Phoenix
přečtené 711
Prolomení hradeb
2018,
Petr Hampl
Výborná kniha. Nevelká rozsahem, navzdory tomu rozsáhlá stran popisu jednotlivých mechanismů, aspektů či možných variant vývoje. Je velmi sympatická už tím, že autor místo popisu dopadů analyzuje příčiny. V prvé řadě správně vychází z toho, že islamizace je důsledek, nikoli příčina sama o sobě (už toho nemálo z těch, kteří jsou si vědomi islamizace Evropy, není schopno). Proto je také první rozsáhlejší pojednání o islamizaci až v polovině knihy, což mimochodem krásně ukazuje, že ji mnozí kritici zjevně vůbec nečetli. Dále předkládá řadu originálních myšlenek: 1) Nedůležitost ideologií. Řada lidí, hlásajících konkrétní praktické dopady určité ideologie, vůbec nezná díla autorů, kteří stáli u jejího zrodu. Proto jsou třeba ti, kteří hlásají určité neomarxistické myšlenky, schopni tvrdit, že neomarxismus je nálepka bez praktického obsahu, vzniklá v posledních pár letech, ačkoli tento pojem u nás použil už Jiří Krupička v Renesaci Rozumu v roce 1994 a Frankfurtská škola prokazatelně existovala. Ideologie jsou tak důsledkem, nikoli příčinou určitého chování. Většina lidí pro ně výhodné chování ideologiemi až dodatečně vysvětluje (jde o ospravedlnění jejich mocenských záměrů), místo aby ideologii nastudovali a pak se podle ní rozhodli chovat. 2) Byrokracie, jednající zdánlivě idiotsky, ovšem jen proto, že její cíle jsou jiné než cíle ostatních (a poukázání na to, že ty jiné cíle zatím aktuální byrokracie úspěšně naplňuje a proto nijak nemění svou činnost). 3) Sociální struktura nové aristokracie, analogie ke skutečné historické aristokracii v určité době. 4) Nefungující spojení nižší třídy a islámu z důvodu neomarxisty hlásaného protibělošského rasismu, který ale není součástí islámu. Dále krom jiného: 1) V jedné pasáži překládá a na postulátech testuje krom svého vysvětlení příčin dvě další konkurenční. 2) Předkládá několik dalších variant vývoje. 3) Postuluje popperovskou falsifikovatelnost vlastní teorie, což opět považuji za velký klad a neobvyklý postup. 4) Nezdrojuje klasickým způsobem, ale na konci každé kapitoly uvádí jeden až dva zdroje, sloužící k dalšímu studiu. Dané zdroje pokrývají přesně to, o čem v dané kapitole píše (krvavé hranice islámu ve Střetu civilizací, vznik paralelních struktur coby následek poklesu důvěry v establishment v Proč tak snadno atd.) Kniha je tak jasnou volbou pro každého, kdo se chce v kostce vyznat v příčinách aktuálního stavu a současně se dostat k rozcestníku pro další studium problematiky.... celý text