Morbidus přečtené 316

Variace na kuchyně Orientu 1989, Karel Nouza

Poměrně dobrá kuchařka (vysloužila si u mě přízvisko „nouzová“) orientovaná na východní kuchyni. Přibližně polovina knihy je věnována kuchyni indické, druhá kuchyni indonéské a japonské. Kniha je místy poplatná své době a zdravotnickému ladění knihy, což však ničemu nevadí. Současně se v kuchařce najde i řada zajímavostí o samotných ingrediencích, způsobech přípravy a letmo i samotné kultuře stravování v daných zemích. Řadu receptů jsem v uplynulých letech zkusil a musím říct, že jsem si pošmákl. Škoda jen některých (i dnes) málo dostupných surovin či poměrně složitých návodů k přípravě (mnohé recepty zaberou hodně času). Receptů je opravdu hodně a člověk je nezvládne všechny, pokud s knihou v kuchyni nechce trávit dlouhé roky - na druhou stranu, je z čeho vybírat. Vhodné pro milovníky východní kuchyně a kulinářské experimentátory.... celý text

Strašidelná vagina 2018, Carlton Mellick III

Solidní úleťárna. Je to něco trochu jiného než jsem očekával, ale pobavilo mě to. Každý příběh samotnými náměty leží někde za hranicemi běžného myšlení. Přesto děj nějakým záhadným způsobem držel pohromadě a dával smysl. Pokud vám nevadí trocha prasárniček a podivností, jde o pohodové odpočinkové čtení. Kniha pro každého, kdo se nebojí zkusit něco nového. Edit (30.5.2024) Po několika letech jsem se k této knize vrátil, a světe div se, už ji nevnímám jako povrchní splácaninu bez pointy. Stále je to pikantní ujeťárna, kde mě dodatečné dvě povídky bavily víc než ústřední novela. Jenže jsem se nejspíš už pročetl do stádia, kdy vnímám skryté obrazy, odkazy a postřehy (ano, od dob prvního čtení nejspíš došlo k určitému duševnímu posunu). Přijde mi i zajímavé, kolik lidí Mellickovy texty nějakým způsobem „odsoudí“ či „zredukují“ jako cosi jednoduchého, místo aby jim zkusili porozumět. Bohužel, dnes mnoha lidem stačí ukázat erotiku spojenou s divnonápadem a hned vás nikdo nebere vážně. Jasně, je to psané pro zábavu a čtenáři nezbývá než valit bulvy - ale ta poselství tam přesto stále jsou! Oproti svému mladšímu já hodnotím Strašidelnou vagínu hned o stupeň výš. Odpočinková bizarro literatura, kterou puritáni nerozdýchají.... celý text

Vencova zašívárna I 2022, Václav Votruba

Docela mě v tomto případě překvapilo, že jsem první hodnotící. Je pravda, že u této knihy jsem si kladl otázku, zda bylo nutné ji napsat (respektive přepsat do papíru). Ale popravdě, Vencovu zašívárnu sleduji spíše sporadicky, když se objeví nějaký pro mě zajímavý host - ideálně spojený s literaturou, zejména pak horrorovou. Takže pro mě nešlo o pouhé opakování viděného a slyšeného. Navíc mám rád, že se v textu můžu vrátit očima o kus zpátky, což mi médium knihy umožňuje. To, že po konci internetu zde tyto rozhovory budou i nadále, je jen třešničkou na dortu. Trochu horší to pro mě - čistě subjektivně - bylo s náplní rozhovorů. Václav Votruba je totiž nejen spisovatel, ale také hudebník. Takže je naprosto logické, že docela hodně hostů a témat se točí kolem hudby (zejména metalu). Díky tomu jsem se v některých rozhovorech příliš nechytal; naopak si ale myslím, že pokud se v těchto záležitostech orientujete, knihu si užijete víc než má maličkost. Mimo dvou mých oblíbených autorů Honzy Vojtíška a Martina Štefka (mimo jiné) zaujaly také rozhovory s Gorge Rain, Honzou Běhunkem či Neirou L. Obecně jsou ovšem zajímaví všichni hosté a každý z nich čtenáři něco předá. Fajn rozhovory, které si zřejmě více užijí hudebněji protřelí čtenáři.... celý text

Smečka 2024, * antologie

Temná epocha 2023, Mark E. Pocha (p)

Mark E. Pocha mi jako povídkář sedl výrazně lépe než romanopisec. Z jeho do češtiny přeložených (a i obecně) Epochovek považuji tento kus za nejzdařilejší. Shledání s v minulosti již přečtenými kusy (Šepoty mrtvých, Nemilosrdně, Svézt, Na prahu umírajícího léta) tak pro mě mělo lehce nostalgický nádech. Hodně mě bavily obě povídky věnované Franzi Kafkovi a nepřekvapivě i mnohé texty laděné na humornější notu. Leccos je zde z toho či onoho důvodu publikováno vůbec poprvé; navíc - a to mám taky hodně rád - je tu vždy i krátké povídání o autorově vztahu k dané povídce. Jedinou povídkou, která mě příliš neoslovila je Molo 66, které jen sdělilo svůj světonázor a hned zkratkovitě skončilo. Přesto je na této i ostatních povídkách fajn, že čtenáře přiměje uvažovat. Pokud však čekáte vyloženě extrémnosti a brutality (pár jich tu je, ale...), radši zkuste jinou autorovu knihu. O některých kouscích zde publikovaných bych totiž s klidem řekl, že spíš než čisté horrory jsou to spíš temné příběhy či hříčky. Byť je kniha poskládána údajně intuitivně, jisté záměry zde vidět jsou, a to je rozhodně dobře. Škoda jen pravopisných chyb, které snad vznikly nedůslednou korekcí po překladu. Temná epocha je vhledem do autorova díla a důstojným rozloučením.... celý text

Balady vrahů a další povídky 2024, Mariusz Wojteczek

Mám rád, když autoři zapojují do svých příběhů i hudbu, která je inspiruje. Takže můžete vsadit krk, že Balady vrahů mě zaujaly. Pustit si konkrétní skladby k příslušným povídkám jako podkres zde vnímám jako zásadní součást prožitku. Zajímavé je, že když mě zasáhla hudba, trefil se mi často do vkusu i příběh. Mimo samotných povídek mě tak kniha přivedla i k tvorbě Nicka Cavea, která určitě stojí za prozkoumání. Ale zpět ke knize - ačkoli je na albu 10 písní, část knihy jim věnovaná má 11 povídek. Mám dojem, že Dítě slz by mělo tím pádem patřit až do druhé části knihy, nazvané prozaicky Povídky. Povídky sice již nejsou hudebně motivované, ovšem ústřední téma vrahů se v nich i nadále odráží. Oproti první části se zde o dost více objevují nadpřirozené prvky a žánrové proměny. Jelikož zmizela hudební složka, povídky získávají více prostoru, díky čemuž jsou často delší a s výraznější pointou. Nemohu také u Wojteczekových postav nezmínit až obsedantní potřebu krčit rameny. Obecně platí, že povídky sborníku jsou úsporné, ale přemýšlivé. Máte-li rádi příběhy, kde pointa neznamená konec, tato kniha má ten správný náboj. Zaujme milovníky chmurných příběhů, moderního horroru a dobré hudby.... celý text

Krypta melifikovaného mága 2024, Fiona Maeve Geist

Stejně jako předchozí rozšíření Zapovězených zemí, i tohle mě vyloženě nadchlo. Čtveřice dobrodružství (transformovatelných i do jiných herních světů) má přesně ten intenzivní dark vibe už jen při pouhém čtení příručky. A to je přesně to, co postrádám u mnoha dračákových námětů. Každý kus je specifický jiným způsobem, od klasického dungeonu až po zcela netradiční pojetí. Fyzické zpracování příručky (v pevné vazbě) je tradičně nádherné a já se už teď těším, s čím se Zapovězené země vytasí příště. Až se někdy se svou skupinou hráčů dostanu k tomu, abychom si tyhle kusy zahráli (čemuž pevně věřím), už předem vím, že to bude stát za to. Pokud máte herně raději temnější a obtížnější dobrodružství, tady neuděláte chybu.... celý text

Virus omega 2022, Mark E. Pocha (p)

Virus omega je bohužel nejméně povedená epochovka, po jaké jsem zatím sáhl. Z mého pohledu nejde ani o průměr; napsané je to sice fajn, ale bez „tahu na branku“. Ze všeho nejvíce mi zde hapruje logika (v realisticky podaném příběhu dost potřebná). Například když Omvid usmrtil velmi rychle obrovské množství lidí a přesto není (???) ve všech těch autech na cestě a kolem cesty žádné palivo. Postava prožívá zdrcující trauma a dilema, a přesto jedná úplně v pohodě jako vůdce, protože je přece „alfa samec“. Jedna postava tam snad třikrát dopila lahev whisky (věci se zde často opakují), aniž by se na ní účinek jakkoli podepsal v rámci pohybu, mluvy či myšlení. Toto ohýbání logiky a rádoby prokreslenost postav pak způsobuje, že na konkrétní věci si autor vzpomene, když se mu to hodí a ne když by se postava tak či onak sama zachovala. Díky tomu však uvěřitelnost klesá k bodu mrazu a víc než příběh do popředí vystupuje autorova potřeba se vykecat, zdůraznit některé své myšlenky a tvářit se dramaticky. Nicméně za mě by právě tyto úvahy chtěly proškrtat. Také lze dost polemizovat u mudrlování nad „hlavami učenými“; opravdu by mě potěšilo, kdyby vědci a filozofové konečně zakopali válečnou sekeru a uvědomili si, že předměty jejich zkoumání se k sobě mají jako elektřina a magnetismus. Abych jen nehanil, pár věcí se mi líbilo. Mark dovedl vykreslit pár opravdu nepříjemných okamžiků - ty sice fungují jen v danou chvíli a emoce hned odplynou v dál, ale jsou tam. Scéna v domě je topová, z celé knihy se povedla nejlíp (tohle bylo ono!). A potěšila mě - v rámci možností - i finální část, protože tenhle druh iracionální agrese znám a mluví se o něm bohužel málo. Ani tyto střípky však celou novelu neutáhly. Doporučuji skalním příznivcům autora, postapa a nenáročným čtenářům.... celý text

Virální životy 2024, Felix I. D. Dimaro

Hlavní protagonista je odporná lidská hyena, utopená v sebeklamu a pokřivených iluzích. Je to ten typ postavy, který od prvních řádků nenávidíte, ale to lidské v nás s ní přesto umožňuje do jisté míry soucítit. Nicméně pak je tady ta potměšilá část, náš osobní hyenismus, který si pomalý rozklad života takového mizery nestoudně užívá. Ačkoli u tohoto typu postav se konec příhodně nabízí, tady mě mírná předvídatelnost i bavila. Jelikož sám mám k nadužívání technologií odpor (opice by neměly užívat věci, ke kterým ještě nedospěly duševně) a současně mám rád, když horror využívá moderních znalostí a možností, Virální životy mě vyloženě potěšily. Tahle zrnková temnota definitivně byla mým šálkem kávy a rozhodně bych si přál číst další autorovy příběhy. Mimochodem, obálka je taky naprostý nářez! Virální životy nabízí skvělý moderní a svým způsobem nadčasový příběh.... celý text

O Norikovi 2021, Vladimír Chvátil

Kdybych dělal Top 5 nejlepších gamebooků, ten O Norikovi bude jednoznačně mezi prvními místy. V Česku si podle mě v důsledku nemůžete říkat hráč gamebooků, aniž byste tento příběh alespoň zkusili. A slovo příběh používám úmyslně, protože ten je zde jednoznačně v popředí a emoce zvládá přenášet na jedničku. Vypravěč moc dobře ví, co dělá a jednoduše si se čtenáři hraje; evidentně má hráče prokouknuté skrz na skrz. Tato autorská jistota se projevuje i ve výrazně humoristickém ladění příběhu, který je laděn do světlejších odstínů někde mezi fantasy, pohádkou a dračákem. Může se tedy zdát, že je tento gamebook jeden z těch lehčích - ale chyba lávky! Je sice prudce hratelný, ale potrápí. Zejména legendární les Levektekadruzab je sítem, které ty méně trpělivé spolehlivě odežene (byť s trochou rozumu a štěstí se jím dá projít snadno). Je pravda, že pokud máte extrémní smůlu na kostky, tak hrou neprojdete, ať už si na počátku zvolíte jakého Norika chcete. Na druhou stranu lze příběh dohrát jak s chytrou, tak i se silnou postavou, které se pochopitelně bude dařit v činnostech dle její nátury. Důrazu na příběh jsou podřízena i pravidla, která jsou za mně elegantní, jednoduchá a mohou se dynamicky měnit dle fáze hry. Ona už ta kniha obálkou (v případě pevné vazby nějak pobledly barvy), názvem i anotací na zadní straně knihy ukazuje, s čím máte tu čest. Je to pecka. Pokud jste O Norikovi ještě neslyšeli, nastal čas vyrazit za štěstím!... celý text

Bezejmenná touha 2024, Honza Vojtíšek

Smrtící jedy 2007, Nick Arnold

Tento kus Děsivé vědy pochází z časů, kdy už celá série naplno odemkla svůj populárně-zábavný styl. Paradoxně právě v tomto období se u nás začala pomalu vytrácet. Je to škoda, protože kresba, texty i celkové pojetí se rozhodně posunuly výš, než v počátcích tvorby. Snad až na jeden nepřeložitelný vtip (zřejmě antigoat) dovedla tato kniha v čele s fiktivními odborníky udržet laťku morbidního humoru a zvědavosti vysoko. U tohoto kusu jsem se na ničem netrápil a měl jsem ho hotový rychle. Je asi pochopitelné, že v knize o jedech nebude pro mladé čtenáře mnoho experimentů, ale ke konci se naštěstí pár rozumných našlo. Kniha se rozumně nese v duchu „hele tohle byste měli vědět a ano, děláme si ze všeho srandu, ale tyhle věci nezkoušejte...“ Sympatické! Pro nejzákladnější přehled v oblasti jedů nejspíš Smrtící jedy postačí.... celý text

Kletba 2023, Charles Soule

Kletba shrnuje to, co si představím pod pojmem fungující fantasy. Ano, je zde magie a může se stát prakticky cokoliv. Zraněné či mrtvé postavy mohou být magií napraveny. Některé věci nemusí dávat v jádru až takový smysl - protože magie, bejby! Ale jakkoli to jindy vnímám pro příběh negativně, tady se magično podařilo přetavit ve výhodu. Když se postavě děje něco hnusného, stále máte pádné důvody se o ni reálně bát. A to je skvělé! Postavy zde považuji za silnou stránku příběhu; hlavní hrdinové jsou sympaťáci se svými slabostmi, antihrdina má perfektní evoluci a záporák je jak věrohodný, tak i pochopitelný. Oněch cca 700 stran je doslova nabitých magickými zvraty, které jsou postavám motorem pro další vývoj, takže se od děje velmi těžko odtrhává. Ať už je děj odlehčený či temný, vládnou mu barvy; a když už jsme u nich, systému magie snadno porozumíte ze samotné kresby (která za mně nemá chybu a neruší, dobře se na to koukalo). Komiks tvoří jeden komplexní příběh, který nesklouzne do dílčích podepizod; pokud se něco stane začátkem knihy, důsledek pak klidně může přijít až o hodně později. V jisté věci lze poukázat na „problém s kauzalitou“, ale ve skutečnosti nejde o paradox časový, ale magický (což se dá uznat). Abych však jen nechválil, zaráží mě propojení s předchozími dvěma knihami autora (Dopis 44, Osm miliard přání), protože jejich průniky se dějově navzájem vylučují. Tak či onak jde o svižné a napínavé čtivo pro chvíle odpočinku. Pokud máte rádi magii a čaroděje, Kletba by vás neměla minout!... celý text

Příšerné světlo 2006, Nick Arnold

Klasický zábavný průměr v rámci Děsivé vědy. Ačkoli se zde podobně jako v knize Pekelné zvuky (také z DV) řeší vlnění, je se světelnými vlnami evidentně spojeno více věcí, o kterých se dá souvisle a zábavně hovořit. Vtípky zůstávají na trhlé pubescentní úrovni, člověk si odnese pár zajímavostí a pokud se mu chce, může si po domácku vyzkoušet pár vědeckých experimentů. V rámci edice klasika. Samozřejmě - a opakuji to u knih z DV vždy - zde nelze hovořit o „zábavné náhradě“ za učebnici fyziky. Tato kniha má za cíl zabavit a rámcově poučit, ne vyloženě vzdělat. Už jen proto, že zde zaúřadoval v pár případech zub času a mladší čtenář se tak může ptát, co je to ono zmiňované CD nebo proč autoři nerozebírají LEDky a další modernější druhy osvětlení. A popravdě - spektroskop, kde se světlo rozkládá pomocí hranolu, jsem nezažil ani já a to jsem kdysi dělal s jedním o dost starším než já sám... :) Fajn čtení pro mladší čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco málo o světle.... celý text

Hnízdo 2023, Gregory A. Douglas (p)

Hnízdo mi nasadilo brouka do hlavy; ačkoli srdce chce hodnotit na maximum, rozum má námitky. Protagonisté příběhu jsou ploší až nevýrazní a víceméně jde o jednorozměrné charaktery. Ty se drží svých stereotypních rolí, takže hulič trávy je rázem vyfetovaný gauner, krásné ženy převážně stojí u plotny a mladí vědci mají automaticky vědomosti jako po třiceti letech praxe. Nejspíš už je znát, že s tímto konceptem postav se příliš nepotkávám. Nadto je jich hodně, čímž paradoxně vynikne ústřední koncept zmutovaných švábů. Ten zvládá celou knihu táhnout navzdory nenápadité likvidaci obětí a faktu, že o jejich hrozbě víme prakticky od první stránky. Trochu jsem se obával, že se díky výše zmíněnému budu u knihy trápit. Ale jakmile si čtenář zvykne, že některé věci musí spolknout a příliš nepřemýšlet, začne se to číst samo. Okrajovým bonusem jsou informace a teorie ze světa hmyzu; ačkoli ty mají nejspíše za úkol pomocí odborných termínů čtenáře zmást, aby si nevšimli absurdnosti zápletky. Ano, logika je mrtvá a uvěřitelnost si vzala dovolenou, ale stále to nějakým záhadným způsobem funguje. Jednoduchý brakový příběh, ke kterému budete mít asi milion výtek, ale rozhodně má své momenty. Zvláštní pozornost zasluhuje i obálka románu, kterou považuji za velmi podařenou. Beze slov vyjádří, s jakým typem knihy máte co dočinění. Přidejte k tomu celkový retrovzhled ve spojení se zelenou barvou (má oblíbená!) a máte vymalováno. Hnízdečko lásky k horroru pro opravdové fajnšmekry.... celý text

Rosie 2020, Jan Hlubek

Vražedná matematika 2006, Kjartan Poskitt

I v rámci mého současného toaletního vzdělávání s Děsivou vědou je to hezký návrat do dětství. Rozhodně jedna z těch lepších Děsivek, která ve vás něco zanechá - když ne konkrétní informace, tak alespoň určitý pocit, který ji od většiny knih z této edice odlišuje. Těžko říct čím to je. Jiný typ ilustrací? Odlišný druh humoru? Víc textu než je zvykem? Nevím, ale faktem je, že i když jsem dnes už o dost starší než tehdy a většinu uvedených informací znám, tohle mě číst bavilo. Když už jsme u toho generačního posuvu - pro dnešní mladé čtenáře tato kniha může být poněkud retro, protože zde figurují záhadné pojmy jako teletext, telefoní seznam a pokud ke kalkulačce přilepíte anténu, máte mobil. Ona je vlastně zvláštní i ona omílaná kalkulačka, kterou už má dnes naneštěstí v mobilu (bez antény) kdekdo. Sám ovšem tento závan dob minulých vnímám pozitivně. Navíc je tato kniha v podstatě plná krátkých povídek s matematickou tématikou, nějaké ty hádanky a triky s čísly, které můžete použít (minimálně dva si pamatuji). Měl jsem matematiku vždycky rád, takže po tomhle všem musím knihu hodnotit jen dobře. Pokud mají vaše děti matematiku a beletrii rády, tohle je dobrá volba.... celý text

Oddané srdce 2013, Pavel Tomcsányi

Gamebook z uplynulé dekády, který mě opakovaně míjel. Už sám fakt, že mě svou existencí ani anotací nedokázal navnadit k dřívějšímu hraní o čemsi vypovídá. Nenabízí totiž nic extra nového a nadto je ještě poměrně přímočarý. Hrajete za opičího člověka z lesního království Joscholů, které začali plundrovat vetřelci ze severu jménem Askalové. Cílem vaší postavy je tedy zlikvidovat samotného krále Askalů (ano, váš opočlověk je v podstatě novopečený asasín) a invazi tak zastavit. Relativní přímočarost hry i příběhu bych knize ještě odpustil, byť mám raději komplikovanější věci. Horší je to s příliš častým prvkem náhody, který vás provází takřka všude. Přitom hráč má občas možnost něco překonat rozumovou úvahou (např. koupě předmětu, pokud vám na rozdíl ode mě neschází jeden měďák), ale dost často tomu tak není (proklínám noční plížení kolem tábora Askalů, díky kterému jsem čtyřikrát v kuse zemřel v otroctví). A ačkoli máte možnost náhodu mírně usměrnit body štěstí, je jich většinou málo a nemusí to stačit. Tím spíš, že některým soubojům se zřejmě vyhnout nemůžete a zažijete u nich pěkně krušné chvilky. Na druhou stranu jsem v knize nenarazil žádné vyložené lapsy a vaše volby mají a dávají smysl. Vlastně uvažuji, jestli jsem v nějaké knize zlikvidoval záporáka takhle odporným způsobem - nejspíš ne! Tento gamebook je ve všech ohledech průměr, ovšem je to průměr velmi zasloužený. Zpátky ke knize mě to netáhne, ale pokud už s herními knihami máte menší zkušenost a chcete zkusit něco „těžšího“, tohle je fajn mezistupeň. Kostkám zdar!... celý text

Program Nosferatu 2024, Miroslav Pech

Tuto Pechovku rozhodně řadím k lepším Zrnkům temnoty. Samotný příběh se v principu skládá ze tří fází. V první se prostřednictvím dcery Kristýny seznamujeme s jejím otcem coby nechvalně proslulým autorem horrorových knih. Zde jsem se svým způsobem našel a doporučuji k četbě šéfům zaměstnávajícím spisovatele. U další fáze mi v hlavě zablikala Hellraiser kontrolka a ačkoli příběh začal na pár nebezpečných chvil lehce ujíždět, nakonec v pomyslné třetí části opět chytil stabilitu, načež vše skončilo způsobem, ve který jsem tajně doufal. Příběh plyne jednoduše a svižně, byť v jádru nepřestává pokládat otázky. Děj je oživován výňatky z rozhovorů, vedlejšími odbočkami a odkazy na horrorovou klasiku (knižní, filmovou i hudební); to vše příběh obohacuje, oživuje a dodává mu ten správný vibe. Na mnoha místech nechybí smysl pro humor, bez kterého se dobrý příběh neobejde. Až na jeden moment (viz výše) prakticky nemám co vytknout. I ta obálka je skvělá! Jsem nadšen. Doporučuji, máte-li v lásce příběhy psané srdcem.... celý text

Pekelné zvuky 2006, Nick Arnold

Slabší kniha ze série Děsivé vědy. Tedy, ona nijak význačně nevybočuje z průměru a již tradičně ji nelze plnohodnotně chápat jako výukový materiál. Zřejmě bych z ní podstatu zvuku nepobral, protože ve snaze věci zjednodušit spíš věci zamotá. Navíc i tentokrát v pár detailech obsahuje chyby. A ačkoli i vtípky stále nejsou špatné (pokud vám zrovna autor nenadává do hňupů a podobně), ústřední duo Ruda a Eva jsou poměrně nezajímavé karikatury. Hlavně však nerozumím záměru knihy. Jasně, je celá o zvuku - nicméně odbíhá od témata k tématu, čímž netvoří soudržný celek. To je to, co mě na této knize hodně mrzelo; totiž že většinu času jen plácá sem a tam, zatímco spousta knih z této edice se drží tématu a rozvíjejí jej. Na druhou stranu, ono toho o zvuku jako takovém není mnoho co říct. I přesto je kniha stále fajn, na chvilku zabaví a čtenář se svéráznou cestou dozví zajímavé věci. Nic víc, nic míň. Dobrá volba pro ukrácení dlouhé chvíle.... celý text