Petratra
přečtené 364
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Tuhle knížku fakt můžu doporučit. Eleanor je mi dost blízká. I když nechlastám vodku a nechtěla jsem se nikdy zabít. Ale jinak jsem v mládí byla v lecčems podobný mimoň jako Eleanor. Knížka která pobaví i dojme, je veselá i vážná, je prostě svá. "Závist ovšem nebyla nic ve srovnání se smutkem, který mě naplňoval, protože jsem nikdy nepoznala... co vlastně? Asi bezpodmínečnou lásku. Nemělo ovšem smysl plakat nad rozlitým mlékem. Díky Raymondovi jsem teď aspoň částečně poznala, jaké by to bylo, a měla bych mu za to být vděčná. Dnes mi přivezl bonboniéru a nafouklý balonek. Značně svérázné. ... "Co to je?" zajímalo mě. "Je to... sýr?" Balonek jsem ještě nikdy nedostala a takhle podivný už vůbec ne. "Eleanor, to je Spongebob," vysvětlil mi Raymond pomalu a zřetelně, jako bych byla hňup. "Spongebob v kalhotách, ty ho neznáš?" Napůl člověk, napůl mycí houba s předkusem! A prodává se jako housky na krámě! Celý život slýchám, že jsem zvláštní, ale když pak vidím takovouhle věc, mám dojem, že jsem vlastně docela normální.... celý text
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
2016,
Eckhart Tolle
Je pro mě hezké a symbolické dočíst tuto knihu zrovna 1. prosince, protože šedivý listopad pro mě bývá nejméně oblíbený měsíc roku. Pro mámu je tato kniha biblí, kamarádka čte její zkrácenou verzi už podruhé... Mám knihu už déle v knihovně, ale až teď na ní došla řada a to správné rozpoložení. Očekávala jsem, že to bude těžký čtení, který půjde horko těžko pomalu stránka po stránce. Ale ne. Četlo se mi to až překvapivě snadno, protože to nějak zapadalo mezi střípky mého života, mezi jiné přečtené knížky, mezi mou přítomnou realitu. S kapitolou o vztazích jsem dost souzněla a hltala slovo za slovem, každé se mi spojovalo s mými zkušenostmi. I já se budu ke knize vracet. "Bolest, kterou si způsobujete v přítomnosti, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je." "Totožnost vašeho já vychází z hlubší úrovně vašeho nitra, nikoli z vaší mysli." "Přestaňte myslit na minulost a budoucnost, pokud to není nezbytně nutné... Je-li imaginární budoucnost lepší, dává vám naději. Je-li horší, máte strach. Oboje je iluzorní." "Přítomný okamžik je všechno, co máte." "Všechny formy strachu - jsou způsobeny přílišným soustředěním na budoucnost na úkor přítomnosti." "Naslouchejte spíš tichu než zvukům. Soustředění na vnější ticho vytváří vnitřní ticho." "Štěstí závisí na vnějších okolnostech, vnitřní klid nikoli." "Nejste-li schopni přijímat to, co je, nebudete schopni přijímat ani lidi."... celý text
Pět jazyků lásky
2002,
Gary Chapman
Jsem za tuhle knihu ráda. Byla mi doporučena z více stran a není to marný čtení. Hlavní věc, kterou jsem si uvědomila po přečtení byla to, že tak moc lidí dává druhým to, co oni sami chtějí, ale ne to, co druzí potřebují. Rodiče děti tahají na milion kroužků a dítě by třeba raději jelo na výlet nebo si doma hrálo společně hry. A v partnerských vztazích to pokračuje. Myslíme si, jak se maximálně snažíme, ale přitom druhému nedáváme to, co by od vztahu a od lásky potřeboval. A pak je tu další rovina - dokázat si uvědomit co potřebuju a s druhým to vzájemně vykomunikovat. Tohle není zbytečná kniha. Jedna pro mě důležitá myšlenka za všechny: "Možná bychom od sebe měli oddělit lásku jako pocit a lásku jako skutek."... celý text
Jak se brání psycholog
2018,
Pauline Dolezal
Knižní jednohubka do mhd, od které jsem nic nečekala a nakonec byla docela fajn. "Na počátku života jsme vydáni do rukou rodičů, kteří mnohdy sami nevědí, co si počít, tak se uchýlí k početí. Na konci života jsme zase už příliš unaveni tím, jak neseme břímě žití. A tu chvíli mezi těmito obdobími zabíjíme vztahy. Vázáním se na random lidi." "Nikdo už dnes nemá čas. Na nic, natož péct beránky. Nemáme mor, zato máme ekzémy a infarkty, ADHD a autismus. Nedíváme se navzájem do očí, nezdravíme se, míjíme se jako těla bez duší. Kromě kočiček, nákupů a notebooků s sebou všichni vláčíme své tajemné zamčené komnaty, ba celá sídla, do nichž se bojíme nahlédnout, natož pak vstoupit."... celý text
Hana
2018,
Alena Mornštajnová
Smutná ale i krásná kniha, četla se tak snadno stránka po stránce... Opravdu stojí za přečtení. "Hana se dávno odnaučila zkoumat své pocity, zvládla umění nepřemýšlet nad budoucností a za denního světla zapomínat na minulost. Jen občas ji náhlá vzpomínka přistihla nepřipravenou, zahalila ji jako tmavá deka a zmrazila ji na místě. Naučila se nelnout k věcem ani k lidem, a proto pro ni byl pobyt v nemocnici snesitelný a návrat domů v ní nevyvolal žádné pocity ani očekávání."... celý text