mataaskorice přečtené 323

Hanka a Milena 1993, Lída Merlínová (p)

40% před mým hodnocením... Tak strašné čtení to zas nebylo :-) Jazyk je tedy poněkud archaický, podle formální stránky textu bych usuzovala, že jde o knížku cca z šedesátých let. Postavy dcer Mileny a Hanky jsou vykresleny dost černobíle, ale to mi až tak nevadí. Holky mají takové povahy a o tom ta kniha je. Dost možná se na světě vážně najde tak otřesný, rozmazlený a sebestředný člověk jako je Milena. Spíš mi přijde, že dívky konce dvacátého a začátku jedenadvacátého století ocení úplně jinou tématiku čtiva. Téma sbližování dvou rodičů bez partnera je tu pojato vážně dost staromódně, nicméně ani tohle mi nijak extra nevadí. Jako čtenář ve věku rodičů z knihy a jako rodič dcery ve věku hrdinek strávím text asi mnohem přirozeněji než adolescent. Nejde úplně o kdoví jakou literaturu, ale čtení mě bavilo rozhodně víc než na 40%.... celý text

Proč jsou šťastné děti šťastné 2006, Steve Biddulph

Tohle je bezvadná příručka pro rodiče. Možná nejen pro rodiče, ale pro lidi obecně. Co se osvětlení zvládání vlastních emocí a kooperace, komunikace s druhými týče, může být tahle útlounká knížka přínosnější než kupa seberozvojových bichlí. Každá věta má hlavu a patu, není tu místo pro okecávačky ve smyslu "čím to dofouknout, aby textu přibylo", kniha si může dovolit být tenká a přitom přínosná, protože je stručná přesně tak akorát, aby člověk sežvejkal fakta a přitom se dopoučil nějakým příkladem z praxe. Autor má cit pro člověka, s jeho povahou i slabinami, neodsuzuje, nevyvolává výčitky, snaží se pomoci k nápravě výchovných přešlapů. A velké díky posílám autorovi za kapitolu věnovanou péči o sebe sama, protože dokud není člověk spokojený, nabitý energií z činností, které ho baví nebo z příjemných lidí, kteří jeho mysl dokážou pozvednout, nemůže být ten odpočatý, dětem skutečně otevřený a přínosný rodič (mám ověřeno v praxi). Autor je navíc vtipný, sám omylný a taky jenom člověk. Takže... bezva kniha. Měla by být povinným řidičákem k prvnímu kočáru pro každého :-)... celý text

Spolu každý sám 2003, Birgit Vanderbeke

Tak tohle je hodně zvláštní kniha. Není napsaná úplně špatně, braku se obloukem vyhýbá, ale příběh Alberty a Taktedyho je dost deprimující, beznadějný, bezvýchodný. Oba se milují a přesto jsou oba takoví netolerantní sobci, že prostě nemohou svůj vztah (ale vlastně šťastně žádný vztah) udržet. Alberta je ve své kritičnosti a sebestřednosti ještě protivnější než Taktedy. Obecný závěr knihy zní - muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, tudíž ani nemá smysl snažit se navzájem si porozumět. Příběh Alberty a Taktedyho se občas prolne s realitou skutečné (či domnělé) autorky a stvrzuje tak, že je autorčinou fikcí. No, zvláštní počtení. Určitě po světě běhá dost podobných Albert a Taktedyů, ale je mi jich a jejich lidské omezenosti upřímně líto.... celý text

Půlnoční zátoka 2009, Nora Roberts

Mé (kdysi) intelektuální Já se stydí. No, holt jsem z někdejšího klasikou a náročnou četbou nabitého čtenářského světa přešla k červené knihovně :-) Náhodou - knížka předčila moje očekávání. Měkká obálka a titulka jak z bulváru mi předesílaly jiný čtenářský zážitek. Nakonec - super! Nenáročná oddychovka, která se vážně skvěle čte. Je to taková pohádka pro holky - hodně zamilovaná, dost strašidelná, ale opravdu čtivá. Až mi je líto, že mám za ty dva dny přelouskáno :-)... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Mně přijde kniha skvělá, napínavá, dobrodružná. Odstup více než sta let od jejího vzniku knize vůbec neubírá na atraktivitě. K napětí nepotřebuji přehlídku vnitřností a vypreparované jedince. O Draculovi se mi po dobu čtení knihy i zdálo. Atmosféra díla je trochu staromilská, voní starými časy Anglie 19. století, romantikou anglických sídel, viktoriánského odění i mravů. Za mě super počtení.... celý text

Aprílová škola 1983, Jiří Žáček

Sbírka básniček pro děti, z nichž mnohé jsou dnes už zlidovělé, známé z čítanek a dětských časopisů. V textech hraje prim humor a slovní a významová hříčka.

Mary Poppinsová 1987, Pamela Lyndon Travers

Středa nám chutná 1994, Iva Procházková

Naprosto báječná knížka o prosté (nejen dětské) radosti ze života. O tom, jak je důležité být sám sebou, žít svobodně a šťastně, jednoduše a přirozeně, bez předsudků a honu na mety a metály, o individualitě a vnitřní kráse každého z nás, o umění žít plně a bez hodnocení a pomeřování sebe i druhých. Výživná chuťovka s obrovským přesahem.... celý text

Adam a Otka 1976, Bohumil Říha

Pro mě takové milé, něžné, dětsky naivní prázdninové vyprávění. Plné jistoty, zázemí, láskyplných blízkých vztahů, srdečného vztahu k rodné vesnici, přímého a rovného jednání dětských hrdinů a jejich bezelstného a fantazijního světa.... celý text

Poly a jeho kamarád Pippo 2000, Cécile Aubry (p)

Tento díl Polyho se mi líbil. Na úvodních stránkách jsem se sice ztrácela v řádce italských jmen, ale na jednotlivé postavy si čtenář rychle zvykne. Děj je sice hodně zromantizovaný, zidealizovaný, možná až malinko červenoknižní, ale to mi teď, v nemocnici, kdy mám dítě na JIP a kdy na maminkovském pokoji šrotuji nemocniční knihovnu, vůbec nevadí. Je to milé, vřelé, lehké, okořeněné atmosférou severní Itálie, trochu klukovské a hodně pohodové.... celý text

Dívka s oslíkem 1982, Werner Steinberg

V poslední době se mi na stole sešly podobné knihy s totožným obdobím vzniku. Dívka s oslíkem mě nijak extra nebavila, zajímavá pro mě začala být cca v závěrečné třetině - od chvíle, kdy Ute doputovala ke svému dědečkovi, děj nabírá spád, zároveň se tam zdokonaluje psychologická kresba jednotlivých postav a musím říct, že autor tuto disciplínu zvládá na jedničku. Knížce bych dala 3,5 hvězdiček, nakonec dávám tři, protože na dosavadních 87 % prostě dle mého není.... celý text

Pohoršovna 2014, Daniela Fischerová

Rozhodně netradičně napsaná knížka. Líbí se mi její originalita, vsuvky, vysvětlivky, odbočky, kombinace písem. Nelíbí se mi, že je občas pro děti možná až moc drsňácká a krapet vulgární, naopak dospělý čtenář se trefnými eufemismy (nahrazujícími slovník zkušeného dlazdiče) Ježibejby místy válí smíchy.... celý text

Návrat z vánočních prázdnin 1983, Hana Pražáková

Příjemné, nenáročné čtení. Kniha o vztazích, komunikaci, o tom, jak k některým lidem přistupujeme s jistými předsudky a vlastními očekáváními, aniž bychom se zeptali, jak na věc pohlíží oni.... celý text

Moje sestra Tilly 1982, Hans Weber

Mně knížka nepřijde tak špatná. Vše je vlastně o jedné rodině Lerchů - mamince, tátovi a sedmi sourozencích a jejich neuvěřitelné sounáležitosti a láskyplném poutu. Děj je vyprávěn jednou z pozice nejstaršího ze sourozenců Honzy a jeho sestry (čtvrté v pořadí) Tilly. Ti dva k sobě mají blízko. Ale vřelý vztah, ohleduplnost, laskavost a pochopení je zřejmé u všech členů rodiny vzájemně. Děje v knížce není zase vlastně tolik, myslím, že tu jde hlavně o atmosféru rodiny, která se vymyká běžným poměrům nejenom počtem dětí, ale i jistým zázemím a nadstandardními vztahy. Takto početná rodina není možná bohatá ve smyslu materiálním, ale oplývá nesmírným bohatstvím právě díky naplněnosti vztahů v tomto nejužším společenství. A některé pasáže stojí za pozastavení. V podstatě v duchu dnešních motivačních a seberozvojových knížek se tam dá narazit na kupu obecných pravd a mouder: "... Už nám asi trochu stárneš," řekla Tilly. "Podle čeho se to pozná?" zeptal jsem se a sedl si k nim. Tilly řekla tiše: "Jsou věci, které nás obtěžují, a věci, které nás zajímají. V průběhu let toho, co nás obtěžuje, pořád přibývá a toho, co nás zajímá, pořád ubývá." Jenom ten, kdo už nemá žádné plány, je doopravdy a nenávratně ztracen. Bylo mi zima, choulil jsem se a poslouchal naše kroky. Poprvé mě napadlo, že jsme sami pány svých kroků a že nám nikdo neřekne, kam máme jít.... celý text

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 2003, Arnošt Lustig

Skvělá novela Arnošta Lustiga. Myslím, že není od věci u tohoto díla vědět, jaké bude rozuzlení, což je u takto známé knihy asi časté a snad i odrazující (proč to číst, když vím, jak to dopadne). Ale právě díky této znalosti si čtenář intenzivněji uvědomuje Brenskeho sarkasmus, manipulaci až výsměch, jeho absolutní bezcharakternost až zrůdnost ukrytou za vlídností a jednáním solidního člověka. Nacisté narcisticky z pozice vyvolených obhajují své rasové zákony, ba dokonce s politováním konstatují, že jsou k jistým opatřením právě podřadnými donuceni. Často se setkáme se slovem likvidace, ačkoli použitým dvojsmyslnou formou. Šílená je představa absolutní moci nacistů, jejich stoprocentní informovanosti o každém jedinci. A jejich moc a um ze získaných informací co nejvíce vytěžit (případně je takticky, manipulativně využít k jakémukoli jinému účelu). Zatímco skupina amerických Židů představuje víru (v moc peněz), naivitu a popírání viděného a slyšeného, dvě postavy z tábora - krejčí a rabín zastupují ty, "co už vědí". Jsou ztělesněním utrpení, poslušnosti, upozaděné víry,pro kterou v každodenní lavině smrti není místo. Kniha je jiná - není to vysloveně výpravná záležitost týkající se holokaustu jako hromada knih, s kterými se teď roztrhl pytel. Je více jinotajná, metaforická, obrazná. Ale stejně hrůzná.... celý text

Růženka, ta má nápady! 2000, Christine Nöstlinger

Růženka je opravdové dítě - s jeho vnímáním světa, s jeho představami, s dětskými sny a plány do budoucna. Autorka dokáže pohlížet na svět očima dětské reality a to se mi na knížce líbí nejvíc. Jinak co se děje týče - nečekejte nic závratného, napínavého, složitého. Jedná se o kratší epizody, to hlavní ale není dějovost ale právě dětský svět, přičemž někdy vypluje na povrch taková ohlazenost charakteru, když člověk dospěje - jako když se ohladí valounek v řece. Tak nějak z nás vyšumí přímočarost a upřímnost dětského vyjadřování, jednoduchost nazírání na věci a zároveň umění pozorovat a vidět.... celý text

Poly a námořník 2001, Cécile Aubry (p)

Jednoduchý příběh netradiční party kamarádů, složené ze dvou dětí, koně a námořníka. Začátek je slabší, připomněl mi nekonečnou řadu na vlas podobných "ňuňu" knížek o ztraceném koťátku a chundelatém králíčkovi atd., ale brzy se děj rozjede a z knížky se nakonec stane docela milé počtení. Pro dospěláka poměrně přímočaré a předvídatelné, ale milé.... celý text

Rose a ztracená princezna 2012, Holly Webb

Druhý díl se mi zdá přeci jen napínavější než jeho předchůdce. Zápletka se tedy alespoň rozvíjí oproti prvnímu dílu pozvolna už od počátku. Jinak je Rose na tom u mě někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami - mě zase snobské a upjaté prostředí dvora a měšťanstva versus služebnictva - potažmo dětských sirotků tak nějak nebere. Ale svět kouzel a to, jak se Rose učí svůj dar ovládat, je téma atraktivní - pro dítě a snad i dospěláka - mě nevyjímaje.... celý text

Třinácté komnaty našich prezidentů 2013, Václav Junek

Tohle se hodnotí vážně těžko ... Procházím jiné knihy od autora tady na Databázi a vede si - co se hodnocení týče - vesměs dobře. Trochu jsem se zarazila u úvodu k Miloši Zemanovi, kde autor zmiňuje obavu, že by se vzhledem k současným nuancím mohl odvrátit od objektivity, které se až dosud držel. To mi přijde podivné, protože celá kniha je souhrnem dedukcí, tezí, odhadů, subjektivních dojmů, úvah co by - kdyby. Vlastně to možná ani nemusí být na škodu, protože kniha nemusí být nutně odborným nebo populárně naučným kouskem, nemusí být nutně encyklopedií ani učebnicí. Kniha může být úplně klidně jednou velkou osobní úvahou nad stavem věcí současných i minulých. Tato konkrétní kniha si neklade za cíl být odbornou publikací, takže brát objektivnost/subjektivnost jako jediné měřítko kvality je asi blbost. Některé úvahy nejsou úplně od věci a přiměly mě přemýšlet nad danými souvislostmi z jiného úhlu pohledu. Nicméně: obsahově se neztotožňuji s mnohým, včetně občasné dehonestace té které osobnosti. Dále mi vadí styl textu, komplikovaná souvětí, neustále za sebe se řadící předložky, rétorická klišé - forma textu je celkově stavěná spíše pro ústní prezentování než pro písemnou podobu. Proto se čte fakt nic moc. Zkusím se podívat po jiných - na Databázi kladně hodnocených knihách autora. Zajímá mě, v čem tkví ten propastný rozdíl.... celý text

Sobectví 1989, Helena Šmahelová

Sobectví mě osobně moc nebavilo. I ten vztah Lukase a Tamary mi přišel takový podivný, spíš vztah otce a dcery (ve všech rovinách krom sexu). Ale to, že se Šmahelová umí parádně zhostit psychologie postav, je fakt. Nálady, rozpoložení mysli, pohnutky, přetvářka, taktika a (ne)takt, niterná přání a nesoulad v představách Lukase, Tamary, Líza, která už za léta života s nevěrným manželem zjistila, jak si muže udržet pro sebe, vše z řádků autorky plyne a sděluje, co sdělit má.... celý text