbec neodpovídají, pohled na fungování rakouského císařského dvora i na vztahy mezi jednotlivými protgonisty je velmi naivní.... celý text


Tajné dějiny Čech, Moravy a Slezska I

Tajné dějiny Čech, Moravy a Slezska I 2002, Bohumil Vurm

Další knižní úlet. Nic tajného v knize nevidím, jen změť dezinterpretací a zjednodušení, lpění na zastaralých faktech a vytváření umělých konstrukcí tak, aby do sebe vše hezky zapadalo na úkor logiky a znalosti hlubšího dobového kontextu. Proč je podtitul knihy "Od vzniku české kotliny po zrod Keltů", když kniha skáče po časové ose sem a tam a míchá dohromady Kelty, země Koruny české, pravěk, Karla IV., Rudolfa II., antiku, Germány,... zkrátka vše, co autorovi přišlo pod ruku? Kvantitou se snaží dohnat deficit kvality? Jen namátkou - na obraze Růžencová slavnost Rudolfa II. lákalo především to, že jedním z korunovaných je jeho prapradědeček Maxmilián. Rovněž Rudolfova kunstkomora, jeho sbírka kuriozit, nebyla žádným "klíčem, kterým lze odemknout veškeré vědění", ale tehdy běžným módním trendem (velice nákladným). Podobné sbírky kuriozit si zakládali i mnozí další šlechtici, jen třeba neměli tolik finančních prostředků jako císař. Tuto módu napodobovali i bohatí měšťané, jak máme doloženo mimo jiné třeba i z Českého Krumlova. Také volba císaře kurfiřty byla v Rudolfově době již značně formální záležitostí, navic svého nejvyššího číšníka (ale i stolníka, maršálka/stájníka, komorníka...) měli po vzoru franských dvorů i jiné evropské panovnické a šlechtické dvory. Alegorická mapa Evropy na straně 7 a 11 - bodejť by neměla hlavu ve Španělsku a srdce ve středu Evropy, když její autor byl přívrženec Habsburků, jejichž nejdůležitejšími državami byla právě tato dvě území. Žižkův doslov je stejná změť nesmyslů. Schválně si některé uváděné informace ověřte, třeba i jen na obyčejné wikipedii, v etymologických slovnících, heraldických encyklopediích a podobně. Žižka nezachází poctivě ani se zdroji, které cituje (vybírá si to, co se mu hodí, překrucuje, nadsazuje) a jeho etymologické rozbory (třeba slov Čech, člověk, Čech = Kelt...) nejsou vůbec seriózními pátráními po skutečném původu slova, ale jedná se o takzvanou "učeneckou" (amatérskou, zkreslenou, nepřesnou, fakty nepodloženou a přehnaně intuitivní) etymologii. Jen pár poznámek: Ne, slovo Märchen = pohádky není odvozenou od názvu Moravy, ale jde o zdrobnělinu od Mär = příběh, zkazka, něco známého. Ne, vůbec není tak jisté, zda koruna královny Blanky vznikla opravdu v Čechách. Ne, není pravda, že Keltové se od nás "vydávali na všechny strany". Předpokládaná keltská pravlast nezahrnovala pouze území Čech, naopak, naše území bylo spíš východním okrajem keltského "centra", "historičtí" Keltové sem pak vtrhli snad odněkud z jižního Německa, Švýcarska... a kdo ví, jak zacházeli s původními obyvateli. Ne, Maďaři neříkají bratislavskému Děvínu Theben (to je německé označení), ale Dévény. A co je tak senzačního na tom, že jsou Théby i v Řecku a Egyptě? Div, že nám nepřisoudí i stavbu pyramid. Autorův údiv nad tím, že to vše znal už Palacký, se mi zdá nepochopitelný. Co je tak divného na tom, když historik zná zprávy antických autorů o Keltech, že zná několik názvů pro jedno místo a jeho proměny v čase? Tím spíš, když uvážíme, že Palacký v Bratislavě studoval. Podobně by se dala rozebrat celá kniha, ale to by byla ztráta času, lépe číst něco kvalitnějšího, u čeho není třeba ověřovat každý odstavec, jestli vás autor náhodou nehoupe. Toto není kniha o dějinách Čech, Moravy a Slezka, ale o falešném, nakašírovaném obrazu dějin, prodchnutém jakousi autorovou naivní ideologií. Je to kniha o tom, jak si posílit národní sebevědomí a utvrdit se v iluzi, že naše území je pupek světa, že jsme vlastně Keltové, že jsme vyvolený národ... Triviální pocit, který se objevuje v jakékoli době, v jakékoli zemi, jakýsi kříženec mezi krátkozrakým vlastenčením a spasitelským komplexem.... celý text


Jsem žena, jsem bohyně

Jsem žena, jsem bohyně 2020, Lilia Khousnoutdinova

Taková parnasistní kniha - líbivá slupka skrývá duté, prázdné jádro. Hollý, Pauliny-Tóth, Országh Hviezdoslav, Růžička a podobní nadšenci 19. století, kteří si (do)vymýšleli slovanskou mytologii, by zaplesali, že mají pokračovatelky, které si umí také tak pěkně vymýšlet. Ale opravdu je to i v 21. století nutné? Myslím, že rozhodně ne. U většiny "bohyní" se ve skutečnosti o žádné bohyně nejedná, maximálně o personifikaci nějaké síly/doby, o postavu z folkloru (většinou ne středoevropského, ale východoslovanského) nebo dokonce jen o strašidlo s lokálně značně omezenou působností. Na příkladu Vesny uvedu alespoň pár do očí bijících chyb: 1. jméno bohyně Ostary se podobá ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu - nikoli, je to hloupé feministické klišé, Ostara pochází od protoindoevropského výrazu pro úsvit, kdežto estrogen je z řeckého výrazu pro říji, krom vnější podobnosti spolu obě slova nemají nic společného (toto klišé se ale objevuje hodně často v nejrůznější populární literatuře). 2. k novodobým jarním rituálnům prý patří jarní úklid - k novodobým určitě ne, co jiného dělali naši předci po dlouhé zimě? Konečně pořádně větrali, vyndávali mechová těsnění ze všech škvír a vymetali zimní nepořádek. O propojení "bohyní" s dnešními celebritkami ani nemluvím. Brát si takové osobnosti za vzor nebo si posilovat ženské sebevědomí prostřednictvím smyšlených konstruktů mi připadá hloupé,nedospělé a navíc nehodné té autorkami propagované moderní, sebevědomé ženy, která je sama sebou...... celý text


Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes

Příběhy dávného času: Staré pověsti české dnes 2022, Petr Charvát

Autorovy rozverné a diskutabilní postřehy by mohly zaujmout i čtenáře, kteří rádi sahají spíše po bulvárních titulech. Knihu si užívám, obtížně srozumitelná mi nepřipadá. Hned na začátku autor zmiňuje, že se zabývá Kosmovou verzí pověstí, ne mladšími variantami, snad proto Maškova práce chybí, jak se píše v jednom z předchozích komentářů.... celý text


Sex a umění

Sex a umění 2015, Petr Horák

Jak říká sám autor: nejde o žádné veledílo, cituje i populární literaturu a beletrii, takže nečekejte žádné důvěryhodné závěry, kniha slouží spíš jako rezervoár podnětů k dalšímu, hlubšímu a kvalitnějšímu studiu a upozorňuje na zajímavou ikonografii. Autor bohužel považuje za seriózní vědeckou knihu titul Na počátku byl sex, což bohužel rozhodně není pravda, tento pseudovědecký počin dělá víc škody než užitku právě proto, že ho mnozí berou vážně. Ale Horákovu knihu si užívám.... celý text