Marekh přečtené 1520

F. L. Věk I.-II. 1972, Alois Jirásek

Pentalogii F. L. Věk jsem přečetl celou. Knihy se mi moc líbily. V oblibě mám také televizní seriál F. L. Věk. Citáty z knih, které mne oslovily: Mnohému ovšem nerozuměl, ale byl z těch čtenářů, kteří vydrží u knihy, i když jí málo rozumějí. Však bez užitku to zcela přece nebylo. Každý národ má své umění pro sebe - Je-li nám naše mateřština dosti zvučnou a našemu sluchu líbeznou, na tom je dosti. To je pravda, rozmilí. A naučení z toho: I Němci musili pěkně od počítků a od skrovných, a neměli všecko najednou a nevyrovnali se také všem. A tak je to i s námi My jsme se opozdili, ale ne svou vinou. O víru se nepřeme. Ať má každý své mínění a přesvědčení. Jen když je hodný a pořádný člověk. Hovořili, ale dvojí byla řeč: jedna v slovích, druhá tlumená v tajeném vzrušení, v tiché radosti ze shledání i v úzkostlivé snaze. aby ji nezjevili, aby se nedotkli minulosti, jejich stínův i světlejších vzpomínek. Ale vzruch, s jakým mluvili obyčejný hovor, zjasněné zraky i nádech ruměnce na tváři paní Hanoldové prozrazovaly tiché, ale vroucí srozumění.... celý text

Nebezpečná posedlost 1999, Maria Barrett

Knihu si v minulosti koupila mamka, později jsem knihu také přečetl.

Deštivá noc / Na rohu dvaadevadesáté 1990, Jan Šmíd

Knihu jsem četl v minulosti. Knihu jsem si půjčil od dědy. V obou románech řeší závažný problém: odhalení sociálního a společenského pozadí vražd, které se udály za složitých okolností, takže pachatelé dlouho zůstávali bez trestu, na svobodě. V DOSLOVU autor píše: „Kromě toho, a to je také důvod, proč ty příběhy nazývám právem společenskými romány, je faktem, že jsme nejen ve světě, ale i u nás obklopeni ve stále větší míře násilnými činy. Staly se prostě, bohužel, nedílnou součástí společnosti. Nemá význam tady uvádět statistiky, víme to všichni a denně se o tom také dočítáme v tisku, slyšíme zprávy v rozhlase, vidíme záběry v televizi…“ Volba prostředí, z něhož autor čerpá, znalost reálií amerického velkoměsta, hloubka psychologického prokreslení jednotlivých aktérů románových příběhů, skvělý vypravěčský styl – to jsou pozitiva této knihy.... celý text

V tajném státě 1985, Robert McCrum

Knihu jsem četl hodně dávno, ale pokud mne paměť neklame, tak mne tato kniha příliš neoslovila.

Jak jsem plul ke královně Severu 1983, Kárlis Skalbe

Kniha se mi moc líbila a určuje doporučuji tuto knihu pro děti. Ilustrace v knize jsou nádherné. „Opravdový život je veliký jako celý svět a vysoký jako nebe!“

Rychlonohý Džar 1979, Semjon Karatov

Knihu jsem četl v minulosti, v dospělém věku. :)

Vlčí kůže 1972, Hans Lebert

Knihu jsem četl v minulosti. Knihu jsem si půjčil od dědy. Citáty z knihy, které mne oslovily: Upřel pohled mezi stromy. Rostly tu nahoře o mnoho řidčeji než ve svazích. Dovolovaly pohledu, aby zabloudil v dálce, v bezvýchodnosti věčnosti. Vábily ho pryč odtud do smutného srdce toho lesa, do srdce osamění a chladu, ve kterém kmeny, větvoví, sníh a obloha fialově splývaly a kde ve sloupořadí číhalo bledé, bezdeché strašidlo ticha. A mezi těmi sloupy (jež podle neznámých zákonů rozdělovaly sněžnou plochu) znenadání stál Schreckenschlager, to znamená nestál tam skutečně a v plné své kráse, to jen námořník ho tam najednou viděl stát – a vůbec nevěděl, jak je to možné a k čemu to může být dobré – najednou tam stál proti mistrovi z pily (na vzdálenost, odhadnout); a starý nevypadal nijak jinak než v posledních letech svého života, stále ještě měl tu svou fyziognomii hňupa, což se dalo přijmout jako zcela přirozené, protože podle všech lidských předpokladů se člověk ubírá na věčnost tak, jak odtud vyletěl, a sotva mu při té změně kyne nějaký zisk. Námořník si pomyslel: „Vyšplhal jsem se až sem snad proto, abych tu potkal tohohle chlapa? – Hledal jsem zebru, a teď mám před očima tohle! Čeká tu snad na mne? Myslí si snad i on, že jsem ho zavraždil? – Bože můj, jestli zůstal i potom stejný trouba, tak to se vůbec nemusel dát zabít. To nemusel dělat vůbec nic jiného, než zůstat sedět u Habergeierova stolu.“ Jako ve snu, jako by vystoupil sám ze sebe, hleděl na místo mezi stromy, kde se za rozplizlou skvrnou zjevení šeřilo fialové srdce lesa. Říkal si: „Anebo tu stojí proto, aby mi svěřil své tajemství? Totiž tajemství mého otce, které zřejmě bylo i jeho tajemstvím a které si i on vzal do hrobu, protože je to zřejmě i tajemství jiných, tajemství lidí, kteří se velice starají o to, aby zůstalo tajemstvím na věky. „Nedívej se tam““ říkal si. „Potom to možná přejde! Zavři oči! Anebo se dívej jinam!“ Ta věc totiž skutečně vypadala, jako by chtěla promluvit; a vůbec to byl odporný pohled. Odvrátil tedy hlavu trochu stranou. Říkal si: To dělá sníh. To dělají stromy.“ Potom se na to místo znovu podíval: byl tam sníh, byly tam stromy – a víc nic.... celý text

Mona Lisa 1980, Dieter Sinn

Citát z knihy, který mne oslovil: „… tohle je mé oblíbené místo… Jak často jsem tu stávala a snila s otevřenýma očima. Tamhle na severu se táhnou Apeniny a směrem na západ je moře… Právě to mám ráda, když skutečnost a sen splývají. Na tomhle místě ti patří všechno, co oči vidí… Brzy mi bude pětadvacet… Jak jsem už stará! Jestlipak mi zbyde ještě čas, abych spatřila Guliana? Jak jen si ten Leonardo dává na čas! Kdyby byl můj portrét už hotový, kdyby byl už poslán, určitě bych od Guliana dostala nějakou zprávu! Slunce jí rudě prozařovalo skrze chvějící se víčka. Po tvářích jí skanulo několik slz. Nechala je vysušit sluncem a přitom se usmívala. Byl to úsměv s nádechem něžnosti, potlačené ironie a byl v něm i stín smutku.“... celý text

Marie jeho života 1979, Barbara Wachowicz

V této knize jsem se dozvěděl informace o životě polského spisovatele H. Sienkiewicze. Zajímavostí je, že všech 5 žen, které prošly jeho životem, se jmenovaly Marie. Od autora jsem četl pouze historický román QUO VADIS. Citáty z knihy, které mne oslovily: V moři zla, hlupoty, nejistot a pochyb, jakým je bytí, jediná věc, která stojí za to, aby člověk žil, je láska, silná jako smrt. Nic krom ní. Sienkiewiczovy dopisy: Podnikl jsem sám výlet po vzdáleném mořském pobřeží. Ale – co to říkám, že sám – vždyť jsem celou dobu myslel na svou drahou a milovanou snoubenku, takže jsme jej podnikli spolu. Nemohu se zbavit představy, jak by nám tu bylo dobře a rozkošně ve dvou. Víš, má drahá, milovaná, že neumím marně plýtvat vroucnými slovy, ale časem se mne zmocňuje takový stesk, že si nevím rady. V takových chvílích bych za Tvou fotografii, za prstýnek Tvých drahých vlasů dal všecko, co mám. Jsem zde čtvrtý den, prohlédl jsem si všecko, všecko jsem poznal, na všecko se podíval – a znovu v myšlenkách přebíhám stovky mil dělící mě od Tebe a v duchu se už vracím a na přivítanou Ti líbám nožky.... celý text

Franciska 1978, Brigitte Reimann

Vzpomínám si, že si knihu v minulosti koupila mamka. V dospělosti jsem si tuto knihu také přečetl. Jedná se o poslední knihu, kterou autorka napsala. Román autorka nedopsala, protože zemřela. Život Francisky je plný zvratů, proher a bolestného hledání nových jistot, život plný politických i pracovních problémů, život nepřikrášlovaný falešným optimismem, ani neočerňovaný bezvýchodným nihilismem.... celý text

Nostradamus - Velká kniha předpovědí 1995, Stephen Skinner

Tuto knihu jsem obdržel v minulosti jako dárek na Vánoce. Bylo mi zhruba kolem 12 let. V současné době už knihu nemám doma. Citáty: Suchá země vyschne ještě víc, a až se objeví, nastanou velké záplavy. Dítě se narodí se dvěma zuby v krku a v Toskáně budou padat kameny jako déšť. O několik let později nebude ani pšenice, ani ječmen, aby uspokojily ty, které hlad oslabí,... celý text

Zlaté osamění 1978, Maja Anatoljevna Ganina

Kniha, kterou si v minulosti koupila mamka, v dospělosti jsem si tuto knihu také přečetl. Příběhy moderních žen - divadelní herečka, dělnice ze sibiřských dolů, pradlena, básnířka, mladá vesničanka s třemi dětmi.. Povídky jsou vykresleny věcně a nesentimentálně. Autorka absolvovala strojní průmyslovku, pracovala v moskevských závodech a studovala LITERÁRNÍ INSTITUT MAXIMA GORKÉHO.... celý text

Nevěra 1994, Valja Stýblová

Knihu jsem četl dávno v minulosti. Nevybavuji si už přesně děj, ale kniha se mi líbila a vzpomínám si, že mne jedna událost hodně zaskočila a byl jsem z ní hodně smutný. Mám pocit, že v současnosti je nevěra na denním pořádku. Podle statistik v ČR se polovina manželství rozvádí a jednou z možných příčin je také nevěra. Pokud některé ženy zjistí, že je manžel podvádí a mají spolu děti, tak se snaží na to zapomenout a dát svému partnerovi ještě jednu šanci. Některé ženy to považují za obrovské zklamání, ztrátu důvěry a nemohou se s tím vyrovnat a raději se rozhodnout ukončit manželství, přestože mají s dotyčným partnerem děti. Když žena s partnerem nemá žádné děti, tím je rozvod o něco jednodušší. Jsem rád, že rodiče jsou stále spolu. V každém manželství přijdou špatné okamžiky, nic není růžové. Na počátku vztahu je obrovská zamilovanost, pak se rozhodnout partneři uspořádat svatbu, zplodit děti. A zamilovanost postupně pomalými krůčky vyprchává a jejich život se stává všedním, stále dokola se opakujícím. Někteří nechápou, že ta intenzita nemůže být jako na počátku vztahu, kdy se seznámili a užívali si plnými doušky života. Jenže manželství je závazek a pokud jsou v manželství děti, tak jsou to starosti, ale také radosti. Když začne partner podvádět svou manželku, musí to mít nějaký důvod. Někdy se manželka třeba nevěnuje dostatečně svému partnerovi, tak pak manžel hledá uspokojení v jiných vodách. Někdy třeba manželka dělá pro něj a pro rodinu první poslední, ale stejně ji manžel podvede. Důvody podvádění mohou být různé. Každopádně když se manželé rozvedou, vždy trpí děti. Podle mého názoru už to není nikdy takové, jako tomu bývalo, když byli spolu a tvořili rodinu. Některé děti se přizpůsobí novému partnerovi rodičů, jiným to trvá déle a některé děti se s tím nikdy nesmíří. Je to komplikované. Otázkou však zůstává, jestli má žena zůstat s mužem, který ji podvedl s jinou ženou, jestli mu může věřit, že už to nikdy neudělá. Tato žena musela v tomto muži ztratit důvěru a myslím si, že musí mít pochybnosti, ale těžko říci. Jsem názoru, že pokud manžel cítí, že s manželkou si už přestal rozumět a nechce nadále s ní sdílet jednu domácnost, má to ženě říci co nejdříve. Má k ní být naprosto upřímný a otevřený. Je to rozhodně lepší, než když se to žena dozví úplnou náhodou. V takovém případě se musí cítit hodně zraněná a podvedená. Některé ženy tvrdí, že muži "myslí jen tím jedním." Samozřejmě nevěrná může být také žena, ale asi ve větším měřítku jsou nevěrní muži, kteří si chtějí většinou něco dokazovat. Mám pocit, že v poslední době je trend, že starší muž se rozvede se ženou a najde si partnerku o 20 nebo 30 let mladší. Myslím si, že takové ženy, které jsou s takovým mužem, se dívají také na peníze. Určitě většina těchto žen by o muže, který by smrděl kurnou, ani nezavadila. Muž zapomněl na ženu, se kterou se rozvedl, na společné nezapomenutelné vzpomínky, zahodil všechno přes palubu jen kvůli nové známosti, mladé ženy, která ho očarovala. Většinou to končí tak, že tento vztah s touto ženou se po čase rozpadne. Nemusíme chodit daleko a můžeme se podívat na některé politiky nebo celebrity..... celý text

Dům mezi orchidejemi 1986, Phyllis Shand Allfrey

Citát z knihy, který mne oslovil: V domě nezbyl jediný muž. Už to zas byla ženská domácnost tak jako kdysi Růžová vila. Musím se přiznat, že mi to v mém stavu bylo docela milé. Paní mi před časem řekla, že děvčata vnesou do domu zase trochu života. Ale ony toho přinesly víc - přivezly svoje syny, soužení a milostné propletence, které už byly nad síly takové staré černošky, jako jsem já. Vzala jsem svého porcelánového kakadu a svěřovala jsem se mu, že jen co se dovím, jak pán přistál, vrátíme se zas domů, do naší maličké chaloupky. Netušila jsem tehdy, co mě tu ještě čeká za zprávy, - jak se Ned vrátí a bude i před babičkou vyprávět: „Děda se mě držel celou cestu za ruku. Radši jsem se ho nepouštěl, protože se moc bál. A když jsme přistáli, ještě pořád se mě držel, jenomže ruku měl úplně ztuhlou a studenou a sundal mu ji až pan doktor." Ne, ve snu jsem nepomyslela, že ho uslyším, jak nám v té své nevinnosti poví něco tak strašného, i když jsem hned od začátku věděla, že pán odjíždí navždycky. Taky jsem měla být moudřejší a domyslet si, že když má někdo tak divně naprasklé srdce, musí mu přece v nenadálém zápasu mezi strachem a odvahou, vysoko na větrné obloze, dočista puknout.... celý text

Jsme ve vesmíru sami? 1983, Nikolaj Petrovič

Knihu jsem četl v minulosti. Myslím si, že jsem si knihu půjčil od dědy. Citáty z knihy, které mne oslovily: Co je to vlastně láska? Síla tohoto trojnásobného citu je neobyčejná. Působí jako zvětšovací sklo. Z tisíce lidí vidíte jen jediného, ten se okamžitě zvětšuje, přibližuje, roste… A najednou zaujímá v milující duši více místa než všichni ostatní milióny obyvatel Země. Proud citů člověka mění. Probouzí se v něm někdo jiný, silný, lepší. Odhalují se nové pokladnice vědomí a citů. Kdy se historicky zrodil v lidech tento nadevším vítězící cit? Kdy vystřídal biologickou pohlavní přitažlivost? Zřejmě se to stalo v době, kdy skupinové manželství nahradila rodina moderního typu, kdy matriarchát vzdal své pozice. Nejstarší svědek o lásce je obecně známý; je to 129 hlava Nefertiiti. Kámen až k nám přenesl přes celá tisíciletí její krásu i velikost jejího ducha. Ne nadarmo se kopie této sošky v miliónech´exemplářů rozběhly po celém světě. Faraón Achnaton zanechal mnoho svědectví o své lásce k Nefertiiti. Ani tisíciletí je nezavála. Člověk přirozeně zdědil po svých živočišných předcích instinkt pohlavního rozmnožování. Ale práce a rozum přeměnily tento instinkt v nejvyšší vzlet lidských citů, ve stimul nejplnějšího rozvití osobnosti. Schopnost a potřeba milovat je tedy dalším rysem, který charakterizuje rozumného člověka. Básník A. Blok říkal: Jenom zamilovaný má právo nazývat se člověkem. Jak je tomu na druhých obydlených světech? Procházejí myslící bytosti všude tak trnitou cestou ke svobodě nebo to byl osud pouze zemského pokolení? Dojde-li ke kontaktu s jinými světy, bude odhaleno i toto tajemství. Velké skvrny nám napovídají, že vývoj lidstva se neubírá přímočarou cestou pokroku. Pod vlivem brzdících sil dochází k řadě odchylek a omylů. Ale lidská lavina nakonec všechno smete a žene se dál, kupředu, kupředu… Až návštěvníci z jiných světů uvidí Zemi, možná že jí dají nepěkný název „Planeta mravenišť". Budou k tomu mít své důvody. Ty hromady obydlí mají dokonce vlastní atmosféru. Co vdechuje obyvatel velkoměsta? Především samozřejmě výfukové plyny automobilů. Vlny benzínových spalin otřásají mraveništěm. Za druhé je to kouř a popílek z továren, hromady prachu. Pro celou cestu, která trvala milióny let, od dryopiteka až po současného člověka, vynecháme-li nepatrný poslední úsek, je příznačná vysoká fyzická aktivita. Patří do ní zdokonalování pracovních nástrojů, lov, obrana před nepřáteli, zemědělství, chov dobytka atd. Člověka té doby můžeme plným právem nazývat - Člověk dynamický! Co se však stalo na posledním úseku? Duševní činnost začala vytlačovat fyzickou. Objevuje se nový druh - „Člověk statický".... celý text

Kristina Vavřincova II – Paní 1977, Sigrid Undset

Kristina Vavřincova I – Věnec 1977, Sigrid Undset

Tento román je velice rozsáhlý, obsahuje přes 1000 stran textu. Zpočátku jsem zvažoval, jestli se mám pustit do tak rozsáhlého díla, ale nakonec jsem se začetl a tato kniha mně v žádném případě nezklamala. V knize se objevují křesťanské motivy a rovněž autorka barvitě vylíčila přírodu. S čím jsem měl občas problémy, bylo velmi mnoho postav a někdy jsem se skutečně ztrácel v příbuzenských vztazích. Nicméně kniha byla velmi poutavá a se zájmem jsem ji přečetl.... celý text

Dlouhé čekání 1985, Bernard Clavel

Citát z knihy, který mne oslovil: Něžný, ale příliš vzdálený hlas Blondela se pokoušel jí připomenout, že nikdy žádné zabíjení nic nenahradí, že násilí, které přichází s represáliemi, plodí zase jen násilí, a ještě strašlivější, a to zase zplodí další… Něžný hlas zmlkl… Jasný pohled se vnucoval… Ale Hortensie už nebyla ochotná poslouchat Blondela. Jediné, co ji ovládalo, bylo to vření síly, jež se zrodila z jejího utrpení a jejiž mocnost pouze zvyšoval každý nový objev. Stala se řekou, nosila v sobě proud podobný těm, které stékají z hor její ztracené země. Mám v sobě řeku nenávisti, kterou už nic nemůže spoutat, myslela si.... celý text

Mozek 1997, Robin Cook

Jedná se o první knihu, kterou jsem od autora přečetl. Citát z knihy, který mne oslovil: „Budeš se muset rozhodnout, jestli s tímhle dokážeš žít. Vím, že je to pro tebe šok. Přiznávám, že jsem ti nehodlal prozradit, jak jsme dospěli k výsledkům. Ale protože jsi sám vypátral tolik, že to stačilo, aby tě zlikvidovali, musel ses dozvědět pravdu. Poslyš, Martine. Jsem si vědomý, že technika pokusů na lidech bez jejich souhlasu, zvlášť když mají být obětovány jejich životy, se vzpírá tradičnímu pojetí lékařské etiky. Ale já věřím, že výsledky ospravedlňují použité prostředky. Sedmnáct mladých žen nevědomky obětovalo své životy. To je pravda. Ale stalo se tak ve jménu dokonalejší společnosti a budoucí spolehlivosti obranného systému Spojených států. Z hlediska jednotlivce je to nesmírná oběť. Ale z hlediska dvou set milionů Američanů je to zanedbatelné. Uvědom si, kolik mladých žen si ročně svévolně vezme život nebo kolik lidí se zabije na dálnicích. A zbytečně. Těchto sedmnáct žen vlastně prospělo celé společnosti. Přitom jsme s nimi zacházeli uctivě a příkladně se o ně starali. Nikdy nepocítily žádnou bolest, naopak, prožívaly nejvyšší slast.“... celý text

Tři malé ženy 1978, Norbert Frýd

Citát z knihy, který mne oslovil: „Svoboda jsou peníze,“ smál se. „Peníze, největší vynález všech dob, zázrak z pohádky, šedivé nic, které se okamžitě promění v to, co si kdo přeje. V nejlepší jídlo, v nejsložitější lásku… Chceš šaty, byt, koloběžku, rádio? Zaměstnavatel by se prostě zbláznil, kdyby dnes musel tohle všecko dávat personálu in natura. Na, říká raději, tu máš prachy, kup si za ně lízátka sám… O to se, vážení, rozbil otrokářský systém, jinak úctyhodná vymoženost. Ale nebyl dost pružný, civilizace rostla, otroci dostávali děsně komplikované choutky, ani nejhodnější pán už nenašel čas, aby to všecko vedl v evidenci a splňoval. Přestal si tedy lámat hlavu, dal jim peníze, a tím svobodu. Otroci si totiž jakživi nic nevybojovali sami, vždycky jsme to byli my, my otrávení pánové, kdo jim tu svobodu hodil před nohy…... celý text