Marekh přečtené 1541

Zelené pahorky africké 1963, Ernest Hemingway

V této knížce jsou především vylíčeny lovecké zážitky z Afriky, které podnikl Ernest Hemingway se svými přáteli. Zúčastnil se lovů na kudu, antilop, nosorožců, buvolů a ptactva. Upřímně se přiznává přede všemi, že má velký strach z hadů (také mám strach z hadů!). Lov je jeho vášní a i když jsou mnohdy nepříznivé podmínky, zejména vysoká teplota nebo dlouhé hledání stopy zvířete, nikdy se nevzdává a v lovu chce pokračovat nadále. Svou ženu nazývá "Naše malá chudinka" a svého přítele oslovuje "Táta". V rozhovorech nalezneme hodně humoru. Autor se v tomto svazku rovněž zamýšlí nad otázkami dobých a špatných spisovatelů (mezi výtečné řadí Marka Twaina, mezi špatné Heinricha Manna). Kniha se mi líbila. Citáty z knihy, které mne oslovily: Země byla stvořená k tomu, aby byla taková, jakou jsme ji našli. My jsme vetřelci, a až budem mrtví, bude třeba i zpustošená, ale bude pořád existovat, a co bude dál, nevíme. Řekl bych, že všechny krajiny světa skončí jako Mongolsko. Vrátím se do Afriky, ale ne abych z ní tyl. S dvěma tužkami a několika stovkami archů toho nejlacinějšího papíru bych to dokázal, jenže já se chci prostě vrátit tam, kde se mi líbí žít, kde doopravdy žiju. Kde můj život neplyne jen tak. Naši předkové odjeli do Ameriky, protože tenkrát byla Amerika to pravé místo.... celý text

Utrpení mladého Werthera 1968, Johann Wolfgang Goethe

Jedná se o dvoudílný román. Je to román v dopisech, který je napsaný ich formou. Wertherova povaha je vznětlivá a vášnivá a líčení jeho duševních stavů bylo velmi přesvědčivé. Knihu jsem si v minulosti půjčil od dědy. Docela mne překvapilo, že děda měl tuto knihu ve své knihovně. Kniha se mi líbila. Myslím si, že by si kniha zasloužila mnohem vyšší hodnocení v Databázi knih. Citát z knihy, který mne oslovil: "Vůbec si nedovedu představit, jak člověk může být tak pošetilý a zastřelit se. Už pouhé pomyšlení na něco takového se mi hnusí. "Že vy lidé," zvolal jsem, "když o něčem hovoříte, musíte hned říci: To je pošetilé, to je moudré, to je dobré, to je zlé! A co to vlastně všechno má znamenat? Vyzkoumáte tím vnitřní pohnutky toho kterého skutku? Dokážete s určitostí dovodit příčiny, proč se stal, proč se stát musil? Kdyby tomu tak bylo, nesypali byste ty své soudy tak tuze lehce z rukávu. Zemřít! Co to znamená? Hleď, mluvíme-li o smrti, sníme.... celý text

Strakonický dudák aneb Hody divých žen / Naši furianti / Maryša 1983, Josef Kajetán Tyl

V této knize se nachází 3 dramata. Určitě tento soubor dramat ocení studenti, kteří mají tato dramata pohromadě. Myslím si, že alespoň jedno z těchto dramat si musí zvolit do povinné četby. V této knize se nachází tato dramata: STRAKONICKÝ DUDÁK ANEB HODY DIVÝCH ŽEN - hra o českém charakteru, v níž se řeší konflikt lásky a peněz, domova a ciziny. Postava dudáka Švandy se stala součástí našeho kulturního dědictví. Toto drama se mi hodně líbilo. Na střední škole jsem knihu nečetl, ačkoliv jsem toto drama měl přečíst do povinné četby. Vynahradil jsem si to v dospělosti. Drama hodnotím na 100 %. NAŠI FURIANTI - veselohra ze života jihočeské vesnice. Premiéra hry narazila na odpor kritiky i diváků (vůbec se tomu nedivím), ačkoliv Stroupežnickému získala později úspěch. Zápletka hry spočívá ve sporu mezi vysloužilým vojákem a krejčím, kdo bude v obci obsazen do místa ponocného. Bohužel toto drama mne absolutně nebavilo a upřímně řečeno jsem se musel nutit do čtení. Bylo to pro mě nudné, bez šťávy, bohužel. Toto drama hodnotím na 40 %. MARYŠA - tragické drama. Je to hra o nerovném manželství, o protikladu bohatství a citu. Jsou zachovány principy klasického dramatu (expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa), má prudký dějový spád a výraznou charakteristiku jednotlivých postav. Vzpomínám si, že jsme se na toto drama dívali na videu v hodině literatury na střední škole. Drama se mi líbilo, hodnotím ho na 100 %.... celý text

Svět dobrodružství 1978, Blaise Cendrars

Jedná se o knihu povídek - uzavřené příběhy, vybrané z různých jeho knih, a všechny mají přímý vztah k autorově osobě. Citát z povídky TYGR: Když se člověk plíží za noci pralesním podrostem, ze všeho nejvíc ho znepokojuje vlastní představivost. Ne že bych se bál hada, na něhož bych mohl bezděčně šlápnout a který se zkroutí a kousne vás do kotníku nebo do lýtka; měl jsem kožené kamaše; ale pomýšlel jsem na zvláštní, ale možné setkání s velikým mravenečníkem, vztyčeným na zadních, který na vás čeká s rozevřenou náručí.... celý text

Zajíček 1978, Miroslav Kapek

Citát z knihy, který mne oslovil: „No řekněte, není to nádhera? Všude kolem rozkvetlé broskvoně. Zdá se mi, že kvetou i ve mně.“ Růženka se osmělí a přistoupí k němu. Uchopí ho pod paží a zlehka se k němu přimkne. V rudnoucím Zajíčkovi se rozehrají všechny cévy a žilky. Má dojem, jako by v něm všechno brnkalo. „Neslyšíte nic?“ ptá se hloupě. Růženka udiveně vzhlédne. „Co bych měla slyšet?“ „Brnkání.“ „Ne, spíš brnění. Cítím, jak se chvějete. A přechází to i na mne. Ani ona není ve hrách lásky zběhlá, a tak se trochu zastydí. „Co se vám víc líbí? Hory, nebo to kvetoucí údolí?“ „Broskve, nejvíc ty broskve!“ zadrmolí nesrozumitelně Zajíček, snažící se zahnat hříšné myšlenky, neboť nechtěně pohlédne do dívčina záňadří. „Jsem rád, že se vám tu líbí,“ dodá a marně se pokouší zavřít oční víčka.... celý text

Smíšené zboží 1977, Ignát Herrmann

Citát z povídky Tomáš Chroust: Ve mžiku jsem se rozpomenul, kterak nejednou, ba velmi často za hovoru pronesl: „Víte, nač bych se rád podíval? Na svůj funus. Mnoho funusů jsem viděl, na mnoha jsem byl, zkapalo mi juž kamarádů na tucty. To není žádný kumšt. Ale vidět vlastní funus! Prý se o tom lidem taky zdává. Ale já jsem jakživ neměl takový sen. Jen jsem četl o jednom králi – nebo to byl papež? -, že si dal zaživa funus vystrojit, aby viděl, jak ho poddaní budou oplakávat. No, král nebo papež si může takový plezír dovolit. Zejtra zas vstane z mrtvých. Ale našinec už z jámy nevyleze.“... celý text

Život po životě / Úvahy o životě po životě / Světlo po životě 1991, Raymond A. Moody

Tuto knihu doporučuji všem, kteří věří, že existuje "něco po smrti", věří v duchovno, čtenář nemusí být nutně věřící. Kniha pochopitelně nebude pro ty čtenáře, kteří jsou nevěřící. V knize se dočteme příběhy lidí, kteří prožili klinickou smrt, autor předkládá různé výzkumy v této oblasti. Hodně lidí, kteří prošli klinickou smrtí, si začali posléze více vážit svého života a provedli v něm radikální změny. V knize nalezneme něco málo z filosofie. Zajímavé byly výpovědi lidí, kteří se rozhodli spáchat sebevraždu. Určitě mne tato kniha nutila se zamyslet nad životem a smrtí. Někdo věří, že když člověk zemře, je konečná, jiní lidé zase jsou toho názoru, že smrtí nic nekončí, naopak začíná a my se přesuneme do jiného života, do jiné dimenze bytí, kde už nebudou existovat žádné bolesti a my se více propojíme přes duchovno.... celý text

Stratfordská romance 1979, Rosemary Anne Sisson

Citát z knihy, který mne oslovil: V této letní době, kdy na lučinách ležel opar horka a teplý vzduch byl prosycený sladkostí, působilo kouzlo léta nejmocněji. „Bude mi zatěžko z toho všeho odejít,“ řekl William, „až se budu vypravovat do Londýna.“ Anne za ním ztuhla a sepnula ruce, jako by zčistajasna zahlédla nebezpečného nepřítele. Hlas se jí rozechvěl a nebyla schopna se ovládnout, když se ptala: „Do Londýna?“ „Přece nezůstanu až nadosmrti ve Stratfordu,“ odpověděl William, jako by to byla samozřejmost. „Proč ne?“ nechápala Anne. „Jiní tu zůstávají.“ William na ni dlouho zkoumavě hleděl. Pak konečně řekl: „Já nejsem jako jiní, Anne.“... celý text

Můj život s Elvisem 1992, Priscilla Beaulieu Presley

Pamatuji si, že jsem tuto knihu koupil rodičům, když jsem byl na táboře. Bylo to v roce 1992. Nejprve knihu přečetla mamka, nemohla se od ní odtrhnout, potom táta a nakonec já v pozdějším věku. Elvise Presleyho mám rád jako zpěváka. Jeho život byl velmi pestrý, pořádal hodně večírků, aby vydržel nápor koncertů (měl jich velmi mnoho), bral drogy. Na počátku 90. let jsem viděl dokument, ve kterém se spekulovalo o tom, jestli Elvis Presley skutečně zemřel, jak bylo prezentováno.. Líbil se mi také koncert z Hawaje, který vysílala televize a který byl přenášen do celého světa a vidělo jej kolem 1,5 miliardy diváků. Koupili jsme si také kazetu VHS, na který je tento koncert zaznamenán. Byl to výborný koncert. Knihu MŮJ ŽIVOT S ELVISEM doporučuji pro čtenáře, kteří mají rádi tohoto zpěváka, jeho písně, a kteří se chtějí dozvědět více informací z jeho soukromí.... celý text

Americký rok 1992, Philippe Labro

Vzpomínám si, že jsem tuto knihu našel ve sklepě a možná je to počátek toho, že jsem začal více číst knihy. Když jsem nalezl tuto knihu ve sklepě, tak jsem se ještě poohlížel po jiných knihách v našem sklepě, ale našel jsem už jen nějakou detektivku. Knihu jsem si později přečetl. Citát z knihy, který mne oslovil: Ale nějak jsem nemohl odtrhnout pohled od těch zvláštních žlutých očí, od úsměvu, který toho sliboval tolik najednou. Jakou to se mnou rozehrála rafinovanou hru, plnou ironie, trpkosti, převahy záhy vystřídané podřízeností a hned poté zase převzetím otěží, hru své moci nade mnou. Měla velkou výhodu v tom, že mě překvapila v situaci, která mi nedávala možnost obrany. Já měl výhodu své rasy, svého postavení gentlemana studujícího na univerzitě, a i když jsem nepocházel z této země a tím spíše ne z Jihu se všemi jeho zvyky a mravy, nepozorovatelně jsem jím byl již ovlivněn, a byl-li zde ještě nějaký rozdíl proti rodilým Jižanům, nebyl příliš velký. Apríl nás beztak zřejmě házela všechny do jednoho pytle. Ale bylo zvláštní, jak v této mladé ženě, krásné ženě, jak o sobě bez rozpaků tvrdila, probíhal jakýsi mocný proud pýchy a nenávisti, který ji hnal k touze ovládnout mě, donutit mě uhnout pohledem, omámit mě zdánlivou zralostí jejího úsudku.... celý text

Loučení 1974, Johannes R. Becher

Román LOUČENÍ, napsaný v letech 1935 až 1938 v Paříži a Moskvě, má autobiografické rysy. Ale postava jeho hrdiny HANSE GASTLA prolamuje hranice autobiografičnosti; jsou na ní ukázána nebezpečí i rozhodnutí, před než byl postaven mladý měšťák po přelomu století a která o jednu generaci později, ještě umocněna fašismem, opět stojí před mladými lidmi. Román je psaný v první osobě. Jedna z prvních recenzí románu v roce 1941, vyslovila přirovnání k metodě proudu prožitků, jak jí používali PROUST a JOYCE. Citát z knihy, který mne oslovil: Budete psát sám o sobě, ale toto Já nebude prostě životopisné, bude to postava jako každá jiná. Postavíte pomník neústupnému životu. Zpodobíte nelidské příšery ve všech jejich odrůdách. Ještě stále se stmíváme. Doutná jenom ubohá jiskřička, naše vědomí… Jde o to, jak dokáže člověk uvést sám sebe v soulad s tím, co se děje mimo něj… Za předpokladu, že existuje věc dobrá a věc špatná, existovala by pravda a omyl… Tak se člověk skládá ze dvou složek: z jedné, jež předstírá, že existuje, a z druhé, která skutečně je… Ale k tomu, jaký skutečně je, patří právě ta věc… A tak tedy člověk předstírá – jeví se tak i sám sobě -, že je slušný člověk. Je jím však opravdu? Slouží totiž skrz naskrz špatné věci, je zapleten do skrz naskrz nebezpečného bludu. Co je pak ve skutečnosti za člověka? Zajisté není tím, co předstírá, že je… Je úplně jiný, je někdo druhý… Žije s tím druhým pohromadě, ten druhý je také on, aniž je si toho možná nějak vědom… Tak žijeme všichni vědomě i nevědomě, ba dokonce proti svému vědomí, nebo částečně vědomě, částečně nevědomě… Šílené tajemství…... celý text

Tři malé ženy 1978, Norbert Frýd

Citát z knihy, který mne oslovil: „Svoboda jsou peníze,“ smál se. „Peníze, největší vynález všech dob, zázrak z pohádky, šedivé nic, které se okamžitě promění v to, co si kdo přeje. V nejlepší jídlo, v nejsložitější lásku… Chceš šaty, byt, koloběžku, rádio? Zaměstnavatel by se prostě zbláznil, kdyby dnes musel tohle všecko dávat personálu in natura. Na, říká raději, tu máš prachy, kup si za ně lízátka sám… O to se, vážení, rozbil otrokářský systém, jinak úctyhodná vymoženost. Ale nebyl dost pružný, civilizace rostla, otroci dostávali děsně komplikované choutky, ani nejhodnější pán už nenašel čas, aby to všecko vedl v evidenci a splňoval. Přestal si tedy lámat hlavu, dal jim peníze, a tím svobodu. Otroci si totiž jakživi nic nevybojovali sami, vždycky jsme to byli my, my otrávení pánové, kdo jim tu svobodu hodil před nohy…... celý text

Mozek 1997, Robin Cook

Jedná se o první knihu, kterou jsem od autora přečetl. Citát z knihy, který mne oslovil: „Budeš se muset rozhodnout, jestli s tímhle dokážeš žít. Vím, že je to pro tebe šok. Přiznávám, že jsem ti nehodlal prozradit, jak jsme dospěli k výsledkům. Ale protože jsi sám vypátral tolik, že to stačilo, aby tě zlikvidovali, musel ses dozvědět pravdu. Poslyš, Martine. Jsem si vědomý, že technika pokusů na lidech bez jejich souhlasu, zvlášť když mají být obětovány jejich životy, se vzpírá tradičnímu pojetí lékařské etiky. Ale já věřím, že výsledky ospravedlňují použité prostředky. Sedmnáct mladých žen nevědomky obětovalo své životy. To je pravda. Ale stalo se tak ve jménu dokonalejší společnosti a budoucí spolehlivosti obranného systému Spojených států. Z hlediska jednotlivce je to nesmírná oběť. Ale z hlediska dvou set milionů Američanů je to zanedbatelné. Uvědom si, kolik mladých žen si ročně svévolně vezme život nebo kolik lidí se zabije na dálnicích. A zbytečně. Těchto sedmnáct žen vlastně prospělo celé společnosti. Přitom jsme s nimi zacházeli uctivě a příkladně se o ně starali. Nikdy nepocítily žádnou bolest, naopak, prožívaly nejvyšší slast.“... celý text

Dlouhé čekání 1985, Bernard Clavel

Citát z knihy, který mne oslovil: Něžný, ale příliš vzdálený hlas Blondela se pokoušel jí připomenout, že nikdy žádné zabíjení nic nenahradí, že násilí, které přichází s represáliemi, plodí zase jen násilí, a ještě strašlivější, a to zase zplodí další… Něžný hlas zmlkl… Jasný pohled se vnucoval… Ale Hortensie už nebyla ochotná poslouchat Blondela. Jediné, co ji ovládalo, bylo to vření síly, jež se zrodila z jejího utrpení a jejiž mocnost pouze zvyšoval každý nový objev. Stala se řekou, nosila v sobě proud podobný těm, které stékají z hor její ztracené země. Mám v sobě řeku nenávisti, kterou už nic nemůže spoutat, myslela si.... celý text

Kristina Vavřincova I – Věnec 1977, Sigrid Undset

Tento román je velice rozsáhlý, obsahuje přes 1000 stran textu. Zpočátku jsem zvažoval, jestli se mám pustit do tak rozsáhlého díla, ale nakonec jsem se začetl a tato kniha mně v žádném případě nezklamala. V knize se objevují křesťanské motivy a rovněž autorka barvitě vylíčila přírodu. S čím jsem měl občas problémy, bylo velmi mnoho postav a někdy jsem se skutečně ztrácel v příbuzenských vztazích. Nicméně kniha byla velmi poutavá a se zájmem jsem ji přečetl.... celý text

Kristina Vavřincova II – Paní 1977, Sigrid Undset

Jsme ve vesmíru sami? 1983, Nikolaj Petrovič

Knihu jsem četl v minulosti. Myslím si, že jsem si knihu půjčil od dědy. Citáty z knihy, které mne oslovily: Co je to vlastně láska? Síla tohoto trojnásobného citu je neobyčejná. Působí jako zvětšovací sklo. Z tisíce lidí vidíte jen jediného, ten se okamžitě zvětšuje, přibližuje, roste… A najednou zaujímá v milující duši více místa než všichni ostatní milióny obyvatel Země. Proud citů člověka mění. Probouzí se v něm někdo jiný, silný, lepší. Odhalují se nové pokladnice vědomí a citů. Kdy se historicky zrodil v lidech tento nadevším vítězící cit? Kdy vystřídal biologickou pohlavní přitažlivost? Zřejmě se to stalo v době, kdy skupinové manželství nahradila rodina moderního typu, kdy matriarchát vzdal své pozice. Nejstarší svědek o lásce je obecně známý; je to 129 hlava Nefertiiti. Kámen až k nám přenesl přes celá tisíciletí její krásu i velikost jejího ducha. Ne nadarmo se kopie této sošky v miliónech´exemplářů rozběhly po celém světě. Faraón Achnaton zanechal mnoho svědectví o své lásce k Nefertiiti. Ani tisíciletí je nezavála. Člověk přirozeně zdědil po svých živočišných předcích instinkt pohlavního rozmnožování. Ale práce a rozum přeměnily tento instinkt v nejvyšší vzlet lidských citů, ve stimul nejplnějšího rozvití osobnosti. Schopnost a potřeba milovat je tedy dalším rysem, který charakterizuje rozumného člověka. Básník A. Blok říkal: Jenom zamilovaný má právo nazývat se člověkem. Jak je tomu na druhých obydlených světech? Procházejí myslící bytosti všude tak trnitou cestou ke svobodě nebo to byl osud pouze zemského pokolení? Dojde-li ke kontaktu s jinými světy, bude odhaleno i toto tajemství. Velké skvrny nám napovídají, že vývoj lidstva se neubírá přímočarou cestou pokroku. Pod vlivem brzdících sil dochází k řadě odchylek a omylů. Ale lidská lavina nakonec všechno smete a žene se dál, kupředu, kupředu… Až návštěvníci z jiných světů uvidí Zemi, možná že jí dají nepěkný název „Planeta mravenišť". Budou k tomu mít své důvody. Ty hromady obydlí mají dokonce vlastní atmosféru. Co vdechuje obyvatel velkoměsta? Především samozřejmě výfukové plyny automobilů. Vlny benzínových spalin otřásají mraveništěm. Za druhé je to kouř a popílek z továren, hromady prachu. Pro celou cestu, která trvala milióny let, od dryopiteka až po současného člověka, vynecháme-li nepatrný poslední úsek, je příznačná vysoká fyzická aktivita. Patří do ní zdokonalování pracovních nástrojů, lov, obrana před nepřáteli, zemědělství, chov dobytka atd. Člověka té doby můžeme plným právem nazývat - Člověk dynamický! Co se však stalo na posledním úseku? Duševní činnost začala vytlačovat fyzickou. Objevuje se nový druh - „Člověk statický".... celý text

Dům mezi orchidejemi 1986, Phyllis Shand Allfrey

Citát z knihy, který mne oslovil: V domě nezbyl jediný muž. Už to zas byla ženská domácnost tak jako kdysi Růžová vila. Musím se přiznat, že mi to v mém stavu bylo docela milé. Paní mi před časem řekla, že děvčata vnesou do domu zase trochu života. Ale ony toho přinesly víc - přivezly svoje syny, soužení a milostné propletence, které už byly nad síly takové staré černošky, jako jsem já. Vzala jsem svého porcelánového kakadu a svěřovala jsem se mu, že jen co se dovím, jak pán přistál, vrátíme se zas domů, do naší maličké chaloupky. Netušila jsem tehdy, co mě tu ještě čeká za zprávy, - jak se Ned vrátí a bude i před babičkou vyprávět: „Děda se mě držel celou cestu za ruku. Radši jsem se ho nepouštěl, protože se moc bál. A když jsme přistáli, ještě pořád se mě držel, jenomže ruku měl úplně ztuhlou a studenou a sundal mu ji až pan doktor." Ne, ve snu jsem nepomyslela, že ho uslyším, jak nám v té své nevinnosti poví něco tak strašného, i když jsem hned od začátku věděla, že pán odjíždí navždycky. Taky jsem měla být moudřejší a domyslet si, že když má někdo tak divně naprasklé srdce, musí mu přece v nenadálém zápasu mezi strachem a odvahou, vysoko na větrné obloze, dočista puknout.... celý text

Nevěra 1994, Valja Stýblová

Knihu jsem četl dávno v minulosti. Nevybavuji si už přesně děj, ale kniha se mi líbila a vzpomínám si, že mne jedna událost hodně zaskočila a byl jsem z ní hodně smutný. Mám pocit, že v současnosti je nevěra na denním pořádku. Podle statistik v ČR se polovina manželství rozvádí a jednou z možných příčin je také nevěra. Pokud některé ženy zjistí, že je manžel podvádí a mají spolu děti, tak se snaží na to zapomenout a dát svému partnerovi ještě jednu šanci. Některé ženy to považují za obrovské zklamání, ztrátu důvěry a nemohou se s tím vyrovnat a raději se rozhodnout ukončit manželství, přestože mají s dotyčným partnerem děti. Když žena s partnerem nemá žádné děti, tím je rozvod o něco jednodušší. Jsem rád, že rodiče jsou stále spolu. V každém manželství přijdou špatné okamžiky, nic není růžové. Na počátku vztahu je obrovská zamilovanost, pak se rozhodnout partneři uspořádat svatbu, zplodit děti. A zamilovanost postupně pomalými krůčky vyprchává a jejich život se stává všedním, stále dokola se opakujícím. Někteří nechápou, že ta intenzita nemůže být jako na počátku vztahu, kdy se seznámili a užívali si plnými doušky života. Jenže manželství je závazek a pokud jsou v manželství děti, tak jsou to starosti, ale také radosti. Když začne partner podvádět svou manželku, musí to mít nějaký důvod. Někdy se manželka třeba nevěnuje dostatečně svému partnerovi, tak pak manžel hledá uspokojení v jiných vodách. Někdy třeba manželka dělá pro něj a pro rodinu první poslední, ale stejně ji manžel podvede. Důvody podvádění mohou být různé. Každopádně když se manželé rozvedou, vždy trpí děti. Podle mého názoru už to není nikdy takové, jako tomu bývalo, když byli spolu a tvořili rodinu. Některé děti se přizpůsobí novému partnerovi rodičů, jiným to trvá déle a některé děti se s tím nikdy nesmíří. Je to komplikované. Otázkou však zůstává, jestli má žena zůstat s mužem, který ji podvedl s jinou ženou, jestli mu může věřit, že už to nikdy neudělá. Tato žena musela v tomto muži ztratit důvěru a myslím si, že musí mít pochybnosti, ale těžko říci. Jsem názoru, že pokud manžel cítí, že s manželkou si už přestal rozumět a nechce nadále s ní sdílet jednu domácnost, má to ženě říci co nejdříve. Má k ní být naprosto upřímný a otevřený. Je to rozhodně lepší, než když se to žena dozví úplnou náhodou. V takovém případě se musí cítit hodně zraněná a podvedená. Některé ženy tvrdí, že muži "myslí jen tím jedním." Samozřejmě nevěrná může být také žena, ale asi ve větším měřítku jsou nevěrní muži, kteří si chtějí většinou něco dokazovat. Mám pocit, že v poslední době je trend, že starší muž se rozvede se ženou a najde si partnerku o 20 nebo 30 let mladší. Myslím si, že takové ženy, které jsou s takovým mužem, se dívají také na peníze. Určitě většina těchto žen by o muže, který by smrděl kurnou, ani nezavadila. Muž zapomněl na ženu, se kterou se rozvedl, na společné nezapomenutelné vzpomínky, zahodil všechno přes palubu jen kvůli nové známosti, mladé ženy, která ho očarovala. Většinou to končí tak, že tento vztah s touto ženou se po čase rozpadne. Nemusíme chodit daleko a můžeme se podívat na některé politiky nebo celebrity..... celý text

Zlaté osamění 1978, Maja Anatoljevna Ganina

Kniha, kterou si v minulosti koupila mamka, v dospělosti jsem si tuto knihu také přečetl. Příběhy moderních žen - divadelní herečka, dělnice ze sibiřských dolů, pradlena, básnířka, mladá vesničanka s třemi dětmi.. Povídky jsou vykresleny věcně a nesentimentálně. Autorka absolvovala strojní průmyslovku, pracovala v moskevských závodech a studovala LITERÁRNÍ INSTITUT MAXIMA GORKÉHO.... celý text